Wikipedie

Únosy Japonců do Severní Koreje: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0
úpravy
Řádek 97:
Po dlouhou dobu Severní Korea odmítala zodpovědnost za tyto únosy a tato teorie byla často považována za konspirační. Navzdory tlaku ze strany japonských rodičovských skupin, japonská vláda nic nepodnikla.
 
== Diskuse mezi Severní Koreou a Japonskem v roce 2002 a její následkydůsledky ==
Dne 17. září 2002 japonský premiér [[Džuničiró Koizumi]] navštívil Severní Koreu a setkal se tam s [[Kim Čong-il]]em<ref name="taken" />. Za účelem normalizace vztahů s Japonskem Kim přiznal, že Severní Korea unesla třináct japonských občanů a ústně se omluvil<ref name="Human Rights Council 2014">{{cite journal |first1= Michael Donald|last1=Kirby |authorlink1=Michael Kirby (judge) |first2=Sonja |last2=Biserko |authorlink2=Sonja Biserko |first3= Marzuki|last3=Darusman |authorlink3=Marzuki Darusman |date=7 February 2014 |title=Report of the detailed findings of the commission of inquiry on human rights in the Democratic People’s Republic of Korea - A/HRC/25/CRP.1 |journal= |volume= |issue= |publisher=[[United Nations Human Rights Council]] |url= http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/HRCouncil/CoIDPRK/Report/A.HRC.25.CRP.1_ENG.doc|archiveurl=https://web.archive.org/web/20140227104633/http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/HRCouncil/CoIDPRK/Report/A.HRC.25.CRP.1_ENG.doc | archivedate= February 27, 2014 |deadurl=no |pages=295–304 (Paragraph 924–964) |quote= In September 2002, the Japanese Prime Minister Koizumi Junichiro visited Pyongyang to negotiate with DPRK authorities the return of Japanese nationals suspected of having been abducted to the DPRK. The DPRK’s Supreme Leader Kim Jong-il admitted to Prime Minister Koizumi that DPRK agents had abducted 13 Japanese nationals (seven women and six men). The admission came after years of speculation in Japan that many Japanese nationals had been forcefully kidnapped by the DPRK.(...) Prior to this admission to Prime Minister Koizumi, the DPRK had denied all allegations of connections with disappeared persons believed to have been abducted or forcibly disappeared by the regime. }}</ref>. Sdělil, že únosy mají na svědomí „někteří lidé, kteří chtěli ukázat, že jsou hrdinové a dobrodruzi“ a odmítl přijmout odpovědnost<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 118:
}}</ref>
 
Podle Rusaruského výzkumníka [[Andrei Lankov|Andreia Lankova]] bylo toto přiznání strategickou chybou. To, co bylo zamýšleno jako gesto čestnosti široce pobouřilo jak japonskou vládu, tak širokou veřejnost. Obvinění Severní Koreje z únosu, cožněco, byloco dřív bylo považované za [[Konspirační teorie|konspirační teorii]], se ukázalo býti pravdivýmpravdou. Japonsko na KLDR uvalilo obchodní[[Ekonomické sankce|sankce]]. Podle Lankova bude vláda Severní Koreje v budoucnu dvakrát rozmýšlet, než uděláněco obdobnýpodobného krokudělá v budoucnu.
 
=== Navrácení pěti obětí ===
Později Severní Korea dovolila pěti uneseným navrátit se do Japonska, za podmínky, že se do Severní Korey vrátí. Unesení se do Japonska vrátili 15. října 2002<{{#tag:ref name="taken" />. Pět navrácených obětí bylo: |Yasushi Chimura a jeho manželka Fukie, Kaoru Hasuike a jeho manželka Yukiko a [[Hitomi Soga]], manželka [[Charles Robert Jenkins|Charlese Roberta Jenkinse]], kterýten sám zůstal v Severní Koreji<ref name="taken" />|group=pozn.}} Japonsko navštívit s tím, že se do Severní Korey musí vrátit. Návštěva proběhla dne 15. října 2002<ref name="taken" />. Japonská vláda v souladu s požadavky veřejnosti odmítla unesené navrátit. Severní Korea to považovala za porušení dohody a odmítla pokračovat v diskusích.
 
=== Návrat dětí a chotí navrácených obětí ===
Třem dětem z rodiny Chimurů a dvěma dětem z rodiny Hasuiků, kteří se narodili v Severní Koreji, bylo dovoleno navrátit se ke svým rodičům do Japonska po druhé návštěvě premiéra Koizumiho v [[Pchjongjang]]u dne 22. května 2004, do Japonska se vrátili 18. července 2004. Všech pět dětí se rozhodlo v Japonsku zůstat a žít jako Japonci podle jejich rodičů.
 
Hitomi Soga se se svým manželem a dětmi také shledala, ale jinou cestou. Její manžel, [[Charles Robert Jenkins]], byl dezertér z armády Spojených států, který uprchl do Severní Koreje, kde se potkal se Sogou a následně si ji i vzal. Z důvodu strachu před vojenským soudem se Jenkins se svými dvěma dcerami setkal nejprve v [[Jakarta|Jakartě]] 9. července 2004 a poté se vrátili do Japonska 18. července téhož roku. O dva měsíce později, 11. září 2004, se Jenkins ohlásil armádě na základězákladně Camp Zama a byl potrestán za dezerci a podporu nepřítele. Charles poté žil se svou rodinou na ostrovu [[Sado (ostrov)|Sado]] až do své smrti v roce 2017.
 
=== Další vyšetřování ===
Řádek 299:
 
V sedmdesátých letech bylo z Libanonu uneseno mnoho žen a v červenci 1977 se Severní Korea pokusila unést korejskou pianistku/herečku a jejího manžela z Jugoslávie. Severní Korea také měla unést několik jihokorejských středoškoláků.
 
== Poznámky ==
<references group="pozn." />
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Únosy_Japonců_do_Severní_Koreje“