Sýkora koňadra: Porovnání verzí

Sýkora koňadra má palearktické rozšíření, zahrnující celý [[Palearktická oblast|Palearkt]] od [[Irsko|Irska]] až po [[Kamčatka|Kamčatku]] a také jihovýchodní [[Asie|Asii]], [[Malajsie|Malajsii]] a [[Indonésie|Indonésii]]. V&nbsp;[[Evropa|Evropě]] patří k&nbsp;nejhojnějším ptačím druhům. Od [[1970–1979|70. let 20. století]] jsou její stavy ve většině evropských zemí stabilní, a proto je druh považován za zabezpečený.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="cepak">{{citace monografie| příjmení=Cepák| jméno=J.Jaroslav | spoluatoři=a kol.| titul=Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky | vydavatel=Aventinum| rok=2008| místo=Praha| strany='''?'''| isbn=978-80-86858-87-6}}</ref>

V&nbsp;[[Česko|ČR]] hnízdí početně na celém území, ale se stoupající [[nadmořská výška|nadmořskou výškou]] se početnost snižuje. V&nbsp;[[Krkonoše|Krkonoších]] hnízdí běžně do 1000&nbsp;m n. m., výjimečně do 1200 &nbsp;[[nadmořská výška|m n. m.]], v&nbsp;[[Krušné hory|Krušných horách]] byla zjištěna až na [[Klínovec|Klínovci]] ve 1200&nbsp;m n. m., na [[Šumava|Šumavě]] ve [[Zhůří]] v&nbsp;1140&nbsp;m n. m. Během mimohnízdních potulek vystupuje ještě výše a objevuje se i&nbsp;v&nbsp;[[Vegetační stupňovitost|pásmu kleče]]; v&nbsp;době tahu přeletuje také horská sedla. Celková početnost byla v&nbsp;letech 1985–1989 odhadnuta na 3–6 milionů hnízdících párů a tento odhad zůstal nezměněn pro období 2001–2003, přestože výsledky jednotného programu sčítání ptáků z&nbsp;území ČR za posledních více než 20 let naznačují velmi mírný pokles. V&nbsp;ČR je převážně stálým, v&nbsp;případě mladých ptáků potulným druhem, který na našem území zimuje v&nbsp;počtu 2–4 milionu jedinců.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="ŠBH" />

Sýkora koňadra je nejběžnější a největší sýkora, je velká asi jako [[vrabec domácí]]. Dorůstá délky 13,5–15&nbsp;cm a váží 14–23&nbsp;g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u&nbsp;samice je pruh tenčí, často na břiše přerušený, kdežto u&nbsp;samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s&nbsp;výraznou bílou křídelní páskou, spodina sírově žlutá a ocas modrošedý s&nbsp;bílými stranami; černý pruh na břiše bývá jen naznačen. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a [[duhovka]] hnědá. Mladí ptáci jsou vybarveni matněji, mají žlutavé skvrny na tvářích bez úplného spodního černého okraje.<ref name="stastnyhudec"/><ref name="SVSS2016">SVENSSON,{{Citace monografie | příjmení = Svensson | jméno = Lars | odkaz na autora = Lars Svensson (ornitolog) | příjmení2 = | jméno2 = | odkaz na autora2 = | spoluautoři = a kol. ''| titul = Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.'' [| překladatelé = Robert Doležal | ilustrátoři = | vydání = 3., přeprac.| vyd.,typ chybněvydání uvedeno= 2přeprac. vyd.]| Přeložilvydavatel Robert= DOLEŽAL.Ševčík | místo = Plzeň: Ševčík,| rok = 2016, s.| 342.isbn ISBN= 978-80-7291-246-9. | strany = 342 }}</ref>

V &nbsp;[[Anglie|Anglii]] se naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s&nbsp;mlékem a sezobávat smetanu pod nimi.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Hawkins |jméno=T. |titul=Opening of Milk Bottles By Birds |rok=1950 |periodikum=Nature |ročník=165 |strany=435–436 |doi=10.1038/165435a0}}</ref> Tato dovednost byla poprvé pozorována v&nbsp;roce 1921 a během následujících dvou desetiletí se mezi koňadrami rychle rozšířila a osvojily si ji i&nbsp;[[Sýkora modřinka|modřinky]].<ref>{{Citace periodika |příjmení=Lefebvre |jméno=L. |titul=The opening of milk bottles by birds: Evidence for accelerating learning rates, but against the wave-of-advance model of cultural transmission |periodikum=Behavioural Processes |rok=1995 |ročník=34 |číslo=1 |strany=43–53 |doi=10.1016/0376-6357(94)00051-H}}</ref>

