Vlastnictví: Porovnání verzí

Vlastnictví v českém právu upravuje především [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]].<ref>Hlava druhá, díl třetí, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále také jen „občanský zákoník“, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 Zákony pro lidi.cz].</ref> Dle § 1011 občanského zákoníku je vlastnictvím určité osoby vše, co jí patří, všechny věci hmotné i nehmotné (pokud to jejich povaha to připouští).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = Novotný|jméno = Petr|příjmení2 = Štrossová|jméno2 = Monika|titul = Nový občanský zákoník - vlastnictví a věcná práva|vydání = 1|vydavatel = Grada|místo = Praha|rok = 2014|počet stran = 165|strany = |isbn = 978-80-247-5166-5}}</ref> Jedná se o právo chráněné i mezinárodními smlouvami o [[Základní lidskáLidská práva|lidských právech]] a [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]]. Vlastnické právo je nezbytnou podmínkou existence a fungování svobodného trhu a [[Tržní hospodářstvíekonomika|tržního hospodářství]].

Pod právo s věcí nakládat mohou spadat i další práva, například právo [[Opuštění věci|věc opustit]], právo věc neužívat nebo právo věc [[Zcizení|zcizit]] (tj. [[Kupní smlouva|prodat]], [[darování|darovat]], vyměnit, [[LegatumOdkaz (dědické právo)|odkázat]] atd.)<ref>Martin Flora: [http://lesprace.silvarium.cz/content/view/566/58/ K lesu jako předmětu vlastnictví], Lesnická práce, 4/2003.</ref> Základním právem vlastníka je tedy libovolně s věcí nakládat a mezi jeho oprávnění patří mimo jiné i věc modifikovat, upravovat, zničit nebo opustit. Výkon práv je tedy neomezený, ale musí je vykonávat v mezích [[Právní řád|právního řádu]] a nesmí jimi rušit práva jiných osob nebo vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.<ref>§ 1012 občanského zákoníku.</ref>

Vlastník se proti neoprávněnému zasahování do jeho práv může bránit u orgánů veřejné moci, tedy u věcně a místně příslušného [[soud]]u a to prostřednictvím žaloby. Pokud vlastník využije své právo na ochranu vlastnického práva a obrátí se na soud, stává se žalobcem a dle individuální potřeby může podat [[Žaloba na vydání věci|žalobu reivindikační]] nebo [[NegatorníZápůrčí žaloba|žalobu negatorní]].

* '''[[Okupace (právo)|Přivlastnění]] věci opuštěné a [[nález věci]] ztracené či skryté''' – věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. [[Movitá věc]], kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.<ref>§ 1045 občanského zákoníku.</ref> Každý si může přivlastnit věc, která nikomu nepatří a to za podmínek, že tomu nebrání zákon, a že někdo jiný nemá na přivlastnění věci přednostní právo. Movitá věc se považuje za opuštěnou v případě, že její vlastník své vlastnické právo nevykoná tři roky. Pokud by někdo opustil [[Nemovitá věc|nemovitou věc]], platí zde lhůta 10 let a po jejím uplynutí připadá nemovitost do vlastnictví státu. Dle občanského zákoníku nemůže vydržet vlastnické právo nástupce předchůdce, který byl nepravým držitelem a ve vzájemných vztazích zákonný [[zástupce]] a zastoupený, [[Opatrovnictví|opatrovník]] a [[opatrovanec]], [[Poručenství|poručník]] a [[poručenec]]. Zvláštním případem jsou nalezená zvířata, kdy nálezce k nim nabude vlastnické právo již po uplynutí dvou měsíců, během nichž se o zvíře nikdo nepřihlásil. Pokud nálezce o zvíře nemá zájem, může je obec svěřit provozovateli útulku pro zvířata. Pokud se ani po uplynutí 4 měsíců o zvíře nikdo nepřihlásil, může provozovatel útulku se zvířetem volně nakládat.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Varvařovský|jméno = Pavel|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Základy práva. O právu, státě a moci|vydání = 3|vydavatel = Wolters Kluwer|místo = Praha|rok = 2015|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>

* '''[[Nabytí od neoprávněného|Nabytí vlastnictví od neoprávněného]]''' – dle občanského zákoníku jsou chráněni ti, kteří si pořídí za úplatu věc v dobré víře, že ji kupují od oprávněného. Naopak ochrany nepožívá ten, kdo nabyl movitou věc s vědomím, že ji nabývá od [[Neoprávněný majetkový prospěch|neoprávněného]] (s výjimkou investičních nástrojů, [[Cenný papír|cenných papírů]], listin vystavených na doručitele nebo věcí nabytých ve [[Veřejná dražba|veřejné dražbě]] při výkonu rozhodnutí). Ochrana je poskytována skutečnému vlastníkovi věci ve veřejném seznamu a samozřejmě nabyvateli, který nabyl věc nezapisovanou do veřejného seznamu, byl v [[Dobrá víra|dobré víře]] v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu a věc nabyl způsoby uvedenými v občanském zákoníku.<ref name=":1" /> Chráněny jsou též osoby, kterým byla věc [[Krádež|odcizena]].

Vlastnictví téměř v žádném právním systému není zcela výlučné. Většina právních systémů tradičně obsahuje různé formy obecného užívání soukromého majetku ([[veřejná přístupnost krajiny]], [[právo cesty]] přes cizí pozemek, obecné užívání [[Pozemní komunikace|pozemních komunikací]], právo sbírat v lese v omezené míře lesní plody a klestí - v některých systémech, například biblickém židovském právu, se podobné právo vztahovalo i na sbírání polních plodin pro okamžitou osobní potřebu), práva vstupu na cizí pozemek nebo použití cizího majetku v nouzových situacích nebo je-li to nezbytně nutné k užívání vlastního majetku či výkonu vlastních práv, případně též povinnost dát svůj majetek k dispozici v případě válečného stavu, stavu nouze či [[Stav ohrožení státu|ohrožení]], možnost [[vyvlastnění]] ve veřejném zájmu atd. Výlučnost užívání se obvykle netýká těch způsobů užívání, které v užívání neomezují nepřiměřeně vlastníka (např. tzv. [[svoboda panoramatu]]).

I v současnosti bývá běžně některé vlastnictví označováno za „soukromé“ či „osobní“ (např. „byt v osobním vlastnictví“). Jde však o laické výrazy, které nemají obsah právních termínů užívaných v době komunistického režimu, vždy se jedná o tentýž jediný druh vlastnictví, který je v platném právním řádu upraven. Označením vlastnictví jako soukromého se většinou zdůrazňuje vymezení vlastníka jako subjektu odlišného od státu, [[Obec|obce]], [[Samosprávné krajeKraje v Česku|kraje]] či [[Právnická osoba|právnických osob]].