[[Solární články]] jsou tvořeny [[polovodič]]ovými plátky tenčími než 1 mm. Na spodní straně je plošná průchozí [[elektroda]]. Horní elektroda má plošné uspořádání tvaru dlouhých prstů zasahujících do plochy. Tak může [[světlo]] na plochu svítit. Povrch solárního článku je chráněn [[Sklo|skleněnou]] vrstvou sloužící jako antirefÃÃÃÃÃÃlexníantireflexní vrstva. A tak je zabezpečeno, aby co nejvíce světla vniklo do [[polovodič]]e. Antireflexní vrstvy se většinou tvoří napařením [[Oxidy|oxidu]] [[Titan (prvek)|titanu]]. Tím získá článek svůj tmavomodrý vzhled. Jako polovodičový materiál se používá převážně [[křemík]]. Jiné polovodičové materiály, např. [[arsenid gallitý]], [[sulfid kademnatý]], [[tellurid kademnatý]], selenidy [[měď|mědi]] a [[indium|india]], nebo sulfidy [[gallium|gallia]], se zatím zkoušejí. Krycí [[sklo]] chrání povrch solárních článků i před vlivy prostředí. Účinnost je 12 až 14 %, při započtení vlivu zeměpisné šířky a celoročních teplot v ČR pak do 10 %.<ref>{{Citace elektronické monografie
