Šternberkové: Porovnání verzí

Do [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560–1623) a Štěpán Jiří (1567–1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků, zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1608-1619). Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v [[Pasov]]ě. Kromě dědictví poloviny panství [[Zelená Horahora (zámek)|Zelená Hora]] rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech ([[Bechyně]] 1596, [[Libochovice]] 1610, [[Budyně nad Ohří]] 1613, [[Krupka]] 1615, [[Lnáře]] 1617), z [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] získal [[Horažďovice]] (1622<ref>STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203–204 ISBN 978-80-87284-38-4</ref>). Z jeho čtyř synů byl pokračovatelem rodu František Karel Matyáš (1612–1648), který pobýval převážně na zámku v Horažďovicích, mimo jiné se mu podařilo po dlouhé době sloučit panství Zelená Hora v jeden celek a mimoto přikoupil [[Krakovec (hrad)|Krakovec]] (1646). Byl [[Dvorský maršálek|dvorským maršálkem]] (1640–1648) a nakonec [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšším zemským sudím]] (1648). V závěrečné fázi [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl v Praze zastřelen Švédy a tento fakt se promítl do hraběcího titulu uděleného v roce 1661 jeho nezletilým synům.