Rostliny: Porovnání verzí

[[Buňka|Buňky]] se řadí mezi poměrně typické [[eukaryotická buňka|eukaryotické buňky]], ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností [[plastid]]ů, centrální [[vakuola|vakuoly]], celulózové [[buněčná stěna|buněčné stěny]], obvykle i mezibuněčných spojů – [[Plazmodezma|plazmodezmatplazmodezma]]t. Velikost sahá od 1 [[mikrometr|μm]] u zelené řasy ''[[Ostreococcus]]''<ref>{{Citace periodika| pmid = 17460045| issn = 0027-8424| ročník = 104| číslo = 18| strany = 7705-10| příjmení = Palenik| jméno = Brian| spoluautoři = Jane Grimwood, Andrea Aerts, Pierre Rouzé, Asaf Salamov, Nicholas Putnam, Chris Dupont, Richard Jorgensen, Evelyne Derelle, Stephane Rombauts, Kemin Zhou, Robert Otillar, Sabeeha S Merchant, Sheila Podell, Terry Gaasterland, Carolyn Napoli, Karla Gendler, Andrea Manuell, Vera Tai, Olivier Vallon, Gwenael Piganeau, Séverine Jancek, Marc Heijde, Kamel Jabbari, Chris Bowler, Martin Lohr, Steven Robbens, Gregory Werner, Inna Dubchak, Gregory J Pazour, Qinghu Ren, Ian Paulsen, Chuck Delwiche, Jeremy Schmutz, Daniel Rokhsar, Yves Van de Peer, Hervé Moreau, Igor V Grigoriev| titul = The tiny eukaryote Ostreococcus provides genomic insights into the paradox of plankton speciation | periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America| rok = 2007| url = http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=17460045 |jazyk=anglicky}}</ref> až po více než metr u zelených řas ''[[Lazucha|Caulerpa]]''.<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.brookscole.com/biology_d/templates/student_resources/0030270448_tobin/webbit/ch04-01.html | titul = Caulerpa, The World's Largest Single-celled Organism? | příjmení= Jensen|jméno= Mari N |jazyk=anglicky}}</ref> U [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]] pak z buněk podobného tvaru a funkce vznikají [[Rostlinné pletivo|rostlinná pletiva]] a různé [[vegetativní]] a [[generativní]] [[orgán]]y.

Dnes se v systematice hledí převážně na [[fylogeneze|fylogenetickou]] příbuznost. Existují však různá pojetí rostlin a někdy se všechny nižší rostliny řadí k říši [[Protisté|Protista]]. Tato říše však rovněž není přirozená ([[Monofyletismus|monofyletická]]), a proto byli protisté rozděleni na množství říší<ref name="campbell">CAMPBELL, Neil A. a REECE, Jane B. ''Biologie.'' Brno: Computer Press, ©2006. 1332 s. {{ISBN |80-251-1178-4}}.</ref>. Rostliny v užším slova smyslu tak představují buď jen tzv. [[vyšší rostliny]]<ref name= campbell />, nebo vyšší rostliny společně s [[Zelené řasy|zelenými řasami]] ([[zelené rostliny]], ''Viridiplantae'' či ''Chloroplastida''), [[ruduchy|ruduchami]] (''Rhodophyta'') a skupinami [[Rhodelphidia]] a ''[[Glaukofyty|Glaucophyta]]''.<ref>{{Citace elektronického periodika

{{klad | style=font-size:80%;line-height:70%

Počet [[chromozom]]ů se rovněž pohybuje v širokém pásmu hodnot. [[Rozchodník]] ''[[Sedum suaveolens]]'' má v [[diploid]]ní (2n) buňce 640 chromozomů, rostlina ''[[Machaeranthera gracilis]]'' má pouhé 4. Vysoké počty jsou známy i u [[kapradiny|kapradin]]. Rostliny mívají jedinou [[centromera|centromeru]], některé však jich mají více, a proto je na jednom chromozomu i více [[kinetochor]]ů, na něž se upíná [[Dělicí vřeténko|dělicí vřeténko]]. Dalším typickým znakem je [[polyploidie]], tzn. obsah více než dvou identických kopií genomu v každé tělní buňce. Znamená to, že rostliny někdy v evoluční historii zkopírují veškerý svůj genom a DNA je nyní přítomna v několikanásobně vyšším množství. Známí jsou například tetraploidi (4n), kteří mají dvakrát více DNA v buňkách než jejich diploidní předci.<ref name="genomics" />

Rostliny spolupůsobí při tvorbě [[klima]]tu, zlepšují [[mikroklima]], podílejí se na půdotvorném procesu, ovlivňují míru zadržování vody v krajině, snižují [[Prach|prašnost]], [[Hluk|hlučnost]] a působí esteticky ([[park]]y včetně [[zámecký park|zámeckých parků]], [[Alej|stromořadí]] podél cest, [[okrasné zahrady|zahrada]], [[Pokojová rostlina|pokojové rostliny]] aj.)

K výživě člověk využívá [[obilniny]] ([[pšenice]], [[žito]], [[ječmen]], [[oves]], [[kukuřice]], [[rýže]], [[proso]], [[čirok]] aj.), plodiny jako [[lilek brambor|brambory]], [[maniok jedlý|maniok]], [[povijnice batátová|batáty]], [[Smldinec|jamy]], [[oku|oka (plodina)]] a další [[zelenina|zeleninu]], dále [[luštěniny]] ([[hrách setý|hrách]], [[sója luštinatá|sója]], [[čočka jedlá|čočka]], [[fazol obecný|fazole]], [[podzemnice olejná|podzemnice]], [[cizrna beraní|cizrna]]), [[olejniny]] (viz níže) a jiné byliny, [[ovoce]], [[ořech]]y a [[koření]].

Z rostlin se vyrábějí nápoje (káva, čaj, kakao, další [[Nealkoholický nápoj|nealkoholické nápoje]], [[Alkoholický nápoj|alkoholické nápoje]]). Z [[Cukrová třtina|cukrové třtiny]] a [[Cukrová řepa|cukrové řepy]] se získává [[cukr]]; zdrojem cukru jsou také [[datle]], [[čirok]], [[javor cukrový]], [[Březový sirup|bříza]] aj.; rostliny jsou zdrojem sladidla [[Xylitol]]. Olej k výrobě [[Tuky#Rostlinné tuky|olejů a margarínů]] či k jiným účelům se získává z [[olivovník evropský|oliv]], [[slunečnice roční|slunečnice]], [[sója luštinatá|sóji]], [[řepka olejka|řepky]], [[bavlník]]u, [[len setý|lnu]], [[podzemnice olejná|podzemnice olejné]], [[sezam]]u, [[skočec obecný|skočce]], [[kokosovník ořechoplodý|kokosovníku ořechoplodého]], [[palma olejná|palmy olejné]], [[světlice barvířská|světlice (saflor)]], [[mák (semeno)|máku]], [[konopí seté|konopí]], [[lnička setá|lničky]], [[brukev řepák| brukve (řepice)]], [[ředkev olejná|ředkve]], [[tykev olejná|tykve]], [[hořčice setá|hořčice]], [[roketa setá|rokety]], [[katrán etiopský|katránu]] (''Crambe abyssinica''), [[tabák]]u, [[kukuřice setá|kukuřice]] aj.

* KAPLAN, Zdeněk et al. ''Klíč ke květeně České republiky.'' '''Druhé, aktualizované a zcela přepracované vydání.''' Praha: Academia, 2019. 1168 s. {{ISBN |978-80-200-2660-6}}.