Klasická hudba: Porovnání verzí

'''Klasická hudba''', někdy také '''vážná hudba''', odkazuje na uměleckou, [[Duchovní hudba|duchovní]] a [[Světská hudba|světskou]] hudbu, složenou nebo mající kořeny v rámci [[Západní svět|západní kultury]]. Zahrnuje přibližně časový úsek, který začíná v [[11. století]] a sahá až do [[20. století]] <ref name="Music 2007">"Classical", ''The Oxford Concise Dictionary of Music'', ed. Michael Kennedy, (Oxford, 2007), ''Oxford Reference Online''.</ref> nebo, v závislosti na konvencí, do [[soudobá klasická hudba|současnosti]]. Toto období zahrnuje zejména charakterizovanýobdobí vývojcharakterizované vývojem a převládajícípřevládajícím využití [[Tonální systém|tonální]] harmonie, kodifikované mezi [[17. století|sedmnáctým]] a [[19. století|devatenáctým stoletím]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Vzhledem k extrémně široké škále forem, stylů, žánrů a historických období obecně vnímaných jako „klasická hudba“ je obtížné identifikovat společné rysy, které mohou charakterizovat všechna díla tohoto žánru. Nejtypičtější popisy jsou nejasné a jsou různého druhu, možná odkazujícíodkazují na historickou perspektivu (na něco „složeného dávno“, což je poněkud sporné tvrzení, pokud se vezme do úvahy stejný koncept [[Soudobá klasická hudba|soudobé klasické hudby]]). Existují však charakteristiky, které klasická hudba sdílí jen s několika nebo žádnými z dalších hudebních žánrů. <ref>Michael Kennedy (2006), ''The Oxford Dictionary of Music'', p. 178</ref> Mezi určující charakteristiky patří přijetí systému [[Notace (hudba)|notového záznamu]], který umožnil přechod od ústní tradice k psané literatuře, zásadně změnil přenos hudby a radikálně změnil způsob studia a komunikace i způsob přenosu repertoáru na další generace. Dalším klíčovým bodem, který byl umožněn přechodem od ústní tradice k psané hudební kultuře, byl rozvoj solidní a metodické [[Harmonie|harmonie,]] která umožňuje vytvářet hudební skladby značné velikosti a složitosti, bezprecedentní a nesrovnatelné s jinými hudebními kulturami, také díky zavedení [[Modulace (hudba)|modulační]] techniky a její aplikaci na konstrukci hudebního projevu, což umožnilo větší rozmanitost.

Nástroje nejčastěji běžně používané v repertoáru klasické hudby byly vynalezeny do poloviny devatenáctého století (často mnohem dříve), a vyspěly do své moderní podoby mezi [[16. století|šestnáctým]] a devatenáctým stoletím. Nejběžnější [[Hudební nástroj|nástroje]] jsou přítomny v [[Orchestr|orchestru]] nebo v kapele, spolu s řadou dalších nástrojů určených zejména pro sólové použití (například [[klavír]], [[cembalo]] a varhany). Na uvádění klasické hudby je u široké veřejnosti nejvícenveřejnostiejvíce známa hudební formace [[Orchestr|symfonický orchestr]],<ref name="Kirgiss">{{Citace monografie

Koncem [[19. století|devatenáctého století se]] skladatelé začali zajímat o populární nebo mimoevropské kultury a představili zvuky nástrojů dalších hudebních kultur, jako je například indonéský [[gamelan]]. V repertoáru [[20. století|20.]] a [[21. století|21]]. století mohou být přítomny i [[Elektrofon|elektrofonické]] nástroje, jako jsou [[elektrická kytara]] a [[martenotovy vlny]]. Skladatelé klasické i [[Pop music|populární hudby]] experimentovali v posledních desetiletích se zavedením elektronických nástrojů, jako je [[Syntezátor|syntetizátorsyntezátor]], a dalších digitálních technik, jako je použití [[Sampler (hudební nástroj)|vzorků]] nebo [[Tvorba hudby počítačem|zvuků generovaných počítačem]].

Hlavní časové dělení klasické hudby do roku 1900 jsou období [[Stará hudba|staré hudby]], která zahrnuje [[Středověká hudba|středověké]] (500–1400) a [[Renesanční hudba|renesanční]] (1400–1600) éru, a období tzv. běžné praxe (tónové harmonie), která zahrnuje [[Barokní hudba|baroko]] (1600–1750), [[Klasicismus (hudba)|klasicismus]] (1750–1820) a [[Romantismus (hudba)|romantismus]] (1810–1910). Současná období zahrnují [[Hudba 20. století|20. století]] (1901–2000), kam patří většina rané [[Modernistická hudba|modernistické]] hudební éry (1890–1930), celá vrcholná moderní hudba (polovina 20. století) a první část [[Soudobá klasická hudba|současné]] (1945 nebo 1975– současnost) nebo postmoderní hudební éra (1930 – současnost). Dvacáté první století je doposud pokračováním stejné éry a téže současné/postmoderní hudební éry, které obě začaly ve 20. století.