Thajsko: Porovnání verzí

 

=== Suchothajské království ===

Ve 13. století oslabila Khmerská říše. Tajové na khmerském území toho využili a roku 1238 založili nezávislý stát, Suchothajské království. Hlavním městem byl [[Sukhotaj]]. Zpočátku šlo o jeden z mnoha menších států v oblasti, ale za krále Ramy Khamhaenga (vládl 1279–1298) zahájil mohutnou územní expanzi, která vedla k ovládnutí takřka celého území současného Thajska (pouze východní provincie zůstaly pod kontrolou Khmerů). Proto je Suchothajská říše velmi důležitá pro thajskou identitu a thajský nacionalismus. Nacionální historiografie 19. století hovořila o „zlatém věku thajských dějin“ nebo o „prvním thajském státě“. Na vrcholu své moci Suchothajci ovládali i část Barmy a Laosu. Lan Na na severu byl tradiční a dlouhodobý spojenec. Za Ramy Khamhaenga se rozšířil v Suchothajském království théravádový buddhismus (díky mnichům pozvaným ze Srí Lanky) a stal se státním náboženstvím. Říše se stala jakýmsi jeho centrem, z něhož se šířil i do jiných oblastí (misie do Lan Na). Král Rama Khamhaeng je též považován za tvůrce thajského písma (měl ho vytvořit roku 1283, přičemž důkazem má být stéla objevená roku 1833, o jejímž stáří a původu se nicméně odborníci přou). Pozval do země rovněž čínské hrnčíře a Suchothajské království se stalo načas centrem výroby [[Keramika|keramiky]] v čínském stylu (tradice se ovšem neudržela). Ram Khamhaeng nechal též stavět [[Stúpa|stúpy]], typicky s kopulí ve tvaru poupěte [[Lotos|lotosu]]. Přestože Rama Khamhaeng vytvořil všechny předpoklady pro to, aby se Suchothaj stal hegemonem v oblasti, jeho nástupci nedokázali toto očekávání naplnit. V roce 1349 začaly války s [[Ajutthajské království|Ajutthajským královstvím]], roku 1378 se Suchothajské království stalo jeho [[Vazal|vazalem]] a v roce 1438 s ním zcela splynulo.

 

Roku 1569 dobyla Ajutthaju [[Myanmar|barmská]] vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila.

 

 

V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást [[Bangkok|Bangkoku]]). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.

[[Soubor:Temple of the Emerald of buddha or Wat Phra Kaew.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|[[Wat Phra Kaeo|Wat Phra Kaew]], architektura doby Rattanakosin]]

Taksin byl roku 1782 svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit. Vlády se ujal vojenský velitel Phra Phutthayotfa Chulalok a nastoupil na trůn jakožto Ráma I. Nová dynastie Rattanakosin neboli [[dynastie Čakrí|Čakrí]] přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do [[Bangkok]]u. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a [[Vietnam]]em. Koloniální pronikání [[Spojené království Velké Británie a Irska|Británie]] a [[Francie]] do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam.

Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.

 

 

=== 21. století ===

Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát [[Tchaksin Šinavatra]]. Díky většině, kterou jeho strana ''Thaj rak Thaj'' (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. [[19. září]] [[2006]] došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila [[10. srpen|10. srpna]] 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a

23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana ''Pchak pchalang pračcháčchon'' (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. ''Lidové sdružení pro demokracii'', které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční ''Demokratická strana'' byla schopna sestavit novou vládu premiéra [[Apchisit Vedžadžíva|Apchisita Vedžadžívy]] v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé [[Nepokoje v Thajsku 2010|protesty na jaře 2010]] vedené hnutím [[Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře]] armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.<ref>{{Citace periodika

| titul = Otázky a odpovědi: Thajsko spadlo do propasti, která dělí chudé a bohaté - iDNES.cz