|
== Lokomoce člověka ==
Při došlapu na zem se dotýká pata země jako první, ale ne u většiny zvířat přizpůsobených pro běh.<ref>https://www.sciencedaily.com/releases/2010/02/100212092304.htm - Human gait adapted for efficient walking at the cost of efficient running</ref> Pata člověka je proto poměrně masitá a tuhá tkáň. Došlap vyžaduje propnutí nohy v koleně, přitáhnutí špičky vzhůru a současně vzpřímený trup člověka ('prsa jdou první'). Po došlapu paty se noha odvíjí po své vnější klenbě k prstcovému "vějíři". Jakmile se kyčelní kloub ve svislici přenese přes špičku nohy, dochází k zadní fázi odpichu. Tato fáze je důležitá a bývá zanedbávána tím, že trup je předkloněn vpřed, "zlomen" v pase, čímž je eliminován význam lýtkového svalu coby iniciátora odpichu, dochází k přetěžování hlubokého ohybače kyčle (m. iliopsoas) a k typické postuře "vystrčeného zadečku". Tato negativní [[Reciproční inhibice|reciproční dysbalance]] působí ochabnutí hýžďových svalů, tuhnou lýtkové svaly, může docházet k plochonoží a otékání nohou, neboť lýtka coby 'dolní krevní pumpa'<ref>Véle, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> nefungují adekvátně. V kotnících také dochází k typickému stranovému viklání nohou, namísto k lineárnímu pato-špičkovému odvíjení. Pojem 'trojflexní linearita' (stejný směr kyčle, kolene a špičky) při chůzi popsali [[Rolfing|Rolfová]] (USA) a [[František Véle|Véle]] ([[Pražská myoskeletální škola]]).
Správná chůze je dlouhodobě příjemný aerobní pohyb, probíhající ve svislici těla. Chůze má být rytmická, s vyváženým došlapem na paty, i s vyváženým odpichem ze špiček. Ramena při chůzi rotují proti pánvi, nohy jsou ponechávány dostatečně dlouho vzadu, což stimuluje lýtkové svaly k odpichu vějířem prstců. Špička nohy má být v linearitě ke směru chůze, tedy nevytočená ani ven, ani dovnitř. Taková lokomoce přináší anatomickou i psychickou pohodu, brání kloubnímu omezení kyčlí (koxartróza) a napomáhá i [[Bránice|bráničnímu dechu]] a oběhovému systému člověka.<ref>Cvičení a prevence civilizačních chorob (Véle, F., Čumpelík, J., Bortlíková, V., 1980)</ref>
|
