Dobrodružná literatura: Porovnání verzí

 

== Nejstarší žánry ==

Dobrodružství je průvodním jevem dějin (vzniká zejména v obdobích, kdy dochází k silnému napětí mezi osobností a společností a ke konfliktu mezi sociálními silami), a tak i jeho ztvárnění [[umění|uměleckými]] prostředky je součástí vývoje a dějin světové [[literatura|literatury]]. Dobrodružnost je tak charakteristickým rysem mnoha historických literárních [[žánr]]ů, jako jsou:

* lidové [[pohádka|pohádky]] (např. pohádka o Sindibádu námořníkovi z [[Arabové|arabského]] souboru [[pohádka|pohádek]] ''[[Tisíc a jedna noc]]''),

* Díla, ve kterých jsou příhody, které hrdina prožívá, na sobě časově a příčinně vázány, a to často utajeným motivem. Tuto kompozici můžeme najít v různých druzích [[román]]ů, [[povídka|povídek]] a [[novela (literatura)|novel]] vznikajících od období [[Preromantismus|preromantismu]] a [[Romantismus (literatura)|romantismu]] až po dnešek. Za první díla tohoto druhu jsou považovány [[Anglie|anglické]] předromantické [[gotický román|gotické romány]], např. ''[[Otrantský zámek]] ([[1764]], The Castle of Otranto)'' [[Horace Walpole]]ho nebo ''[[Záhady Udolfa]] ([[1794]], Mysteries of Udolpho )'' [[Ann Radcliffová|Ann Radcliffové]].

 

 

Žánr fantastických cestopisů a podivuhodných cest vyvrcholil jednak v satirickém spise [[Jonathan Swift|Jonathana Swifta]] ''[[Gulliverovy cesty]] ([[1726]], Travels of Lemuel Gulliver''), jednak v knize [[Německo|německého]] spisovatele [[Gottfried August Bürger|Gottfrieda Augusta Bürgera]] ''[[Baron Prášil (kniha)|Baron Prášil]] ([[1786]], Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande, Feldzüge und lustige Abenteuer des Freiherrn von Münchhausen)'', který v ní ovšem rozvíjí i [[pohádka|pohádkové]] motivy.

 

== Dvacáté století a současnost ==

Dobrodružná literatura [[20. století]] již pokračovala jen v rozvíjení tradičních dobrodružných žánrů (za jediný nový [[žánr]] lze považovat pouze '''[[komiks]]'''):

* Z oblasti námořní a pirátské tematiky je nejznámější [[Itálie|italský]] [[spisovatel]] [[Emilio Salgari]] svým ''[[Sandokan|cyklem o Sandokanovi]]'' z let [[1895]] až [[1908]] nebo [[román]]em ''[[Černý korzár]] ([[1899]], Il Corsaro Nero)''. Neméně známé je dílo ''[[Odysea kapitána Blooda]] ([[1922]], Captain Blood: His Odyssey)'' [[Anglie|anglického]] spisovatele [[Rafael Sabatini|Rafaela Sabatiniho]]. Rámec dobrodružné literatury v této oblasti překročil svým dílem [[Anglie|anglický]] [[spisovatel]] [[Polsko|polského]] původu [[Joseph Conrad]] zejména svou [[novela (literatura)|novelou]] ''[[Srdce temnoty]] ([[1899]], Heart of Darkness)'' nebo svým [[román]]em ''Lord Jim ([[1900]])''. V současnosti je velmi dobře známa série [[Patrick O'Brian|Patricka O'Briana]] ''Master and Commander ([[1970]]-[[2004]])'' o osudech námořního kapitána Jacka Aubreyho.

 

== Česká dobrodružná literatura ==

[[Češi|Česká]] dobrodružná literatura se rozvíjela v podstatě ve stejné [[žánr]]ové bohatosti, jako dobrodružná literatura světová. Její prvky můžeme najít již v staročeském [[Rytíř|rytířském románu]] ''[[Alexandreis]]'' z konce [[13. století]] nebo v cestopise [[Václav Šašek z Bířkova|Václava Šaška z Bířkova]] z druhé poloviny [[15. století]]. Od [[16. století]] a zejména pak v době [[české národní obrození|českého národního obrození]] koncem [[18. století|18.]] a na počátku [[19. století]] byly vydávány tzv. ''[[Knížky lidového čtení]]'' jako nenáročná četba širokých vrstev měst i venkova. Ve většině případů šlo o dobrodružně fantastická vyprávění cizího původu, často velmi stará, společná s jinými evropskými literaturami, jejichž české zpracování pevně vrostlo do naší literární tradice. Objevovaly se také triviální lupičské romány, jako byl např. ''Lips Tulian''. V druhé polovině [[19. století]] se začal rozvíjet [[historický román]], jehož hlavní úlohou ovšem bylo poukázat na slavnou [[Češi|českou minulost]] a podpořit tak obrozenecké hnutí ([[Zikmund Winter|Winter]], [[Alois Jirásek|Jirásek]]), přesto se také objevili spisovatelé, kteří dějiny využívali k napsání napínavých příběhů (především [[Josef Svátek]]). Počátky [[Science fiction|science-fiction]] v [[Češi|české literatuře]] můžeme v té době najít v některých [[romaneto|romanetech]] [[Jakub Arbes|Jakuba Arbesa]] a ve ''[[Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století|Výletech pana Broučka]]'' ([[1888]]) od [[Svatopluk Čech|Svatopluka Čecha]]. Na ně navázal v první polovině [[20. století]] [[Karel Čapek]], který poprvé ve své [[drama|divadelní hře]] [[R.U.R.]] z roku [[1920]] použil slovo [[robot]] (slovo vymyslel jeho bratr [[Josef Čapek|Josef]], když se ho Karel ptal, jak má umělou bytost pojmenovat). Kromě této hry napsal [[Karel Čapek]] napsal i další díla, která lez zařadit do oblasti [[Science fiction|science-fiction]], např. [[román]] ''[[Krakatit]]'' z roku [[1922]], všechna však svým závažným obsahem překračují její rámec. Na tradice napínavé dobrodružné četby navázali v druhé polovině [[20. století]] například [[Radovan Šimáček]] (např. historická [[detektivní román|detektivka]] ''[[Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318]]'' z roku [[1941]]) a [[Vladimír Neff]] svou trilogií ''Královny nemají nohy'' ([[1973]]), ''Prsten Borgiů'' ([[1975]]) a ''Krásná čarodějka'' ([[1980]]) odehrávající se v době [[Třicetiletá válka|třicetileté války]].