Alexandr Aljechin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Dlouhou větu jsem rozdělil. |
→Mládí (1892–1914): ještě |
||
Řádek 28:
Aljechinova matka, která spolu s otcem své děti učila hrát šachy,<ref name=":0" /> zemřela v roce 1913 v [[Basilej]]i na [[Ochrnutí|paralýzu]], která byla vyvolána jejím notorickým [[alkoholismus|alkoholismem]]. Aljechinův otec dokázal, ještě před válkou, údajně prohrát milión rublů v kasinu (uvedeno v knize Aljechin – Capablanca od Viktora Žiga a Pavla Švandy). Kvůli těmto skutečnostem Aljechina a jeho sourozence vychovávala babička. Aljechin se již v útlém věku začal plně věnovat šachové hře, která v jeho rodině byla oblíbenou zábavou. Aktivně začal hrát v sedmi letech a jeho nejdůležitější soupeř byl tehdy o čtyři roky starší bratr Alexej. Společně oba začali zaplňovat stohy sešitů nekonečnými variantami a [[Šachová analýza|šachovými analýzami]]. Budoucí mistr světa hrál tehdy mnoho [[Korespondenční šach|korespondenčních partií]]. Jeho zaujetí šachovou hrou bylo takové, že často spával se šachovnicí pod polštářem.
Brzy se u něj začalo střídat množství významných trenérů – [[Benjamin Markovič Blumenfeld|Blumenfeld]], [[Něnarokov]] a také tehdejší hráč světové úrovně [[Duz-Chotimirskij]], který poskytoval Aljechinovi placené hodiny. Výsledky se brzy dostavily a už v patnácti letech Alexandr výrazně vynikal skvělým [[šachová kombinace|kombinačním viděním]] a svou agresivní, útočnou hrou se dral na výsluní tak výrazně, že již tehdy byl považován za jednu z velkých nadějí ruského šachu té doby. Jeho růstu velmi významně přispěl i fakt, že Moskva byla tehdy druhou nejvýznamnější Mekkou šachu v [[Rusko|Rusku]] hned po [[Petrohrad]]u. V letech 1896–1897 se zde hrál druhý, odvetný [[mistrovství světa v šachu|zápas o mistra světa]] mezi Laskerem a Steinitzem, později (1899, 1900–1901) 1. a 2. Všeruský turnaj, kde účinkovala i tehdejší ruská šachová hvězda [[Michail Ivanovič Čigorin]], hostovalo zde mnoho špičkových hráčů
Ve škole měl výborný prospěch ze všech předmětů, pouze [[matematika]] mu nešla a jednou z ní dokonce propadl. Podle vyprávění spolužáka z gymnázia byl Aljechin šachem tak fascinován, že se "vymykal z okolního prostředí a ne vždy si uvědomoval, kde se nachází." Jednou při hodině Algebry nečekaně vyskočil od lavice. Učitel na něj pohlédl a zeptal se ho: „Tak co, Aljechine, už jsi vyřešil ten příklad?“ „Vyřešil! Stačí obětovat jezdce a bílý má vyhranou pozici!“ Svá studia však Aljechin nakonec zakončil velmi úspěšně a v pozdějších letech se stal doktorem práv.
| |||