Nikolaj Sergejevič Korotkov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎top: typografické úpravy
wikilinky +kat, překlepy +portály
Řádek 3:
 
== Život ==
Nikolaj Korotkov se narodil [[26. únor]]a [[1874]] v [[Kursk]]u v rodině obchodníka. Po absolvování gymnázia byl v roce 1893 přijat na lékařskou fakultu univerzity v [[Charkov]]ě, o dva roky později však přestoupil na Moskevskou univerzitu, kde v roce [[1898]] svá studia s vyznamenáním ukončil. Byl jmenován stálým asistentem profesora Alexandra[[Alexandr Alexejevič Bobrov|A. A. Bobrova]] na chirurgické klinice Moskevské univerzity.
 
Korotkov opustil místo na klinice, aby sloužil v ruských ozbrojených silách na [[dálný východ|Dálném východě]] během [[boxerské povstání|Boxerského povstání]] v [[Čína|Číně]] v roce [[1900]]. Byl přidělen k červenému kříži do skupiny spadající pod doktora Aleksinského[[Ivan Pavlovič Alexinskij|Alexinského]] (žáka profesora BobrovBobrova). Cesta na Dálný východ vyžadovala náročný přesun [[Transsibiřská magistrála|Transsibiřskou magistrálou]] přes [[Irkutsk]] do [[Vladivostok]]u. Zpět do Moskvy se Korotkov vracel přes [[Japonsko]], [[Singapur]], [[Srí Lanka|Ceylon]], [[Suezský průplav]] a černomořskou [[Feodosija|Feodosiji]]. Korotkov byl vyznamenán [[Řád svaté Anny|Řádem svaté Anny]] za „výjimečně horlivou pracovitost v pomoci zraněným a nemocným vojákům“.
 
Po svém návratu Korotkov zaměřil svůj zájem k akademické činnosti a přeložil monografii Eduarda Alberta "Die Chirurgische Diagnostik" z německého do ruského jazyka. V roce 1903 byl doktor Sergej Federov jmenován profesorem chirurgie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě a přizval Korotkova jako svého asistenta. Během [[Rusko-japonská válka|Rusko-japonské války]] v letech 1904–1905 pobýval Korotkov v Charbinu[[Charbin]]u v [[Mandžusko|MadžuskuMandžusku]] jako vedoucí chirurg ve službách Červeného kříže. Začal se zabývat cévní chirurgií a sbíral případy pro svou doktorskou práci, ve které ze 44 případů pocházelo 41 pacientů z doby jeho působení v Charbinu.
 
Po návratu do [[Petrohrad]]u v dubnu [[1905]] se chystal k obhajobě své doktorské práce, ovšem byl to krátký článek pro Vojenskou lékařskou akademii v roce 1905, který mu zajistil věhlas. Technika měření krevního tlaku byla zaznamenána na necelé jedné stránce (pouhých 281 slov) v univerzitním zpravodaji ''Izvestie Imp. Voiennomedicinskoi Akademii'':
Řádek 13:
:„[[Riva-Rocci]]ho manžetu umístíme ve střední třetině [[paže]]. [[Tlak]] v manžetě rychle zvýšíme až je zcela zastaven [[Oběhová soustava|krevní oběh]] pod manžetou. Poté necháme [[rtuť]] v manometru klesat naslouchaje k tepně níže pod manžetou dětským stetoskopem. Zpočátku není slyšet žádný [[zvuk]]. S poklesem rtuti v manometru na jistou hladinu se objeví první krátké zvuky - jejich přítomnost značí částečný průtok krve pod manžetou. Značka manometru, u které se objeví první zvuky, odpovídá maximálnímu tlaku krve. S dalším poklesem rtuti v manometru slyšíme systolické šumy, které přecházejí znovu v tóny. Nakonec všechny zvuky vymizí. Čas vymizení zvuků značí volný průchod pulzní vlny; jinými slovy v momentě vymizení zvuků nejnižší tlak v tepně převýší tlak v manžetě. To značí, že manometrická značka odečtená v této chvíli odpovídá minimálnímu tlaku krve.“
 
Kritické poznámky Korotkovových oponentů byly konfrontovány o měsíc později na půdě Carské vojenské akademie, kde Korotkov demonstrací na zvířecím modelu podpořil svou teorii, že zvuky, které popsal vznikají v místě měření a nikoliv v srdci. Získal pochvalu od profesora [[Michail Vladimirovič Janovskij|M. V. Janovského]], který řekl: „Korotkov si povšiml a moudře využil fenomén, který mnozí pozorovatelé před ním přehlédli.“ Janovský a jeho žáci ověřili přesnost techniky a popsali jednotlivé fáze auskultačních zvuků a tato technika vešla ve známost jako metoda Korotkovova-Janovského.
 
NikolaiNikolaj Korotkov poté působil jako lékař a vědec ve Vitimsko-Olekminské těžební oblasti na [[Sibiř]]i a získal doktorát v roce 1910. Sloužil dále jako chirurg ošetřující dělníky ve zlatých dolech v Lenskupovodí řeky [[Lena|Leny]]. Zde se stal svědkem carské krutosti a byl hluboce zasažen vraždou neozbrojených stávkujících horníků. Po návratu do Petrohradu a během první světové války byl chirurgem v Charitě pro zmrzačené vojáky v Carském Sele. Uvítal [[Říjnová revoluce|Říjnovou revoluci]], po které se stal vedoucím chirurgem v MechnikověMečnikově nemocnici v [[Petrohrad|Leningradu]]u a působil zde až do své smrti v březnu [[1920]], kdy podlehl plicní [[tuberkulóza|tuberkulóze]].
 
== Reference ==
{{překlad|en|Nikolai Korotkov|168384811}}<references />
{{Autoritní data}}
{{Portály|Medicína|Rusko}}
 
{{DEFAULTSORT:Korotkov, Nikolaj Sergejevič}}
 
Řádek 28:
[[Kategorie:Úmrtí v Petrohradě]]
[[Kategorie:Pohřbení na Bogoslovském hřbitově]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození v Kursku]]