Ornitologové z &nbsp;univerzity v &nbsp;[[Gronigen]]u sledovali 10 let dění v &nbsp;ptačích budkách [[lejsek černohlavý|lejsků černohlavých]] (''Ficedula hypoleuca'') v &nbsp;[[Národní parky v Nizozemsku|národních parcích Dwingelderveld a Drents-Friese Wold]]. Zdokumentovali 88 mrtvých lejsků, z &nbsp;nichž 86 usmrtily sýkory koňadry, dva [[sýkora modřinka|sýkory modřinky]]. Jev lze vysvětlit mezidruhovou konkurencí umocněnou oteplením klimatu; dochází totiž k &nbsp;posunu hnízdní sezóny a ptáci, kteří se dosud míjeli, se začínají potkávat. Místa k &nbsp;hnízdění jsou limitována, a proto o &nbsp;ně ptáci svádějí souboj (hnízdící pták je současně velmi teritoriální). Lejsek s &nbsp;hmotností 13 &nbsp;g nemá proti sýkoře těžší o &nbsp;tři gramy valnou šanci, zejména pokud sedí na hnízdě a chrání vejce. Útočící sýkora mu údery zobáku rozklove hlavu. Většinu mrtvých lejsků tvoří samci, protože právě samci vyhledávají vhodné místo k &nbsp;hnízdění. Zjistilo se, že zabití lejskové jsou obvykle samci přilétající na začátku léta, tedy na reprodukci pozdě; patrně by nezískali samice, ani kdyby nalezli vhodné hnízdo.<ref>DOHNAL, Radomír. Změna klimatu mění sýkorky: roztomilí ptáčci umí uklovat lejsky a vyzobat jim mozek. ''Ekolist.cz'' [online]. 8. 2. 2019 07:14 [cit. 8. 2. 2019]. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zmena-klimatu-meni-sykorky.-roztomili-ptacci-take-umi-uklovat-lejsky-a-vyzobat-jim-mozek</ref>

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a [[Monogamie|monogamně]], vzácně byla zjištěna i&nbsp;[[bigamie]]. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost [[teritorium|teritoria]] je variabilní a v&nbsp;závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4–3,0 &nbsp;[[Hektar|ha]].<ref name="stastnyhudec"/>

Přirozeně hnízdí v&nbsp;dutinách [[strom]]ů, ovšem je velmi přizpůsobivá, a tak běžně obsazuje hnízdní budky a zahnízďuje i&nbsp;na řadě jiných míst (v&nbsp;hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech [[straka obecná|strak]] a [[veverka obecná|veverek]], poštovních schránkách, v&nbsp;zemních děrách). [[Ptačí budka|Budka]] pro koňadru by měla být vysoká 25 &nbsp;cm s &nbsp;průměrem dna 12 × 14 &nbsp;cm a kulatým vletovým otvorem v &nbsp;průměru 32 &nbsp;mm, případně svisle oválným v &nbsp;průměru 32 × 35 &nbsp;mm.

Úspěšnost hnízdění je vlivem [[predace]] a počasí značně variabilní (40–95 &nbsp;%), u&nbsp;prvního hnízdění bývá zpravidla vyšší než u&nbsp;druhého. Pressen uvádí z&nbsp;celkového počtu 3818 vajec ztráty 774 vajec a 618 mláďat, celkovou úspěšnost uvádí 36,5 &nbsp;%.<ref name="Press">PRESSEN, Vladimír. Hnízdní bionomie sýkory koňadry (Parus major L.), sýkory uhelníčka (Parus ater L), sýkory parukářky (Parus cristatus L) a šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris Brehm)... In: SITKO, J. ed. a TRPÁK, P., ed. ''Pěvci 1988: sborník z&nbsp;ornitologické konference.'' Praha: SZN, 1990, s. 124. ISBN 80-209-0152-3.</ref> Figura v&nbsp;letech 2005–2012 zjistil u&nbsp;124 hnízd jako nejčastější příčinu ztrát predaci (67 &nbsp;% hnízd), a to hlavně [[Kuna lesní|kunou]] (podíl na predačních událostech 42,86 &nbsp;%), [[Plch velký|plchem velkým]] (32,47 &nbsp;%) a [[strakapoud velký|strakapoudem velkým]] (9,10 &nbsp;%).<ref name="Fig">FIGURA, Roman. ''Hnízdní ztráty dutinových pěvců: sezonní vlivy a reprodukční odpovědi'' [online]. Olomouc, 2013, s. 29. Diplomová práce. PřF UPOU. Dostupné z: http://theses.cz/id/j9a6kw/Hnizdni_ztraty_dutinovych_pevcu.pdf</ref> Úmrtnost v&nbsp;prvním roce života je 61,1 &nbsp;%, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 15&nbsp;let a 5 měsíců.<ref name="stastnyhudec"/>

