Wikipedista:Podzemnik/Pískoviště: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+
Řádek 139:
K přepeřování dochází od konce prosince, kdy se husice začínají stahovat do přepeřovacích stanovišť. Typicky se jedná o velké jezero, řeku, přehradu nebo rybník. Nejdříve přiletí jednoroční a dvouroční jedinci, následují nepářící páry a jedinci, kterým se nepovedlo vyvedení mláďat, a koncem ledna až počátkem února dorazí i páry, kteří vyvedli mláďata. Tyto páry často dorazí se svými čerstvě narozenými potomky. Během přepeřování husice ztratí schopnost letu na 3–4 týdny, avšak zůstávají v masivních hejnech až do března/dubna. Poté začnou pářící páry postupně odlétat zpět na svá teritoria. Mladí jedinci, kteří se vylíhli poslední dvě sezóny, si postupně hledají teritoria, avšak v mezidobí zůstávají pohromadě jako více či méně organizované hejno.{{sfn|ref=Williams|Williams|1978|p=221}}
 
Husice se každoročně vrací do stejné přepeřovací oblasti a pouze výjimečně dochází ke kontaktu husic z různých přepeřovacích míst.{{sfn|ref=Higgins & Marchant|Higgins & Marchant|2010|p=1204}} Typické přepeřovací stanoviště je v otevřené krajině v blízkosti travnatého svahu, který husicím umožňuje rozhled nad okolní krajinou, jelikož husice jsou v době přepeřování nelétavé a tudíž zranitelnější než obvykle. Travnaté svahy zároveň poskytují dostatek potravy, kterou husice přijímají v tomto období v nadměrném množství.{{sfn|ref=Higgins & Marchant|Higgins & Marchant|2010|p=1206}} Dalším znakem dobrého přepeřovacího stanoviště je často blízkost husté vegetace nebo lesa, kam se lze v případě hrozby dobře ukrýt.{{sfn|ref=Higgins & Marchant|Higgins & Marchant|2010|p=1203}}
 
=== Potrava ===
[[Soubor:DSC 7762 (10741213044).jpg|alt=Fotografie samce s hlavou sehnutou směrem dolů, jak sbírá potravu na travnaté ploše u řeky|náhled|Samec při hledání potravy]]
Mláďata prvních pět týdnů po narození pojídají zejména hmyz, avšak poté přejdou na takřka výhradně býložravou stravu. Husice nejsou příliš vybíravé a pojídají prakticky jakékoliv dostupné druhy trávy, vodních rostlin a jejich semínek. Většinu jídla si husice obstarávají na loukách a pasekách. Býložravou potravu občas doplňují hmyzem a [[Žížaly|žížalami]], pokud jsou dostupné. Nepohrdnou ani listy. Zvláště si pochutnávají na mladém [[Jetel|jeteli]].{{sfn|ref=Higgins & Marchant|Higgins & Marchant|2010|p=1205}}{{sfn|ref=Robertson|Robertson|2010|p=142}}
 
== Rozšíření a populace ==
Husice rajské se endemitně vyskytují na Novém Zélandu, kde se jedná o geograficky nejrozšířenější [[Vodní ptactvo|vodní ptáky]] (početně je přesahují pouze [[Kachna divoká|kachny divoké]]).<ref name="gamebird"/> Vedle obou hlavních ostrovů se nacházejí i na Stewartově ostrově a všech větších pobřežních ostrovech jako je ostrov [[Kapiti]], [[Great Barrier]] nebo [[D'Urvillův ostrov|D’Urvillův ostrov]]. Husice dolétly z novozélandské pevniny i na poměrně hodně vzdálené ostrovy jako je [[Ostrov lorda Howa]], [[Raoul (ostrov)|Raoul]] nebo ChatthamskéChathamské ostrovy, kde však nedokázaly založit stálé populace. Je možné, že populace na Chathamských ostrovech byla kdysi stálá a vymizela až s připlutím Polynésanů.{{sfn|ref=Higgins & Marchant|Higgins & Marchant|2010|p=1203}}<ref name="nzbirdsonline"/>
 
Vyhledávají [[Mokřad|mokřady]] a travnaté pastviny v oblastech dobytkářských farem, které často zahrnují menší přehradní nádrže i přirozené rybníky a jezírka. Občas se vyskytují i v pobřežních oblastech oceánů. K dalším oblíbeným lokalitám husic patří úrodné břehy řek, zejména pak velké rovné plochy při jejich ústí. Na Jižním ostrově lze husice spatřit i ve vyšších nadmořských výškách v podhůří [[Jižní Alpy (Nový Zéland)|Jižních Alp]] kolem menších horských jezírek a bystřin. Husice se dobře adaptovaly na antropomorfní krajinu a v hojných počtech obývají přehrady hydroelektráren a městské parky.<ref name="nzbirdsonline"/>