Hlavní oltář: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Reference: - kat. |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9:
Uprostřed se často nachází [[tabernákulum]] jako místo, kde je uložena [[Nejsvětější svátost]] (''Sanctissimum sacramentum''). Mimoto se rozlišuje ještě u oltářů dříve [[Epištolní strana|epištolní]] (vpravo) a [[evangelní strana]] (vlevo). Toto dělení však po liturgických reformách [[Druhý vatikánský koncil|Druhém vatikánském koncilu]] téměř pozbylo významu, neboť [[Epištola|liturgické epištoly]] a [[Evangelium (liturgie)|evangelium]] jsou v běžném obřadu [[Římský ritus|římského ritu]] přednášeny na [[ambon]]u.
Po [[Reformace|reformaci]] byly ve většině [[Luteránství|evangelicko-luteránských kostelů]] hlavní oltáře zachovány, avšak ostatní, postranní oltáře, které se zdály být přebytečné, byly někdy z kostela odstraněny. Jako následek liturgických reforem po druhém vatikánském koncilu byl hlavní oltář v mnoha římskokatolických kostelích pro bohoslužbu nahrazen [[Obětní stůl|obětním stolem]], který se nachází většinou v prostoru před velkým oltářem. Toto řešení je však v rozporu s nařízením, protože je z předpisu zakázáno před sebe postavit dva oltáře. [[Obětní stůl|Obětní stoly]] se začaly zřizovat pouze provizorně, do doby než se oltářní stůl hlavního oltáře upravil tak, aby se dal pohodlně obcházet a dala se na něm sloužit mše i čelem k lidu, což se pouze umožnilo, nikoliv nařídilo. Tam kde však toto nebylo z historicko-estetického hlediska možné učinit, má se dle platných předpisů stále používat oltář hlavní. To se však ve většině kostelech nedodržuje a obětní stoly, které nesplňují předpisy tam nadále zůstávají, nebo se mnohdy dokonce nově zavádějí s tím, že je to nařízení Druhého Vatikánského koncilu. Druhý Vatikánský koncil však tuto změnu vůbec nezmiňuje a ani nenařizuje. Obětní stoly se začaly zavádět až několik let po koncilu jako určitý druh modernismu a mylně se tak spojují s reformami Druhého Vatikánského koncilu.
== Reference ==
| |||