Synchronicita: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m kor. |
||
Řádek 2:
== Původ ==
Pojem zavedli švýcarský psycholog [[Carl Gustav Jung]] a švýcarský fyzik [[Wolfgang Pauli]] roku 1952,<ref>Carl G. Jung, Wolfgang Pauli: ''Synchronizität als ein Prinzip akausaler Zusammenhänge''. In: Naturerklärung und Psyche. Studien C. G. Jung Inst. 4, Zürich, Rascher, 1952</ref> protože si Paulli nedokázal vysvětlit hodnotu [[137 (číslo)|137]] obsaženou v [[konstanta jemné struktury|konstantě jemné struktury]].<ref>http://www.national-geographic.cz/detail/numerologie-nebo-fyzika-proc-vedce-fascinuje-cislo-137-3583/</ref> Za předchůdce tohoto pojmu je považován například pojem [[zákon sérií]] (Seriengesetz), který zavedl [[Paul Kammerer]] v roce 1919 v knize Zákony série <ref>Paul Kammerer: ''Das Gesetz der Serie'', Berlin a Stuttgart, Deutsche Verlags-Anstalt, 1919 (německy) [https://archive.org/details/DasGesetzDerSerie/page/n9 Dostupné online.]</ref>. V roce 1972 podobný pojem [[Arthur Koestler]] nazval koincidence (coincidence) v knize Kořeny náhody<ref>Arthur Koestler: ''The Roots of the Coincidence'', London, Hutchinson, 1972 (anglicky) [https://b-ok.org/book/1901998/103fe5 Dostupné online.]</ref>.Tato kniha je k dispozici v češtině<ref>Arthur Koestler: The Roots of the Coincidence, London, Hutchinson, 1972 (Kořeny náhody - česky) [https://epdf.pub/the-roots-of-coincidence.html Dostupné online.]</ref>.
[[Stanislav Komárek]] vedle pojmu synchronicita používá také pojem syntopicita, protože ke koincidenci dochází nejen v čase, ale i v prostoru,<ref name="komarek" /> synmorficita pro některé [[mimetismus|mimetické jevy]], kdy podobnosti navzájem nepříbuzných druhů organismů dokáží kauzalistické metody vysvětlit jen v malém počtu případů, přičemž tato vysvětlení jsou mnohdy spíše etiologickými [[mýtus|mýty]]<ref>Stanislav Komárek: „Proces imaginace“, In: ''Hlavou dolů. Druhá kniha esejů o přírodě a společnosti. Doudlebia a jiné fenomény.'', Vesmír, Praha 1999, str. 174, esej datován 1996</ref> atd. Wolfgang Pauli se zabýval synchronicitou v souvislosti s [[kvantová fyzika|kvantovou fyzikou]] a [[princip neurčitosti|principem neurčitosti]], kde klasické pojetí kauzality selhává.
Řádek 9 ⟶ 10:
Ve svém výkladu o synchronicitě uvádí Jung vlastní zkušenost, kdy se během jednoho dne mnohokrát setkal s podobou ryby, ať už to byla kresba, sen pacientky, oběd či skutečná ryba ležící na jezerním molu. Souběh událostí nezůstal bez povšimnutí, a tak náhodná koincidence získala subjektivní význam. Mezi synchronistní fenomény patří například i [[sen|sny]], které pak najdou korespondenci s nastalou událostí, nebo takzvané [[déjà vu]], pocit již zažitého. O tyto jevy se opírají psychické představy [[osud]]u, neboť vypadají jako nevysvětlitelné pouhou náhodou.
Jung se ve zkoumání synchronicity opřel o [[Joseph Banks Rhine|Rhineovy]] pokusy se [[Zenerovy karty|zenerovými kartami]]. Výsledky ukázaly vyšší procento uhádnutí losované karty pokusnou osobou, než by mělo odpovídat statistickému rozložení [[pravděpodobnost]]i. Stejných výsledků se dosáhlo i v případě, kdy pokusná osoba byla velmi vzdálená a docházelo dokonce i k úspěšné [[prekognice|prekognici]], kdy do losování uběhl delší čas. To vedlo Junga k myšlence, že [[afekt]]ivní stav lidské psýchy odráží tytéž vzorce, jakými je utvářena [[skutečnost|realita]]. Navíc z pokusu odvodil myšlenku nezávislosti psychických dějů na prostoru a čase. Tato jeho koncepce synchronicity byla často předmětem kritického hodnocení a byla srovnávána s typem [[Magie|magického]] myšlení. Jung nepřestával v této souvislosti zdůrazňovat fakt, že [[metodologie]] evropské vědy nemá přístup k chápání jednoty světa ([[unus mundus]]). Je příliš svázána se [[subjekt]]-[[Předmět (filosofie)|objektovým]] rozdělením. Pokusy se Zenerovými kartami však byly postupem času označeny jako zdiskreditované z důvodu pochybné metodologie a případného podvádění.<ref>Jonathan C. Smith. (2009). [http://books.google.co.uk/books?id=sJgONrua8IkC&pg=PT226&dq=rhine+pseudoscience&hl=en&sa=X&ei=MI2fUr7qIMqrhQelt4HgAg&ved=0CDcQuwUwAA#v=onepage&q=rhine%20pseudoscience&f=false ''Pseudoscience and Extraordinary Claims of the Paranormal: A Critical Thinker's Toolkit'']. Wiley-Blackwell. ISBN 978-1405181228. "Today, researchers discount the first decade of Rhine's work with Zener cards. Stimulus leakage or cheating could account for all his findings. Slight indentations on the backs of cards revealed the symbols embossed on card faces. Subjects could see and hear the experimenter, and note subtle but revealing facial expressions or changes in breathing."</ref><ref>[[Milbourne Christopher]]. (1970). ''ESP, Seers & Psychics''. Thomas Y. Crowell Company.
