Voračičtí z Paběnic: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Celkové úpravy hesla
značka: editor wikitextu 2017
svobodní páni, Pabienitz a Pabeinitz, Morava
Řádek 1:
{{Infobox - dynastie
| jméno = Voračičtí z Paběnic<br />(<small>''Woracziczky zvon Pabienitz (Pabeinitz)'')</small>
| znak = Woracziczky Babienitz - Tyroff_AT.jpg
| velikost znaku =
| popisek = Nákres rodového erbu z let [[1846]]–[[1865]] s rodovým heslem
| země = {{vlajka a název|České království}}<br />{{vlajka a název|Moravské markrabství}}
| mateřská dynastie =
| tituly = [[Vladyka|vladykové]], [[rytíř]]i, [[Svobodný pán|svobodní&nbsp;páni]], [[Hrabě|hrabata]]
| zakladatel = [[Hrabiš z Paběnic]]
| mýtický zakladatel =
| rok založení =
| rok vymření = [[1985]]
| meč =
| přeslice =
| poslední vládce =
| současná hlava = rod vymřel
| větve rodu = [[Bissingenové|Voračičtí-[[Bissingenové]]
}}
'''Voračičtí z Paběnic''' (dříve též ''Woracziczky z Pabienitz'' či ''Pabeinitz'') jsou starý [[čechyČechy|český]] [[vladyka|vladycký]] rod, který později povýšil až do [[hrabě]]cího stavu. Pocházeli z [[Paběnice|Paběnic]] nedaleko [[Kutná Hora|Kutné Hory]].
 
== Historie ==
Bratři Oldřich a Hrabiše drželi Paběnice. Oldřich působil jako pražský kanovník a biskupský administrátor, v roce [[1327]] vstoupil do sedleckého kláštera, kde se později stal opatem. Hrabišovi synové se usídlili v jižních Čechách. Oldřich působil jako místopurkrabí na [[Český Krumlov|Krumlově]], půjčoval [[Rožmberkové|Rožmberkům]] peníze. Jan získal v roce [[1510]] tvrz [[Voračice]], která ležela severně od [[Tábor]]a a po které se rod přejmenoval. Původní majitelé této tvrze nejsou známi.
 
Během [[16. století]] se rozdělili do několika větví, drželi statky po celých Čechách, například [[Proseč]], [[Prčice]], [[Polánky]], [[Heřmanice]], [[Pyšely]], [[Smilkov]], [[Křtěnovice]], [[Blanice|Blanici]] a dokonce i statky na [[Morava|Moravě]].
 
Jan vykonával funkci nejvyššího berníka, Jan Lipolt bojoval proti [[ŠvédskoŠvédské impérium|Švédům]] za [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. V [[17. století]] všechny větve povýšily do panského stavu, v [[18. století]] dokonce do hraběcího. V roce [[1704]] byl jako první do hraběcího stavu přijat František Helfríd se svými bratry Antonínem, Vojtěchem a Leopoldem, který sloužili v císařské armádě jako důstojníci. Helfríd vykonával úřad hejtmana loketského kraje a sloužil u zemského soudu. Věnoval se [[genealogie|genealogii]] a [[heraldika|heraldice]] českých a moravských šlechtických rodin. Jan Kryštof Ignác se na počátku [[18. století]] stal profesorem filosofie a teologie na pražské univerzitě a rektorem koleje u sv. Ignáce. Roku [[1778]] vymřela nippenburská větev rodu [[Bissingenové|Bissingenů]] a její poslední potomek Jan Jindřich odkázal své statky svému bratranci Jáchymu Voračickému z Paběnic. Od této doby se rod také nazývá Voračický-Bissingen (''Woracziczky-Bissingen'').
 
Rod vymřel po meči v roce [[1985]].
 
== Erb ==
[[Soubor:Worazitzky - Tyroff AT.jpg|200pxnáhled|vpravoupright|náhledvpravo|Erb s přidaným srdečním štítkem a iniciálami]]
Od počátku [[14. století]] byl erbem Voračických čtvrcený štít se stříbrnými a modrými poli. Od [[15. století]] doplněná ještě o klenot s křídly. V této podobě byl potvrzen i při povýšení do hraběcího stavu roku [[1701]]. Roku [[1710]] byl přidán srdeční štítek s iniciálami [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] a [[Leopold I.|Leopolda I.]], klenot orel a dva lvi jako [[Štítonoš|štítonoši]].
 
Řádek 40:
 
=== Související články ===
* [[Bissingenové|Páni z Bissingenu]]
* [[Elias Zobel]]
* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]]