Claude Victor-Perrin: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografie
m linky, cit šab, pořadí kat,
Řádek 6:
| hodnosti = Maršál Francie
}}
'''Claude-Victor Perrin''' [''klód viktor perrén''] ([[7. prosinec|7. prosince]] [[1764]] [[Lamarche]] – [[1. březen|1. března]] [[1841]] [[Paříž]]) byl [[Francie|francouzský]] generál a [[Napoleon Bonaparte|Napoleonův]] [[maršál Francie]], vévoda z [[Belluno|Belluna]].<ref name=Wintr>{{Citace monografie
| příjmení = WINTRWintr
| jméno = Stanislav
| odkaz na autora = Stanislav Wintr
| titul = Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři
| url =
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| vydání = I.
| počet stran =
| kapitola = Claude Victor-Perrin
| strany = 189-196189−196
| isbn = 978-80-7277-372-5
| jazyk = cs
}}</ref><ref name=frenchempire>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Nathan D.
| jméno = Jensen
| odkaz na autora =
| titul = Marshal Claude Victor Perrin
| periodikum = www.frenchempire.net
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2017
| datum přístupu =
| url = https://www.frenchempire.net/biographies/victor/
| issn =
| jazyk = en
}}</ref>
 
== Život ==
Narodil se v [[Lamarche]] ve [[Francie|Francii]] roku [[1764]] jako syn Charlese Perrina a Marie Anny Floriotové. Roku [[1781]] se stal [[tambor|tamborem]] v dělostřeleckém pluku v [[Grenoble|Grenoblu]], později seržantem tohoto pluku. Ke svému příjmení Perrin si přidal Victor. O deset let později však z armády vystoupil, oženil se s Jeane Josephinou Muguetovou a začal se věnovat obchodu. U obchodu dlouho nevydržel a roku [[1792]] znovu vstoupil do armády k třetímu praporu u [[Drôme]], jehož se stal brzy velitelem. Ke konci roku [[1793]] se zúčastnil dobývání [[Toulon]]u, kde bojoval společně s Napoleonem Bonapartem, který byl právě na začátku své kariéry. Victor se u Toulonu vyznamenal a na počátku roku [[1794]] byl povýšen na brigádního generála. Po Toulonu krátce válčil v [[Pyreneje|Pyrenejích]] a posléze působil jako jeden z Napoleonových generálů v [[Italská tažení francouzských revolučních válek|italském tažení]] ([[1796]]–[[1797]]1796–1797). Zvítězil zde v mnoha bitvách a vysloužil si tak povýšení na divizního generála.<ref name=Wintr /><ref name=frenchempire />
 
Roku [[1797]] se vrátil do Francie a stal se velitelem v departementu [[Vendée]], v kraji, kde byly na denním pořádku royalistické vzpoury proti republice. O dva roky později byl povolán do dalšího Napoleonova italského tažení. Znovu se vyznamenal, a to především v [[bitva u Marenga|bitvě u Marenga]] roku [[1800]]. V době [[konzulát]]ukonzulátu [[1799]]–[[1804]]1799–1804 po italském tažení velel armádě v [[Holandsko|Holandsku]]. Po vzniku Prvního [[první Francouzské císařství|Prvního Francouzského císařství]] byl pověřen funkcí velvyslance v [[Dánsko|Dánsku]]. Nadále bojoval ve válce s [[Prusko|Pruskem]] a v bitvách u [[Bitva u Friedlandu|Friedlandu]], [[Bitva u Jeny|Jeny]] a [[Bitva u Saalfeldu|Saalfeldu]]. Roku [[1807]] ho Napoleon jmenoval maršálem Francie, nejvyšší vojenskou hodností. Zároveň se stal guvernérem v Prusku, v [[Berlín|Berlíně,]] a o rok později obdržel titul vévody z [[Belluno|Belluna]].<ref name=Wintr /><ref name=frenchempire />
 
V roce [[1808]] byl vyslán do [[Španělsko|Španělska]], kde zvítězil v mnohých bitvách, ale v mnohých byl také poražen. Od roku [[1809]] velel v armádě Španělského krále a Napoleonova bratra [[Josef Bonaparte|Josefa]]. Ve Španělsku zůstal až do roku [[1812]], kdy mu Napoleon v [[Napoleonovo ruské tažení|ruském tažení]] svěřil IX. sbor armády. Zde měl za úkol jistit ústup Napoleonovy armády zpátky do Francie. Tento úkol se mu mimořádně povedl a zachránil velkou část ustupující francouzské Velké armády, úspěch měl například v bitvě u přechodu přes řeku Berezina. Nadále válčil po boku Napoleona v Německu v bitvě u [[Bitva u Drážďan|Drážďan]] ([[1813]]), u [[Bitva u Hanau|Hanau]] (1813), u [[Bitva u Brienne|Brienne]] ([[1814]]) a u [[Bitva u Craonne|Craonne]] (1814), kde byl vážně raněn.<ref name=Wintr /><ref name=frenchempire />
 
Po Napoleonově abdikaci se přiklonil k [[Bourboni|Bourbonům]]. Za [[StodenníSto císařstvídnů|Stodenního císařství]] uprchl s Bourbony do Gentu. Po Napoleonově definitivní porážce získal od krále [[Ludvík XVIII.|Ludvíka XVIII.]] titul [[ pair|francouzského paira]] a hodnost generálmajora královské gardy. Byl předsedou komise, která soudila Napoleonovy důstojníky, kteří se angažovali během Stodenního císařství. Roku [[1821]] se stal ministrem války a roku [[1823]] se zúčastnil španělského tažení proti revolucionářům ve Španělsku. Poté se zapletl do finančních vojenských podvodů a byl vyřazen z armády. Posléze žil až do konce života v ústraní. Zemřel 1. března 1841 v Paříži.<ref name=Wintr /><ref name=frenchempire />
 
== Hodnocení ==
Řádek 52 ⟶ 44:
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = WINTRWintr
| jméno = Stanislav
| odkaz na autora = Stanislav Wintr
| titul = Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři
| url =
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| vydání = I.
| počet stran =
| kapitola = Claude Victor-Perrin
| strany = 189-196189−196
| isbn = 978-80-7277-372-5
| jazyk = cs
}}
 
=== Externí odkazy ===
* {{commonscatCommonscat}}
 
{{Maršálové napoleonské Francie}}
Řádek 77 ⟶ 65:
{{Portály|Velká francouzská revoluce|Francie|Válka}}
 
{{DEFAULTSORT:Perrin, Claude-Victor}}
[[Kategorie:Francouzští maršálové]]
[[Kategorie:Francouzští šlechtici]]
Řádek 83 ⟶ 71:
[[Kategorie:Francouzští ministři]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie]]
[[Kategorie:Narození 7. prosince]]
[[Kategorie:Narození 1764]]
[[Kategorie:ÚmrtíNarození 17. březnaprosince]]
[[Kategorie:Úmrtí 1841]]
[[Kategorie:NarozeníÚmrtí 71. prosincebřezna]]
[[Kategorie:Úmrtí v Paříži]]
[[Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise]]