Analogii svého stanoviska našel Jung v čínské Knize proměn ([[I-ťing]]), jejíž německý překlad pořízený [[Richard Wilhelm|Richardem Wilhelmem]] opatřil předmluvou. [[Hexagram]] sestavený v určitou chvíli náhodným losem se s touto chvílí shoduje nejen v čase, ale také v kvalitě. Hexagram je podle Junga exponentem okamžiku, indikuje základní situaci, která převažovala v okamžiku jeho vzniku. Směrodatná je koincidence událostí. Fyzické i psychické události, které se vyskytly v jednom čase, jsou exponenty jedné a téže okamžité situace. [[Orákulum]] poskytuje pro náhodně vzniklé hexagramy odpovědi, které korespondují s psychologickým nastavením tazatele a jejichž smysluplnost je pravidlem. Do odpovědi je vtažena celá tazatelova [[osobnost]].
Řádek 16 ⟶ 17:
== Schéma synchronicity ==
[[File:Schema synchronicity Jung.jpg|thumb|vlevo|Schema synchronicity C.G. Junga]]
[[File:Schema synchronicity Jung Pauli.jpg|thumb|Schéma synchronicity vytvořené společně C. G. Jung a W. Pauli]]
C. G. Jung vytvořil schéma, kde proti kauzalitě uvedl synchronicitu vedle prostoru a času<ref>JUNG, Carl Gustav, Carl Gustav JUNG, Wolfgang PAULI a Wolfgang PAULI. Příroda a duše. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-117-8. str.95</ref>.
Jung byl hluboce přesvědčen, že je možné přiblížit princip synchronicity novým myšlenkám v kvantové fyzice.<br>▼
W.Pauli, s kterým spolupracoval, podnítil nahrazení této jednoduché tetrády touto zde zobrazenou tetrádou.<br>▼
▲Jung byl hluboce přesvědčen, že je možné přiblížit princip synchronicity novým myšlenkám v kvantové fyzice.
Tedy právě koncept synchronicity umožnil dialog mezi fyzikou a psychologií, protože zahrnuje zavedení subjektivních prvků ve fyzice (vnějších událostí) a objektivních prvků v psychologii (psychické stavy).▼
▲W. Pauli, s kterým spolupracoval, podnítil nahrazení této jednoduché tetrády touto zde zobrazenou tetrádou.
▲Tedy právě koncept synchronicity umožnil dialog mezi fyzikou a psychologií, protože zahrnuje zavedení subjektivních prvků ve fyzice (vnějších událostí) a objektivních prvků v psychologii (psychické stavy). A jak uvádí, takovéto schéma tím uspokojuje na jednu stranu postuláty moderní fyziky, na druhou stranu postuláty psychologie.<ref>JUNG, Carl Gustav, Carl Gustav JUNG, Wolfgang PAULI a Wolfgang PAULI. Příroda a duše. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-117-8. str.97-98</ref>
== Příklad synchronicity ==
Řádek 55 ⟶ 59:
* MOSS, Robert. Tři "pouhé" věci: okusit sílu snů, náhody a fantazie. Praha: Triton, 2010. CEDR - Cesty duchovního rozvoje. ISBN 978-80-7387-359-2.
* MOSS, Robert. Věštby na každý den: hry se znaky, symboly a synchronicitou v každodenním životě. Praha: Maitrea, 2017. ISBN 978-80-7500-271-6.
* PÁLEŠ, Emil. ''Angelologie dějin: synchronicita a periodicita v dějinách''. Bratislava: Sophia, 2004-
* RANDLES, Jenny a Peter A. HOUGH. Encyklopedie nevysvětleného. V Plzni: Mustang, 1996. ISBN 80-7191-163-1.
* RICHO, David. Synchronicita: skrytá moc zvláštní série náhod. Praha: Triton, 2009. Nové světy. ISBN 978-80-7387-204-5.
| |||