Ruggero Leoncavallo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění životopisu, zdroje
árie z opery
Řádek 11:
 
== Život ==
Narodil se v Neapoli jako syn soudce. Hudební vzdělání získal na neapolské konservatoři (''Conservatorio San Pietro a Majella''). Na univerzitě v [[Bologna|Bologni]] studoval literaturu, chtěl se stát spisovatelem a literárním kritikem. Po ukončeníabsolvování studiakonservatoře se několik let živil příležitostnými pracemi v novinách, překládal divadelnívýukou textyhudby a také jako kavárenský pianista. Snažilsnažil se o uvedení svých prvních oper „''Tommaso Chatterton''“ a „''Songe d'une nuit d'été''“, leč narážel na naprostý nezájem. <refV name=":0">{{Citaceroce elektronické[[1890]] monografiebyl svědkem triumfálního úspěchu [[Pietro Mascagni|Mascagniho]] jednoaktovky [[Sedlák kavalír|Cavalleria rusticana]] (''Sedlák kavalír'') a podle tohoto vzoru zkomponoval [[verismus|veristickou]] operu ''Pagliacci'' ([[Komedianti]]). Libreto opery údajně vzniklo na základě skutečné události, podle kriminálního případu, který soudil jeho otec.
| titul = OperaPlus
| url = https://operaplus.cz/ruggero-leoncavallo-autor-komediantu-zemrel-pred-sto-lety/
| datum vydání = 2019-08-08
| datum přístupu = 2020-03-17
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>
 
Opera Komedianti byla provedena v [[Milán]]ě v roce [[1892]], měla okamžitý úspěch a stala se trvalou součástí světového operního repertoáru.<ref name=":0" /> Nahrávka árie ''Vesti la giubba'' v podání [[Enrico Caruso|Enrica Carusa]] se stala první gramofonovou deskou na světě, která přesáhla milion prodaných výlisků. Opera dala vzniknout novému uměleckému směru - [[Verismus|verismu]].
V roce 1882 odjel do [[Egypt|Egypta]] za strýcem, který tam řídil tiskové středisko ministerstva zahraničí. Jeho zásluhou se stal dvorním hudebníkem u vicekrálova bratra a získal místo vedoucího vojenské kapely. <ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| příjmení2 = Kučerová
| jméno2 = Eliška
| titul = Přemožitelé času sv. 7
| vydání =
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok vydání = 1988
| počet stran =
| kapitola = Ruggiero Leoncavallo
| strany = 105-107
| isbn =
}}</ref>
 
O rok později byla provedena v MiláněDalší opera ''I Medici'' aprovedená v roceMiláně 1986o rok později ani revidovaná verze jeho dosud neuvedené prvotiny ''Tommaso Chatterton.'' Obecenstvu se líbily, ale nijak se neprosadily a kritika k nim měla řadu výhrad.<ref name=":1" /> Na srovnatelný úspěch musel počkat až do roku [[1897]].
Po návratu do Evropy se živil výukou hudby a jako korepetitor. Pracoval na velké trilogii ''Crepusculum (Soumrak)'' z období italské [[Renesance (historická epocha)|renesance]] ve stylu [[Richard Wagner|Wagnerových]] oper. V roce 1888 odevzdal vlivnému nakladateli [[Ricordi (vydavatelství)|Ricordimu]] hudbu k první části s názvem ''I Medici (Medicejové)''. Práci nedokončil, protože se nepohodl s nakladatelem.<ref name=":1" />
 
V roce [[1890]] byl svědkem triumfálního úspěchu [[Pietro Mascagni|Mascagniho]] jednoaktovky [[Sedlák kavalír|Cavalleria rusticana]] (''Sedlák kavalír'') a podle tohoto vzoru zkomponoval [[verismus|veristickou]] operu ''Pagliacci'' ([[Komedianti]]). Libreto opery údajně vzniklo na základě skutečné události, podle kriminálního případu, který soudil jeho otec.
 
Opera Komedianti byla provedena v [[Milán]]ě v roce [[1892]], měla okamžitý úspěch a stala se trvalou součástí světového operního repertoáru.<ref name=":0" /> Nahrávka árie ''Vesti la giubba'' v podání [[Enrico Caruso|Enrica Carusa]] se stala první gramofonovou deskou na světě, která přesáhla milion prodaných výlisků. Opera dala vzniknout novému uměleckému směru - [[Verismus|verismu]].
 
