Cenzura v Československu v době komunistického režimu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
Typografie |
||
Řádek 16:
}}</ref>
V totalitních režimech dohlížely na kontrolu obsahu i speciálně vytvořené cenzurní úřady. K podpoře cenzury obsahu mediálních produktů sloužily i ideologicky směřované novinářské svazy, které svým působením pomáhali plnit zákony totalitaristických režimů, mimo jiné v prostředí Československa „''napomáhat budovatelskému úsilí československého lidu a jeho boji za mír a spolupracovat na jeho výchově k socialismu.''
| vydání = Vydání 1
| titul = Úvod do dějin tištěných médií
Řádek 33:
}}</ref>
Důležitý význam měly stranickopolitické noviny v totalitních zemích, jako byly například země tzv. Východního bloku, mezi které patřilo i tehdejší Československo. „''Vládnoucí režimy tu zlikvidovaly politickou konkurenci a nepřipustily existenci bulvárního tisku. Čtenářům nezbývalo než si vybrat na deformovaném trhu z nadekretovaného výběru.''
| vydání = Vydání 1
| titul = Úvod do dějin tištěných médií
Řádek 65:
}}</ref>
Komunisté však sami slovo cenzura nepoužívali, praxe však byla zcela odlišná. Využívání cenzurních praktik bylo pro režim klíčové, aby mohli vést vlastní propagandu s cílem přesvědčit obyvatelstvo o správnosti budování socialismu a slepém následování a poslouchání vládnoucí strany. „''Propaganda je formou komunikace, která se snaží docílit takové reakce, která podporuje požadovaný záměr tvůrce propagandy. Oproti tomu přesvědčování je interakcí mezi tvůrcem záměrů a přesvědčovanou osobou, kde jde o naplnění potřeb obou stran.''
| vydání = 7th
| titul = Propaganda & Persuasion
Řádek 98:
| rok vydání =
| strany = 137
}}</ref> „Posláním médií bylo vyvolávat masový souhlas veřejnosti s politikou KSČ. S cílem udržovat mocenský monopol KSČ, založený po prvních letech aktivní podpory již jen na poslušné rezignaci neinformovaných občanů, pracovala média nepřetržitě po celou dobu trvání komunistické moci – s výjimkou let 1968–1969.
| vydání = Vyd. 1
| titul = Dějiny českých médií 20. století
Řádek 147:
}}</ref>
Po únorovém převratu bylo zrušeno několik periodik (například [[Přítomnost (časopis)|Dnešek]] či [[Listy (časopis)|Listy]]) a ty, které byly zachovány, byly limitovány přídělem papíru, zestátněním vydavatelství či změnou personálního obsazení. „V prvních letech po převzetí moci byla běžná denní kontrola úkolem rozhlasového a tiskového odboru ÚV KSČ a tiskových referentů v krajském komunistickém aparátu, kteří hodnotili, jak redakce spolupracují, a případně měnili jejich vedení – jež bylo stranicky odpovědné za dodržování linie a směrnic KSČ.
| vydání = Vyd. 1
| titul = Dějiny českých médií 20. století
Řádek 164:
}}</ref>
„Dohled nad médií mělo kulturně propagační oddělení ÚV KSČ, jehož součástí byl tiskové a vydavatelský odbor. Obdobná stranická oddělení působila v krajích a okresech. Aparát KSČ rozhodoval o existenci každého periodika, obsahu i personálním obsazení vedení redakce. Šéfredaktoři konzultovali s tiskovým a vydavatelským odborem buď na úrovni [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]], nebo krajů a okresů, které informace mohou publikovat.
| vydání = Vydání první
| titul = Naše měna je pevná : Plzeň a měnová reforma 1953
Řádek 200:
„''§ 1 (1) Posláním tisku je napomáhat budovatelskému úsilí československého lidu a jeho boji za mír a spolupracovat na jeho výchově k socialismu.''
