Rekatolizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m reference + korektura značka: editace z Vizuálního editoru |
m oslí pohřeb + reference značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 18:
Rekatolizace byla prováděna ve spolupráci světské a církevní moci. Světská moc se starala především o výkonnou a organizační část, církevní se měla postarat o náležité duchovní pozadí a hlavně o navržení postupu rekatolizační akce.
První praktický návod, jak postupovat při rekatolizaci, byl sepsán už roku 1620 [[Arcibiskup pražský|pražským arcibiskupem]] [[Jan Lohelius|Janem Loheliem]]. Své záměry shrnul do tří bodů, které byly jen s drobnými obměnami převzaty do všech dalších rekatolizačních plánů
Jeho hlavním záměrem bylo, aby ze země co nejrychleji vymizeli nekatoličtí duchovní, stejně nepřijatelné pro něj byly nekatolické školy. Touto strategií se v Čechách podařilo rozvrátit nekatolickou církevní strukturu, což rekatolizaci výrazně usnadnilo, protože protestanté, kteří neměli oporu duchovních, snáze podléhali tlaku katolíků a konvertovali.▼
▲
Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]] a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle – rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]], byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře.
Další opatření následovala v dubnu roku 1624, kdy byl vydán císařský patent, kterým se v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a o pár dní později další, který zakazoval královským městům přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnost. V roce 1624 byla také zřízena první rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far, zkoumala, jak probíhá vypovídání nekatolických kněží a podobně.
Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství).
== Násilná rekatolizace ==
Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány [[Oslí pohřeb|oslí pohřby]].<ref>[[Eva Melmuková]]: ''Patent zvaný toleranční'', Mladá fronta, 1999. Str. 69–70</ref>
== Podíl jezuitů na rekatolizaci ==
| |||