O rok později byla provedena v Miláně opera ''I Medici'' a v roce 1986 revidovaná verze jeho prvotiny ''Tommaso Chatterton.'' Obecenstvu se líbily, ale nijak se neprosadily a kritika k nim měla řadu výhrad.<ref name=":1" /> Na srovnatelný úspěch musel počkat až do roku [[1897]].
 
Ve francouzském časopise s přitažlivým názvem ''Satanův korzár (Le Corsaire de Satan)'' vycházela na pokračování novela ze života [[paříž]]ské bohémy spisovatele [[Henri Murger|Henriho Murgera]]. V roce [[1872]] byla přeložena do italštiny a ve stejné době si ji jako základ libreta zvolili dva přední italští skladatelé [[Giacomo Puccini]] a Ruggero Leoncavallo. Oba skladatelé si byli vědomi, že vstupují do jakési veřejné soutěže - ostatně tehdejší doba si na soupeřivé srovnávání potrpěla. Soutěžení rozdmýchávali také oba nakladatelé Ricordi a Sonzongo, neboť si slibovali finanční úspěch vítězného díla. Puccini, jenž spolupracoval s libretisty, měl náskok před Leoncavallem, který si libreto psal sám. Obě díla se nakonec dávala ve stejnou dobu a ve stejném městě, v [[Benátky|Benátkách]]. Leoncavallova opera se hrála ve slavném [[Teatro La Fenice]], zatímco Puccini uvedl Bohému jen pár metrů vedle v Teatro San Benedetto. Obě opery jsou si po hudební stránce velmi podobné, krásný italský zpěv, velká gesta a zjitřené emoce. Nicméně, zatím co Leoncavallo akcentoval psychologickou stránku příběhu, Pucciniho opera je spíše sociologickou studií života pařížských umělců. Okamžitý úspěch měl tenkrát Leoncavallo, zejména poté co jeho operu uvedl [[Gustav Mahler]] ve [[Vídeň|Vídni]]. S postupem času se však do diváckého povědomí dostala opera Pucciniho a postupně se stala jedním z jeho nejoblíbenějších děl.
 
Leoncavallo napsal ještě řadu oper a operet, ale snad s výjimkou opery „''Zaza''“ se žádná nedočkala výraznějšího úspěchu a v současné době se provádějí sporadicky spíše jako historická kuriozita.
 
Počátkem 20. století podnikl velké koncertní turné po Kanadě a USA, během kterého složil několik operet. Pobýval také v Anglii, kde pro Londýn komponoval operu I Zingari (Cikáni) a spolupracoval s [[Edgar Wallace|Edgarem Wallacem]] na komedii, která však byla při premiéře vypískána.<ref name=":1" />
 
Pozoruhodné je, že Leoncavallo si psal libreta ke svým operám sám a nejen to, psal je i na zakázku pro jiné skladatele. Někteří znalci tvrdí, že byl ve své době nejlepším italským libretistou po [[Arrigo Boito]]vi. Že umělecké soupeření s Puccinim nezanechalo na jejich osobním vztahu žádné stopy svědčí i to, že jedno z nejkrásnějších operních libret, libreto k opeře [[Manon Lescaut (Puccini)|Manon Lescaut]], napsal Leoncavallo právě pro Giacoma Pucciniho.
Řádek 53 ⟶ 25:
Mimo opery a operety není Leoncavallova tvorba příliš rozsáhlá. Za zmínku stojí písně a písňové cykly, které jsou zejména italskými interprety dodnes prováděny a občas znějí v různých moderních úpravách.
 
V posledních letech svého života měl zdravotní potíže, které zhoršil vleklý zánět ledvin. Ruggero Leoncavallo zemřel v [[Montecatini Terme|Montecatini]] v [[Toskánsko|Toskánsku]] [[9. srpen|9. srpna]] [[1919]]. Pohřben je ve [[Florencie|Florencii]]. <ref name=":1" />
 
== Opery ==
*[[Soubor:Vesti La Giubba.ogg|náhled|Vesti La Giubba - árie z opery Komedianti]]''Tommaso Chatterton'' ([[1876]]; neprovedeno)
* ''Tommaso Chatterton'' ([[1876]]; neprovedeno)
* ''Songe d'une nuit d'été'' (neprovedeno)
* ''[[Komedianti]]'' ([[1892]] Teatro Dal Verme, [[Milán]]) - árie [[Vesti la giubba]]
Řádek 82 ⟶ 54:
* ''La maschera nuda ''([[1925]] Teatro Politeama, [[Neapol]])
 
== Reference ==
<references />
<br />
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}