Wikipedista:Juandev/Pískoviště 1: Porovnání verzí

Dílo Sylvy Lacinové-Jílkové je velmi rozsáhlé a pestré. Začala tvořit již na střední škole za druhé světové války a skončila v polovině 90. let. Věnovala se hlavně sochařství, ale i malbě a kreslení; vytvářela návrhy pro mozaiky; komponovala koláže. Její realizace je možné nalézt na veřejných prostranstvých v Brně, na Moravě a ve Slezku, ale i v galeriích a soukromých sbírkách. JednáZ veřejných institucí se jedná například o Moravskou galerii v Brně, Muzeum města Brna, Národní galerii v Praze či Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Z realizací na veřejných prostranství vzniklých v rámci tzv. čtyrprocentního umění se dají uvést sousoší Anatom na budově Anatomického ústavu Palackého univerzity v Olomouci (1957), sousoší Pohostinství a dekorativní reliéf u brněnského hotelu International (1961), reliéf Oblaka vytvořený pro Severomoravské divadlo v Šumerku (1967) či pomník k výročí založení města Opavy (1970). Celé dílo tak obsahuje přes 100 realizací pro veřejný prostor a architekturu a několik set komorních plastik.

Dílo Sylvy Lacinové se postupně vyvíjí, objevují se v něm vlivy učitelů a sochařů se kterými přišla sochařka do stykukontaktu. Zkouší různé metody a techniky práce. JejíStáré práce seformy ale neměníneopouští, spíše se produkce košatí aza kvalitňujezkvalitňuje se. Tak například realistické busty z 50. let nikdy neopustila, byť dekáda šedesátá přinesla do jejího díla nový způsob práce a nové vlivy. Příkladem toho je například poměrně realistický reliéf pamětní desky básníka Oldřicha Mikuláška zpracovaný v roce 1990 či soška nazvaná Žena s psíkem z roku 1989, odkazujíkterá odkazuje na výraz díla typický spíše pro přelom 60. a 70. let. Tento trend udržování určitých typů podoby plastik může souviset i s požadavky zadavatelů pro veřejný prostor. Zatímco platiky pro veřejné prostorprostory se vyvíjí jen postupně, značný posun je vidět v komorní tvorbě. Do té se výrazně prolínáprolínají jednak posuny v chápání sochařství a zkoušení jednotlivých stylů (vliv Henryho Moora či ¨náznak Makovského surrealismu), za druhé i vlastní pocity a život (například cyklus soch z konce 80. let nazývaný....). Tyto dva proudy se v díle sochařky vzájemně prolínají a vytvářejí pestrost jejího díla.