Šerosvit: Porovnání verzí

Ve fotografii lze chiaroscura dosáhnout pomocí techniky „Rembrandt lighting“<ref group="Poz">'''Rembrandt lighting''' – [[Rembrandtovo osvětlení je technika osvětlení, která se používá ve studiové portrétní fotografiisvícení]]. Efektu je dosaženo pomocí jednoho světla a reflektoru nebo dvou světel. Je oblíbená pro schopnost vytvářet obrazy, které vypadají přirozeně a působivě s minimem vybavení. „Rembrandtovo osvětlení“ je charakterizováno osvětleným trojúhelníkem pod okem subjektu na méně osvětlené straně obličeje. Je pojmenováno podle nizozemského malíře Rembrandta, který tento typ osvětlení často používal ve svých obrazech.{{Překlad|en| Rembrandt lighting|865825750}}</ref> Tato technika může také být nazvána „ambientní / přirozené osvětlení”, výsledkem je snaha o dosažení výrazu, ačkoli vzhled je mnohdy umělý a nemá obecně dokumentární charakter. Za některé z moderních mistrů chiaroscura v dokumentární fotografii lze považovat zejména [[Bill Henson|Billa Hensona]] a další, jako jsou [[W. Eugene Smith]], [[Josef Koudelka]], [[Garry Winogrand]], [[Lothar Wolleh]], [[Annie Leibovitz]], [[Floria Sigismondi]] nebo [[Ralph Gibson]]. Snad nejpřímějším zamýšleným použitím chiaroscura ve filmu byl film ''Barry Lyndon'' [[Stanley Kubrick|Stanleyho Kubricka]].<ref>“Victorian Studies Bulletin„. Northeast Victorian Studies Association, v. 9–11, 1985. 1984</ref> Když byl Kubrick informován, že žádný [[objektiv]] v současné době nemá dostatečnou světelnou kapacitu pro natáčení kostýmního dramatu ve velkých palácích pouze za použití svíček, Kubrick koupil a vybavil speciální objektiv pro tyto účely: upravenou Mitchell BNC kameru a objektiv Zeiss vyrobený pro fotografování vesmíru, s maximální clonou f /.7. Tento efekt používal také sovětský filmař [[Sergej Michajlovič Ejzenštejn]].