Klonální selekce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava referencí |
m →Rané práce: link |
||
Řádek 12:
== Rané práce ==
V roce 1900 navrhl [[Paul Ehrlich]] (1854-1915) německý lékař, imunolog, mikrobiolog, chemik a jeden z největších géniů svého období tak zvanou teorii postranního řetězce produkce protilátek. Podle této teorie, určité buňky vystavují na svém povrchu různé „postranní řetězce“ (to jest membránou vázané protilátky), které mohou reagovat s různými [[antigen]]y. Když [[antigen]] dorazí, váže se na odpovídající postranní řetězec. Poté buňky zastaví produkci všech ostatních postranních řetězců a začnou intenzivně produkovat a sekretovat antigen vázající postranní řetězec jako rozpustnou [[protilátka|protilátku]]. V tomto případě se jedná o selekci (ale nikoliv klonální selekci). Tato teorie byla po několik následujících desetiletí mnohem přesnější než jiné teorie, které v imunologii dominovaly.
[[Paul Ehrlich]] je také původcem hojně užívaných termínů jako jsou „[[protilátka|protilátky]]“ a „[[receptor]]y“, ale je považován i za průkopníka v oblasti chemoterapie. Připravil a do léčebné praxe zavedl první syntetické léčivo – [[salvarsan]] a neosalvarsan pro léčbu [[pohlavní choroba|pohlavní choroby]] [[syfilis]].<ref name="Ferenčík, 2005"/>
V roce 1955 dánský imunolog [[Niels Jerne]] předložil hypotézu, že v [[krevní sérum|séru]] se nachází obrovské množství solubilních [[protilátka|protilátek]] již před jakoukoliv [[infekce|infekcí]]. Jestliže [[antigen]] pronikne do těla, dojde k výběru pouze jednoho souhlasného typu protilátky, k tomuto antigenu.<ref name="F.M. Burnet M.D, PH.D., (March/April 1976), s. 119-121"/>
| |||