Johann Christoph Friedrich Bach: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění Životopisu |
drobnosti, překlady názvů |
||
Řádek 1:
{{infobox - hudební umělec}}
'''Johann Christoph Friedrich Bach''', také zvaný „bückeburský Bach“ ([[21. červen|21. června]] [[1732]] [[Lipsko]] – [[28. leden|28. ledna]] [[1795]] [[Bückeburg]]) byl [[Německo|německý]] skladatel a kapelník, devátý syn [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]]. Ve své době byl
== Život ==
Johann Christoph Friedrich Bach byl jedním ze čtyř synů Johanna Sebastiana Bacha, kteří se věnovali hudbě. Byl druhým nejstarším ze tří synů, které měl J. S. Bach se svou druhou ženou Annou Magdalenou a kteří se dožili dospělosti. Zbývající tři zemřeli buď hned po narození
| příjmení1 = Geck
| jméno1 = Martin
Řádek 17:
Základní hudební vzdělání získal od svého otce na [[Tomášská škola|Tomášské škole]] v Lipsku (Thomasschule zu Leipzig) a později od otcova bratrance [[Johann Elias Bach|Johanna Eliase Bacha]]. Od roku 1743 pracoval jako kopista svého otce. V roce 1748 začal studovat práva na [[Lipská univerzita|Lipské univerzitě]], ale po roce studia zanechal, neboť otec vážně onemocněl.
Koncem roku 1749 požádal hrabě [[Wilhelm (Schaumburg-Lippe)]] Johanna Sebastiana Bacha, zda by nemohl do své nově vznikající kapely na zámku v
| titul = Bach-Dokumente
| vydavatel = Bach Archiv Leipzig
Řádek 23:
| rok = 1963
| strany = 123
}}</ref> V tamním orchestru se v roce 1750
V roce 1755 se Friedrich oženil se zpěvačkou Lucií Elisabeth Münchhusenovou (1732–1803), dcerou dvorního varhaníka Ludolfa Münchhausena. Hrabě Wilhelm se stal kmotrem jejich prvorozeného syna [[Wilhelm Friedrich Ernst Bach|Wilhelma Friedricha Ernsta]] (1759–1845). Ten se stal rovněž hudebním skladatelem a působil jako hudební ředitel na dvoře pruského krále [[Fridrich Vilém II.|Fridricha Viléma II.]]. Kromě toho se páru narodilo ještě sedm dětí, z nichž se dospělého věku dožily jen tři dcery.<ref>Geck 2003, s. 86.</ref>
Řádek 29:
Na konci 50. let začal Bach uvažovat o změně působiště. Nejdále došla jeho jednání o místě varhaníka v [[Altona (Hamburk)|Altoně]], kde si Bacha cenili jako mimořádného varhanního virtuóza a hráče na [[cembalo]]. Hrabě mu však přislíbil zvýšení platu na 500 zlatých rýnských, stravu, bydlení a otop zdarma a jmenování koncertním mistrem. Dokonce pohrozil, že v případě Bachova odchodu kapelu rozpustí.<ref>Wiermann, Barbara, ''Johann Christoph Bach´s Berufung an die evangelisch-lutherische Hauptkurche in Altona'', Bach-Jahrbuch 1998, s. 153.</ref> Této nabídce Bach neodolal a roku 1759 ji přijal. Zvažoval též, že by existenčně ohrozil své kolegy i tchána.
V roce 1777 hrabě Wilhelm zemřel. Jeho nástupce, hrabě Philipp Ernst, si ponechal Bacha ve svých službách a dále rozvíjel hudební tradici dvora. V dubnu 1778 Friedrich načas opustil
V posledních letech se musel Bach vyrovnat s arogancí a intrikami svého designovaného nástupce, Františka Kryštofa Neubauera (asi 1760–1795). Přesto zůstal aktivním hudebníkem a skladatelem až do posledních chvil svého života. Poslední symfonii zkomponoval v roce 1794.
Řádek 41:
* ''Brutus''
* ''Philoktetes''
* ''Mosis Mutter und ihre Tochter'' (Mojžíšova matka a její dcera)
=== Oratoria ===
* ''Die Pillgrimme auf Golgatha'' (Poutníci na Golgotě)
* ''Der Tod Jesu'' (Ježíšova smrt)
* ''Die Auferstehung und Himmelfahrt Jesu'' (Ježíšovo zmrtvýchvstání a nanebevstoüpení)
* ''Die Hirten bey der Krippe Jesu'' (Prastýři u jesliček Ježíšových)
* ''Die Kindheit Jesu'' (Dětství Ježíšovo)
* ''Die Auferweckung Lazarus'' (Vzkříšení Lazarovo)
* ''Der Fremdling auf Golgotha'' (Cizinec na Golgotě)
* ''Mosis Mutter und ihre Tochter'' (fragment)
| |||