Na jaře a v&nbsp;létě se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku potravy tvoří [[hmyz]] v&nbsp;různých vývojových stadiích, zejména [[motýli]] (až 62,2 &nbsp;%), [[brouci]] (až 64,9 &nbsp;%), [[blanokřídlí]] (až 45,7 &nbsp;%), [[stejnokřídlí]] (až 53,1 &nbsp;%) a [[dvoukřídlí]] (až 36,1 &nbsp;%), také [[pavouci]] (až 33,3 &nbsp;%). Na podzim a v&nbsp;zimě vyhledává hlavně semena; v&nbsp;předjaří mohou být v&nbsp;potravě zastoupena až 70 &nbsp;%, přičemž nejčastěji jde o&nbsp;[[semeno|semena]] [[slunečnice]], [[buk lesní|buku]] a [[ořešák královský|ořešáku]]. Potřebuje-li potravu vyklovat, dokáže si skořápku atp. držet na podložce oběma nohama.<ref>POŘÍZ, Jindřich a NOVÁK, Zdeněk. Sýkora koňadra. In: ''BioLib.cz'' [online]. ©1999–2018 [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8950/</ref> Může také oštipovat dužnaté [[plod]]y [[dřeviny|dřevin]], pupeny a [[listy]], pít [[nektar]] a požírat drobné [[plži|plže]], které vyhledává kvůli obsahu vápníku v&nbsp;ulitách. Mláďata jsou krmena převážně [[housenka]]mi motýlů (i&nbsp;přes 90 &nbsp;%), dále jiným hmyzem, [[pavoukovci]] a někdy i&nbsp;semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i&nbsp;více než 800× (průměrně 380×) denně, čímž úspěšně regulují výskyt případných hmyzích škůdců.<ref name="stastnyhudec"/> Podle studie zveřejněné v&nbsp;roce 2007 pomohly v&nbsp;[[Nizozemsko|Nizozemsku]] sýkory hnízdící v&nbsp;jabloňových sadech ke snížení počtu [[Housenka|housenek]] o&nbsp;celých 50 &nbsp;%.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Mols |jméno=C. M. |příjmení2=Visser |jméno2=M. E. |titul=Great Tits (Parus major) Reduce Caterpillar Damage in Commercial Apple Orchards |periodikum=PLoS ONE |rok=2007 |měsíc=2 |ročník=2 |doi=10.1371/journal.pone.0000202}}</ref> Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i&nbsp;na zemi a v&nbsp;zimě často na [[krmítko|krmítkách]].<ref name="stastnyhudec"/><ref name="ŠBH" />

'''Lidové názvy:''' babčice, babička, dřevolezka, hořňák, kanazda, koňafka, koňak, koňarda, koňarka, koňárka, koňařda, konářice, koňařka, koňaska, koňavka, koňazda, koňazdra, koněrza, koněuzdra, konězdra, koniř, koníř, koniřka, konířka, konízdra, koňouzdra, křižová, křížovka, kuňadra, kunizdra, kunorza, patiťa, pískora, ponrava, sýkora velká, uhlík, vlaská. <ref>FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. ''České názvy ptáků z&nbsp;etymologického a slovotvorného hlediska.'' Praha, 2006, s. 79. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.</ref><ref>KNĚŽOUREK, Karel. ''Velký přírodopis ptáků... Díl první.'' V&nbsp;Praze: Kober, 1910, s. 101.</ref> Například i&nbsp;v&nbsp;periodiku ''Naše řeč'' se dočteme: ''„A r. 1890 nasbíral Šír pro jedinou sýkorku ‚koňadru‘ celkem 30 jmen českých (německých 25): vedle rozmanitých forem slova ‚koňadra‘ také ‚křížovka‘, ‚babčice‘, ‚hořňák‘, ‚uhlík‘, ‚patiťa‘, ‚ponrava‘, ‚pískora‘ atd.“''<ref>FLAJŠHANS, Václav. Ptačí jména a náš slovník. ''Naše řeč'' [online]. 1940, roč. 24, č. 7, s. 193–201 [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3502</ref>

* SVENSSON,{{Citace monografie | příjmení = Svensson | jméno = Lars | odkaz na autora = Lars Svensson (ornitolog) | příjmení2 = | jméno2 = | odkaz na autora2 = | spoluautoři = a kol. ''| titul = Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.'' [3.,| přeprac.editoři vyd.,= chybně uvedeno| 2.redaktoři vyd.]= | překladatelé '''Přeložil= Robert DOLEŽAL'''Doležal | ilustrátoři = | url = | vydání = 3 | typ vydání = přeprac. Plzeň:| vydavatel = Ševčík, | místo = Plzeň | rok = 2016. 447| s.isbn ISBN= 978-80-7291-246-9. | strany = 342 }}