Elektromotor: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editor wikitextu 2017
→‎Princip elektromotoru: přepis kapitoly
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 27:
== Princip elektromotoru ==
[[Soubor:Elektromotor.gif|náhled|Obecná schematická značka elektromotoru.]]
Elektromotor přeměňuje elektrickou energii na mechanickou, případně také naopak.
 
Elektromotor přeměňuje [[Elektrická energie|elektrickou energii]] na [[Mechanická energie|mechanickou]], některé mohou fungovat i naopak (jako [[elektrický generátor]]).
Většina elektromotorů je založena na využití silových účinků [[magnetické pole|magnetického pole]]. Většinou se využívá působení [[Lorentzova síla|Lorentzova zákona síly]]. Na vodič protékaný elektrickým proudem, který se nachází v magnetickém poli působí síla úměrná kolmé [[ortogonální]] složce magnetické indukce a velikosti [[elektrický proud|elektrického proudu]] tekoucího vodičem ([[vektorový součin]]) (<math>F = B \cdot I \cdot l</math> – jednotky N; T, A, m). V konečném důsledku na sebe silově působí dvě spřažená magnetická pole ve společném – spřaženém magnetickém obvodu (statoru, rotoru a vzduchové mezery).
 
=== Využití magnetického pole ===
Zjednodušeně si lze představit, že se využívá vzájemné přitahování a odpuzování dvou elektromagnetů, nebo elektromagnetu a permanentního magnetu. Sílu a polaritu elektromagnetu můžeme řídit velikostí protékajícího elektrického proudu.
Většina elektromotorů je založena na využití silových účinků [[magnetické pole|magnetického pole]]. Většinou semotorů využívá působení [[Lorentzova síla|Lorentzova zákonaLorentzovy síly]] (tj. Naelektromagnetické síly), kdy na vodič protékaný [[Elektrický proud|elektrickým proudem]], který se nachází v [[Magnetické pole|magnetickém poli]] působí síla úměrná kolmé [[Ortogonalita|ortogonální]] složce [[Magnetická indukce|magnetické indukce]] a velikosti [[elektrický proud|elektrického proudu]] tekoucího vodičem (tj. [[vektorový součin]]), takže platí (<math>F = B \cdot I \cdot l</math> (jednotky N; T, A, m). V konečném důsledku na sebe silově působí dvě spřažená magnetická pole ve společném – spřaženém magnetickém obvodu (statoru, rotoru a vzduchové mezery). Zjednodušeně si lze představit, že je využíváno vzájemné přitahování a odpuzování dvou elektromagnetů (nebo elektromagnetu a permanentního [[magnet]]u). Sílu a polaritu elektromagnetu lze řídit velikostí protékajícího elektrického proudu.
 
Působením elektromagnetické síly na vodič se vodič uvádí do pohybu. Tím současně pohybující se vodič protíná magnetické siločáry v magnetickém poli a ve vodiči indukováno elektrické napětí (<math>U = B \cdot l \cdot v</math> – jednotky V; T, m, m·s<sup>−1</sup>). Podobně je ve vodiči indukováno napětí ve vodiči, který leží v časově proměnném magnetickém poli, (nebo se pohybuje v časově proměnném magnetickém poli) indukováno napětí. Tento jev se projevuje v brzdovémbrzdném, motorickém i generátorickém chodu stroje.
 
=== Využití magnetického odporu ===
Při konstrukci elektromotorů je také využíváno silové působení mezi elektromagnetem a tělesem, které má různé [[reluktance]], tj. různé magnetické odpory (různé permeance, tj. různé magnetické vodivosti). Vyžívána je v [[reluktanční motor|reluktančních motorech]], kde jsou využívány rozdíly reluktance zubové kotvy (vzduch/zub). Zjednodušeně si lze představit, že v reluktančním stroji je využíváno vzájemné přitahování elektromagnetu a železa.
 
=== Další možnosti ===
Zkonstruovat je možné i elektromotory využívající jiné fyzikální principy, např. [[Elektrická síla|elektrostatickéelektrostatická sílysíla]], [[piezoelektrický jev]], nebo přeměnu elektřiny na teplo, ale v současnosti se tyto jevy pro konstrukci elektromotorů téměř nepoužívají.
 
== Konstrukce motoru ==