Vítězslav Novák: Porovnání verzí

Přidáno 30 bajtů ,  před 1 měsícem
m
→‎Život: rozděleni bratři Hábové + formální úpravy
(+ obrázky, -vlaječky)
m (→‎Život: rozděleni bratři Hábové + formální úpravy)
}}</ref>
 
Po maturitě se s rodinou přestěhoval do Prahy. Na přání matky se zapsal na právnickou fakultu [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlov]]<nowiki/>y, odkud odešel po dvou semestrech a přešel na filozofii. Školu absolvoval v roce 1893 bez závěrečné doktorské zkoušky. <ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Český hudební slovník
| periodikum = www.ceskyhudebnislovnik.cz
| url = https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=2207
| datum přístupu = 2020-05-11
}}</ref> Současně studoval kompozici a hru na klavír na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]], kde od roku 1891 učil [[Antonín Dvořák]]. Stal se spolu s [[Josef Suk starší|Josefem Sukem]] jedním z jeho nejoblíbenějších žáků. Konzervatoř absolvoval svou ''Sonátou'' v červenci 1892. <ref name=":0" /> Dostal státní podporu 400 zlatých a začaly být tiskem vydávány jeho skladby (''Vzpomínky, Serenády, Barkaroly a Tři české tance'').
 
Ve dvaceti šesti letech strávil prázdniny na Valašsku u svého kamaráda, houslisty Rudolfa Reissiga. Tento pobyt se stal počátkem Novákovy náklonnosti k [[Morava|Moravě]], její lidové kultuře a přírodě, která se odrazila i v jeho hudbě (sborové balady, orchestrální předehra ''Maryša'', klavírní cyklus ''Máj'', Smyčcovýsmyčcový kvartet G–durG dur)''. Dalším inspiračním zdrojem byly slovenské hory, které prochodil jako vášnivý turista. Jejich majestátní krásu zachytil v [[Symfonická báseň|symfonické básni]] ''V Tatrách'' (1902). V tomto šťastném tvůrčím období složil řadu dalších charakteristických skladeb (''Slovácká suita, O věčné touze, Toman a lesní panna''). Novákovo dílo mělo řadu nadšených obdivovatelů především v [[Brno|Brně]], kde byl jmenován čestným členem Klubu umění. <ref name=":1" /> Obrovský umělecký úspěch znamenala premiéra symfonické básně ''Bouře'' v dubnu 1910 v Brně, která se stala velkou kulturní událostí.<ref name=":0" /> <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Vítězslav Novák
| periodikum = D-dur
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-05-11
}}</ref> Uznání se mu dostalo i v dalších městech včetně Prahy. Byl členem různých pěveckých a hudebních spolků, stal se členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění. <ref name=":1" />
 
Počátkem 20. století se Novákovy skladby začaly hrát i v zahraničí, hlavně Německu, Dánsku, Švédsku a Holandsku. <ref name=":0" /> Nabídku na místo profesora na Hudební akademii ve [[Vídeň|Vídni]] odmítl.
[[Soubor:J.Suk, V.Talich, V Novák.jpg|náhled|[[Josef Suk starší|Josef Suk]], [[Václav Talich]] a Vítězslav Novák, kresba [[Hugo Boettingera Boettinger]]a]]
V dalších letech se Novák věnoval operní tvorbě, která byla inspirována díly českých spisovatelů. První byla komická opera ''[[Zvíkovský rarášek (opera)|Zvíkovský rarášek]] '' (1914) podle [[Ladislav Stroupežnický|Ladislava Stroupežnického]], následoval ''[[Karlštejn (opera)|Karlštejn]]'' (1915) podle veselohry [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslava Vrchlického]], ''[[Lucerna (opera)|Lucerna]]'' (1923) na [[Alois Jirásek|Jiráskovu]] stejnojmennou hru a ''[[Dědův odkaz (opera)|Dědův odkaz]]'' na libreto podle básně [[Adolf Heyduk|Adolfa Heyduka]].
 
V letech [[1909]] až [[1941]] působil jako profesor skladby na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]]. Získal si pověst vynikajícího hudebního pedagoga. Mezi jeho žáky patřili, kromě skladatelů českých ( [[Ladislav Vycpálek]], bratři[[Alois Hába]], [[Karel Hába|Hábové]], [[Otakar Jeremiáš]], [[Iša Krejčí]], [[Vítězslava Kaprálová]] a další) i někteří významní slovenští hudební skladatelé ([[Ján Cikker]], [[Eugen Suchoň]]). Po vzniku [[Československo|Československa]] se stal rektorem konzervatoře. <ref name=":1" />
 
V hudební tvorbě se od třicátých let soustředil na orchestrální díla, v nichž se projevovalo jeho vlastenectví i rozjímání nad během života (''Podzimní symfonie'' 1931–1934, symfonická báseň ''De profundis'' 1941, ''Svatováclavský triptych'' pro varhany 1941–1942 nebo ''Májová symfonie'' 1945).
 
Roku 1939 odešel do penze. Od [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]] žil téměř trvale ve východočeské [[Skuteč|Skutči]], odkud pocházela jeho manželka. Do Skutče za ním často zajížděl [[Rafael Kubelík]] i další přátelé. V roce 1945 se vrátil do Prahy, kde obdržel jako jeden z prvních společně s [[Josef Bohuslav Foerster|Josefem Bohuslavem Foerstrem]] titul [[národní umělec]]. <ref name=":1" />
 
Do posledních dnů se zúčastnil uměleckého a společenského života, přestože trpěl srdeční chorobou. Psal své paměti, které byly vydány pod titulem ''O sobě a o jiných''. Vítězslav Novák zemřel ve Skutči v roce 1949. V Praze se konal státní pohřeb v [[Rudolfinum|Domě umělců]] a popel byl uložen v podstavci jeho bronzové sochy, která byla umístěna na pražském Petříně v roce 1951 (autor Jan Kodet).<ref>[https://www.hrady.cz/index.php?OID=13354&PARAM=11&tid=45835&pos=450 Hrady.cz: Pomník a hrob Vítězslava Nováka]</ref>
 
=== Rodinný život ===