Ljudmila Pavličenková: Porovnání verzí

'''Ljudmila Pavličenková''' ({{vjazyce2|ru|Людмила Михайловна Павличенко}}, rodným jménem Bělovová {{vjazyce2|ru|Людмила Белова}}; [[12. červenec|12. července]] [[1916]] [[Bila Ruské impérium Cerkva|Bílá Cerekev]] [[Ruské impérium]] [[Kyjevská gubernie]] – [[27. říjen|27. října]] [[1974]] Moskva)<ref name="škadov 217">{{Citace monografie

}}</ref><ref name="biografie">[http://top-antropos.com/history/20-century/item/1018-lyudmila-pavlichenko Snajper Ljudmila Pavlichenko, životopis (rusky)]</ref> byla nejúspěšnější [[Sovětský svaz|sovětská]] [[odstřelovač]]ka [[Rusové|ruské]]<ref name="škadov 217"/> národnosti.

Největší část dětství prožila v rodné [[Bila Cerkva|Bílé Cerkvi]] v SSSR, kam se její rodina přestěhovala z [[Petrohrad|Petrohradu]] ještě v dobách Ruského impéria. Bílá Cerkev je dnes součástí [[Ukrajina|Ukrajiny]].

V patnácti letech otěhotněla a provdala se za Alexeje Pavličenka. Manželství se brzy rozpadlo. Otce Ljudmily přeložili do Kyjeva, kde pracovala jako dělnice v továrně ''Arsenal'', kde se zapsala do střeleckého kroužku ''[[Osoaviachim]]u'' (předchůdce Dobrovolné společnosti pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem [[DOSAAF]]). Ve střelbě z malorážky byla nejlepší ze všech a postoupila do kurzu pro odstřelovače, kde vynikla ve střelbě z [[SVT-40|pušky Tokarev]]. Po odchodu z továrny se zapsala v roce 1937 na fakultu historie [[Kyjevská univerzita|Kyjevské univerzity]].<ref name="biografie"/> Prázdniny před posledním semestrem, ve kterém měla získat diplom, trávila u moře v [[Oděsa|Oděse]]. Tam ji 22. června [[1941]] zastihla zpráva o přepadení její vlasti nacisty.

Ljudmila se přihlásila na vojenské správě jako dobrovolnice do Rudé armády. Stala se příslušnicí 25. „Čapajevské“ divize,<ref name="škadov 217"/> u které v letech občanské války sloužil její otec. Ten však v té době již nežil a tak jediným člověkem, kterému velmi často psala, byla její matka v Bílé Cerkvi. Snajperskému „řemeslu“ se učila přímo v první linii. Jejím partnerem byl [[Leonid Kicenko]] {{vjazyce2|uk|Леонід Кіценко}}, se kterým se znala ještě z Kyjeva; na frontě podali zprávu o registraci svatby, Klicenko však v únoru 1942 podlehl smrtelnému zranění.<ref name="biografie"/>

Jako instruktora jí přidělili zkušeného střelce [[Vasilij Kovtun|Vasilije Kovtuna]]. V jeho doprovodu pak zastřelila u vsi [[Biljajivka]] ({{vjazyce2|uk|Біляївка}}; {{vjazyce2|ru|Беляевка}}) západně od Oděsy první dva Němce. Když v říjnu 1941 byla 25. divize po ukončení obrany Oděsy evakuována k Sevastopolu, měla na osobním kontě již 187 německých i rumunských vojáků a důstojníků. Na [[Mekenzijevské hory|Mekenzijevských horách]] ({{vjazyce2|uk|Мекензієві гори}}; {{vjazyce2|ru|Меке́нзиевы го́ры}}) u [[Sevastopol]]u, které tvořily severní okraj obrany, se poprvé střetla s německým snajperským esem. Jejich vzájemný souboj trval celé dva dny, ale trpělivost se Ljudě vyplatila. Z brašny mrtvého Němce pak ukořistila jeho zápisník se záznamy o zabití více než čtyř set francouzských, britských a sovětských vojáků. [[Četař|Seržantka]] Pavličenková však nevedla pouze snajperský způsob boje, zúčastnila se obrany v prvním sledu, odrážení nepřátelských protiútoků a také průzkumných misí. Při jedné z nich palbou z lehkého kulometu pobila desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem. V květnu 1942 jí poblahopřál velitel Přímořské armády [[Ivan Jefimovič Petrov|generál Petrov]]. Tehdy již podporučík[[Podporučík|podporučice]] PavličenkoPavličenková byla instruktorku nováčků a zaškolila jich několik desítek. Jako odstřelovačka měla 309 potvrzených zásahů, z toho bylo 36 nepřátelských odstřelovačů.

