Mostar: Porovnání verzí

Roku [[1878]] se dostalo město pod [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-uherskou]] správu, kde se tak stalo důležitým obchodním centrem. V roce [[1881]] se město stalo sídlem biskupství Mostar-Duvno. V téže době bylo vnímáno jako neoficiální hlavní město regionu Hercegoviny. Během rakousko-uherské správy se Mostar postupně rozvíjel a modernizoval; vznikaly školy a v roce [[1888]] získalo město i [[Železniční trať Sarajevo–Ploče|železniční spojení]] (byť úzkorozchodné) se zbytkem mocnářství. Některé z objektů, např. místní [[Gymnázium Mostar|gymnázium]], projektovali i čeští architekti (např. [[František Blažek]]). Stejně jako ve zbytku Bosny a Hercegoviny, i v Mostaru vznikaly nové stavby v tzv. [[Pseudomaurský styl|pseudomaurském stylu]], který zahrnuje např. [[Hotel Narenta]], [[Elči Ibrahim-pašova medresa|Elči Ibrahim-pašovu medresu]] a další. Známý český rodák, [[Karel Pařík]], navrhl např. palác metropolity.

Vyrostla evropská Hlavní ulice (''Glavna ulica''). Vybudovány byly vodovody, veřejné osvětlení a zavedena elektřina. Byla uskutečněna také plynofikace.<ref name="RMURWZ-2">{{Citace monografie

}}</ref> Za vlády Rakousko-Uherska vznikaly především velkolepé správní budovy. Město se však nepřebudovalo zcela od základu; jeho historická turecká část zůstala téměř netknutá, zatímco nové objekty, tolik potřebné pro moderní město, byly budovány na jeho západním okraji a na druhém břehu řeky Neretvy. Do dějin města se zapsal především tehdejší starosta [[Mujaga Komadina]].