Od roku [[1848]] byl členem a roku [[1860]] předsedou Společnosti srbské slovesnosti (Друштво српске словесности), která se roku [[1864]] transformovala na Srbskou učenou společnost (Српско учено друштво). Byl jedním z prvních členů [[Srbská akademie věd a umění|Srbské královské akademie]] (Краљевско-српска академије) vzniklé roklu [[1886]].<ref name="REF2"/>
LierárněLiterárně debutoval roku [[1849]] jako básník, ale jeho reflexivně-moralistní [[Báseň|básně]] ovlvněné [[Dositej Obradović|Dositejem Obradovičem]] byly brzy zastíněny jeho další [[Próza|prozaickou]] tvorbou. Z jeho básnického díla vynikají předevěím fiktivní [[Bajka|bajky]] (jeho vlastní nebo parafráze starých), [[Satira|satiry]] a [[Epigram|epigramy]]. Roku [[1850]] začal vydávat jeden z prncích srbských [[časopis]]ů, [[humor]]isticko-[[Satira|satrirický]] magazín ''Šumadinka'' (''Шумадинка''). Do srbětiny přeložil ''Dějiny francouzské revoluce'' od [[François Mignet|Françoise Migneta]]. Těžištěm jeho tvorby jsou umělecké [[cestopis]]y, které psal vyborušeným jazykem a vydával je ve formě dopisů. Náměty pro ně hledal na na svých studiních a dalších cestách po Evropě a vkládal do nich poetické líčení krajiny, historické exkurzy a aktuální a zasvěcené kulturní i hoapodářské komentáře. Objevovaly se v nich ale také [[Novoromantismus|novoromantické]] pocity osamocenosti, prázdnoty a bezcílností moderního života, čímž se příblížil k [[Dekadence|dekadentním]] tendencím vznikajícím v literatuře na přelomu 19. a 20. století.<ref name="REF1"/>
