Houževnatost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Mechanika pružnosti a pevnosti za použití HotCat
Radimch (diskuse | příspěvky)
m oprava překlepů
Řádek 4:
Podobný zmatek v pojmu raději přenesme sem na tuto jednu stránku, tam asi jen odkaz přes {{šablona|podrobně}}? Každopádně je toto třeba ozdrojovat: A klidně i sporně, že každý "odborník" pojem definuje jinak, když to budem mít ozdrojované.}}
[[Soubor:Pracovni diagram Re.svg|náhled|430x430pixelů|Pracovní diagram oceli. Plocha pod křivkou je [[mechanická práce]] na jednotku objemu. Houževnaté materiály mívají širokou křivku, která vymezuje větší plochu. Křehké materiály mohou ale nemusí mít vysokou pevnost Re a Rm, ale tažnost A je výrazně menší, takže plocha pod křivkou je malá.]]
'''Houževnatost''' je materiálová vlastnost, jde o schopnost materiálu zůstat při deformování a nárazech vcelku bez tvorby trhlin, nebo zamezovat růstu existujících trhlin. Jejím opakem resp. protikladem je [[křehkost]]. Vznik a růst trhlin závisí mimo jiné i na tvaru materiálu a vnitřním pnutí, takže není jednoduché tuto materiálovou vlastnost vyjádřit pomocí nějaké jedné fyzikální veličiny. Pokud je ale geometrie jednoduchá jako například u zkoušky tahem, tak lze jako míru houževnatosti použít celkovou [[Mechanická práce|mechanickou práci]] potřebnou k přetržení tyče. Materiál může v principu odolávat přetržení dvěma způsoby. Za prvé [[Pevnost (fyzika)|pevností]] a za druhé tažností, což je celkové elastické i plastické prodloužení tyče v okamžiku přetržení. Toto prodloužení představuje dráhu, po které síla působící proti pevnosti materiálu koná práci. Z pravidlaZpravidla platí, že tažnost je stěžejní vlastnost pro dosažení vysoké houževnatosti.
 
Například kalené oceli jsou velmi pevné ale křehké. To je dáno velkým vnitřním napětínapětím, které vniká nerovnoměrným chladnutím a rychlou změnou krystalické struktury materiálu při [[kalení]]. Vnitřní napětí působí proti deformacím, ale zároveň napomáhá růstu trhlin. [[Popouštění|Popouštěním]] lze vnitřní napětí odstraňovat a dosáhnout výhodné kombinace mechanických vlastností.
 
V praxi se houževnatost vyhodnocuje pomocí normovaných empirických zkoušek. Jako je zkouška například rázem podle Charpyho ČSN ISO 148-1 (420381), kde se měří energie potřebná k přeražení testovacího tělesa předepsaného tvaru. Pro vyhodnocení chování existujících trhlin se využívá takzvané lomové houževnatosti, která zohledňuje vliv tvaru trhliny. Při zkouškách lomové houževnatosti ČSN EN ISO 12737 se zjišťují kritické podmínky při kterých dochází k nárůstu trhliny. Lomová houževnatost je velmi efektivní nástroj, který umožňuje například odhadovat životnost porušeného nosníku.