Po příjezdu na [[Malá země|Malou zemi]] byla vybrána za členku delegace, pozvané [[Mezinárodní svaz studující mládeže|Mezinárodním svazem studující mládeže]] k návštěvě [[Spojené království|Velké Británie]], Spojených států a Kanady, která se uskutečnila v roce 1942. Přes severní Afriku odletěla do [[Londýn]]a a navštívila [[Coventry]], kde předala šek od sovětských občanů na obnovu tohoto těžce zkoušeného města. Ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]], kde byla přijata prezidentem [[Franklin Delano Roosevelt|F. D. Rooseveltem]] a [[Eleanor Rooseveltová|Eleanor Rooseveltovou]], jako první občan SSSR vstoupila do [[Bílý dům|Bílého domu]].<ref name="eleanor"></ref> Absolvovala mnoho tiskových konferencí a mítinků, na kterých líčila Američanům útrapy, kterými prochází její vlast, ale i hrdinství sovětských občanů při její obraně. V [[New York]]u, kde promluvila ve velké hale k občanům města o potřebě otevření druhé fronty, zapěl na její počest černošský zpěvák [[Paul Robeson]]. Při návštěvě [[Hollywood]]u se osobně setkala s [[Charlie Chaplin|Charlesem Chaplinem]],<ref name="gun"></ref> který ji přijal velice přátelsky a s neskrývaným obdivem. Jen zde odložila svoji uniformu s [[Hodnost|distinkcemi]] staršíhostarší poručíka[[Poručík|poručice]] a oblékla po letech opět civilní šaty, které ji darovala první dáma. Při návštěvě [[Toronto|Toronta]] v [[Kanada|Kanadě]] pak obdržela dva dárky – pušku [[Winchester Repeating Arms Company|Winchester]] s optickým hledím a pistoli Colt-semi automatic s vyrytým věnováním.

Po svém návratu do SSSR se [[Kapitán (vojenství)|kapitánka]] Pavličenková již na frontu nevrátila. Stala se instruktorkou ve škole pro snajperky nedaleko od Moskvy.

Roku 1943 byla povýšena na majora[[Major|majorku]].<ref name="škadov 217"/>

Potřetí se provdala v roce 1945 za [[Konstantin Andrejevič Ševeljov|Konstantina Andrejeviče Ševeljova]] ({{vjazyce2|ru|Шевелёв Константин Андреевич}}, 1906-1963).<ref name="biografie"/> Téhož roku 1945 vstoupila do [[Komunistická strana Sovětského svazu|komunistické strany]]. Po válce obhájila svoji diplomovou práci na univerzitě a do roku 1953 zůstala sloužit v armádě, jako vědecký pracovník při štábu námořnictva.<ref name="škadov 217"/> Poté pracovala v Sovětském výboru [[Veterán (voják)|válečných veteránů]].<ref name="škadov 217"/> Zúčastnila se konference [[Mezinárodní federace žen]] v [[Kodaň|Kodani]].

V roce 1957 jí Eleanor Rooseveltová při své cestě po SSSR oplatila návštěvu.<ref name="eleanor">[http://www.smithsonianmag.com/history/eleanor-roosevelt-and-the-soviet-sniper-23585278/ Smithsonian.com: Eleanor Roosevelt and the soviet sniper]</ref> Počátkem 60. let navštívila Ljudmila Pavličenková země západní Afriky, které navštívila společně s delegací sovětské [[Asociace družby s národy Afriky]].

V roce [[2015]] byl dokončen životopisný film o Ljudmile PavličenkoPavličenkové, pod názvem ''[[Bitva o Sevastopol (film)|Bitva o Sevastopol]]'' (v originále ''Битва за Севастополь'').<ref>[https://www.fdb.cz/film/bitva-o-sevastopol-bitva-za-sevastopol/134312 Filmová databáze FDb.cz: ''Bitva o Sevastopol'']</ref>