''(2) Vydávání tisku, tj. novin, časopisů a jiných periodických publikací (dále jen
''§ 2 Vydávání a rozšiřování časopisů řídí ministerstvo informací a osvěty; jde-li o časopisy odborné, v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.''
''§ 7 Odpovědnost za obsah časopisu, kterou má dosud odpovědný zástupce listu, přechází v den, který stanoví ministerstvo informací a osvěty vyhláškou v Úředním listu na šéfredaktora, nebo osobu pověřenou vedením redakce. V této vyhlášce stanoví ministerstvo informací a osvěty též podmínky, které osoba pověřená vedením redakce musí splňovati''.
novinářů.</ref>
Ze zmíněného zákona z roku 1950 je jasně patrné, že tisk musí souznět s tehdejší politikou a politickým směřováním státu, nelze psát kriticky k danému vývoji a musí tak plně napomáhat ve „výchově k
Krajskému tiskovému tajemníkovi až do vzniku cenzurního úřadu podléhali šéfredaktoři krajských a okresních periodik za „ideologický a politický obsah tiskovin a v případě pochyb se vyžadovala povinnost konzultovat s referenty tiskového odboru.
| vydání = 1. vyd
| titul = Únor a kultura : Sovětizace české kultury 1948-1950
Řádek 227:
}}</ref>
V zákoně je v druhém bodě zmiňováno [[Ministerstvo informací a osvěty]], to však v lednu 1953 zaniká a přechází pod [[Ministerstvo školství a osvěty]].<ref>Nařízení vlády č. 6/1953 Sb., Vládní nařízení, kterým se zrušují a zřizují některé orgány státní správy a upravuje jejich působnost</ref> V návaznosti na centralizaci cenzurních prvků vzniká, níže podrobněji popsaná, [[Hlavní správa tiskového dohledu]] (HSTD). V září téhož roku je zřízeno ministerstvo kultury
„V atmosféře počátku padesátých let si ale UV KSČ uvědomoval, že je nutné zavést systém, který zajistí, aby se v médiích opravdu na objevily nějaké nežádoucí informace.
Až do roku 1953 byl vliv na média dělen mezi dva hlavní orgány, konkrétně mezi Ministerstvo informací a osvěty a s Kulturním a propagačním oddělením ÚV KSČ, noviny konkrétně pod odborem tiskovým. (Končelík a kol., Dějiny českých médií 20. století, str. 138, 2010) Cenzura tisku procházela v roce 1953 proměnou, z tehdejší podoby, kdy na kontrolu tisku dohlíželo současně jak Ministerstvo informací a osvěty tak patřičný odbor Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vznikl usnesením vlády ČSR v dubnu jeden cenzurní úřad s názvem Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD).<ref>{{Citace monografie
Řádek 248:
}}</ref> HSTD nejdříve působila samostatně při vládě KSČ, avšak v druhé polovině téhož roku byla začleněna pod Ministerstvo vnitra. Přesný důvod začlenění pod Ministerstvo vnitra není v archiváliích uveden, předpokládá se však, že smyslem mohla být přílišná administrativní náročnost pro HSTD při práci v krajích. Jelikož Ministerstvo vnitra mělo ke své působnosti správy v krajích mohla již začleněná HSTD využít tyto pobočky k tiskovému dohledu.<ref>KUROPATA, Ondřej. Hlavní správa tiskového dohledu 1953 – 1966. Praha, 2015: 96 s, str. 15. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií. Vedoucí práce PhDr. Jan Cebe, Ph.D.</ref> Tehdy již Ministerstvo informací a osvěty neexistovalo, proto se logickým krokem jeví ministerstvo vnitra.
Dle dostupných archivních dokumentů o Ministerstvu informací se pomocí inventáře s informacemi mezi roky 1945 – 1953 dozvíme, že tiskový odbor ministerstva má dochované záznamy pouze do roku 1951, další záznamy zde nejsou vedeny a dohled nad tiskem byl pravděpodobně zcela předán pod ÚV KSČ, pod tiskový odbor.<ref>Národní archiv
| |||