Konzervatismus: Porovnání verzí

'''Konzervatismus''' nebo '''konzervativismus''' (z [[latina|lat.]] ''conservare'', uchovávat) je vedle [[liberalismus|liberalismu]] a [[socialismus|socialismu]] jednou ze tří hlavních [[Politická ideologie|politických ideologií]]. Během času se termín vyvíjel a získal celou řadu často odlišných, ba i protichůdných významů.

Myšlenky konzervatismu se však u odborné veřejnosti začaly objevovat již v [[18. století]]. Nejznámějším autorem je původem [[Irsko|irský]] politik a myslitel [[Edmund Burke]], který však zasedal v [[Parlament Spojeného království|britském parlamentu]] za stranu [[Whigové|Whigů]], kteří byli oproti [[Toryové|Toryům]] "liberálnější"„liberálnější“. Sám Burke vycházel z děl střídmě [[liberalismus|liberálního]] autora [[Adam Smith|Adama Smithe]].<ref name="Úvod Cabada" /> Své myšlenky popsal v díle z roku [[1790]] ''[[Úvahy o revoluci ve Francii]]''.

V [[20. století]] získal konzervatismus velmi široké uplatnění. Konzervativními jsou nazývány vlády [[Appeasement|politiky appeasementu]] z 30. let, [[frankismus]], "[[António de Oliveira Salazar|salazarismus]]" a [[perónismus]] z období 30.-70–70. let, ale také později [[Neostalinismus|neostalinisté]] či [[neogaullisté]]. Mimo ně samozřejmě i nadále britská Konzervativní strana apod.<ref name="Úvod Cabada" />

Konzervativce nelze automaticky ztotožňovat s politickou [[pravice|pravicí]]; zejména německá a rakouská konzervativní politika má tradičně nakročeno do politického středu. Také britští toryové v 18. století se vymezovali jak proti "ničivé„ničivé svobodě"svobodě“ whigů, tak i proti ortodoxním proudům. I pro konzervativce byl důležitý důraz na svobodu, kterou však chápali jinak než jejich whigovští konkurenti. Konzervativní antropologie úzce souvisela s antropologií křesťanskou, s vědomím lidské hříšnosti, ale i svobody vůle a mravního konání. Britští konzervativci ([[Edmund Burke|Burke]], [[David Hume|Hume]]) nedůvěřují velkým racionalistickým systémům a kladou důraz na pozvolnou tradici, empirii a personální integritu.

Roger Scruton dále charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.)

Z hlediska [[Politická filosofie|politické filosofie]] se klasické konzervativní smýšlení zakládalo na [[Filosofie|filosofii]] [[Thomas Hobbes|Thomase Hobbese]] a teorii [[Edmund Burke|Edmunda Burkea]]. Ve filosofii konzervatismu jde o popření [[Relativismus|relativismu]], a to například v chápání [[demokracie]]. Za nutné považují akceptování celého souboru norem demokracie, a to především zvykových, založených na zkušenosti. Například nepřipouštějí myšlenku [[rovnostářství]], jelikož obhajují normu demokracie -– vládu většiny. Dále odmítají [[Mechanismus (filosofie)|mechanické]] pojetí [[stát]]u a [[společnost]]i, a také [[sociální determinismus]]. Svévolné sociální a etické změny chápou jako sociologické pokusy, a proto je neschvalují. Základem také je [[antisocialismus]], ve smyslu politické filosofie. Jsou zastánci silného státu (jako [[Autorita|autority]]), avšak se striktně vymezenými a omezenými [[Intervence|intervenčními]] možnostmi. Jsou tedy obhájci státu (tj. proti [[Anarchismus|anarchismu]]), ale neuznávají jeho rozhodčí roli v otázce etiky ani chování. Vztah občanů ke státu chápou jako nezávislý, tj. občané se přirozeně nespoléhají na pomoc státu. Z toho plyne, že neuznávají [[sociální stát]]. Velký důraz kladou na řád a pořádek, který však neslouží k [[Represe|represím]], ale jako návod, aby obyvatelé jednali prozíravě. Z výše uvedeného vyplývá, že za důležité normy považují nezávislou [[Svoboda|svobodu]] a [[Svobodná vůle|svobodnou vůli]], které však nejsou primárně řízeny touhami a [[Anarchie|anarchií]]. Z toho plyne, že nesouhlasí s [[asociacionistická psychologie osobnosti|asociacionistickou psychologií osobnosti]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Stankiewicz | jméno = W. J. | odkaz na autora = W. J. Stankiewicz | titul = Hledání politické filosofie | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury | místo = Brno | rok = 2006 | počet stran = 463 | kapitola = Prozíravý konzervatismus | strany = 23-111 | isbn = 80-7325-086-1 | jazyk = česky}}</ref>

Tento směr se projevuje [[skepticismus|skepticismem]]. Původním teoretikem směru byl Edmund Burke, jehož následovali [[Robert Southey]] a [[Samuel Taylor Coleridge]]. Později se tento směr rozštěpil na křídla zastávající [[intervencionismus]] a naopak "[[Laissez faire|''laissez faire'']]".<ref name="Úvod Cabada" /> V 19. století se vytvořilo křídlo [[Paternalismus|paternalistických]] konzervativců, jejichž hlavním představitelem byl [[Benjamin Disraeli]].<ref name="Úvod Cabada" />

Britský konzervatismus, původně chápaný jako "„[[Toryové|toryismus]]"“, vznikl v sedmnáctém století během [[restaurace Stuartovců]]. Vyvinul se z [[Roajalismus|roajalismu]], jehož zastánci hájili vládu králů [[z milosti Boží]]. Po [[Slavná revoluce|Slavné revoluci]] svůj postoj však pozměnili, kdy nově za původce moci chápali lid. Nově dělili společnost na tři stavy, a to královský, panský a poddanský. Základy konzervativní ideologie položili kněz a [[Teologie|teolog]] [[Richard Hooker]], [[Pragmatismus|pragmatik]] [[George Savile, markýz z Halifaxu]], [[Filosofie|filosof]] [[David Hume]] a teoretik Edmund Burke, a to i přesto, že žádný z nich nebyl členem strany Toryů. V 30. letech [[19. století]] se strana přejmenovala na [[Konzervativní strana (Spojené království)|Konzervativní stranu]] a sdružila [[Paternalismus|paternalistické]] [[Aristokracie|aristokraty]] s [[Kapitalismus|kapitalisty]] chtějícími [[volný trh]]. Postupně se strana stala zastupitelem obchodníků a podnikatelů.

Nábožensky zaměřený směr obhajující [[Křesťanství|křesťanský]] řád a morálku v době [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]], ale i později. Hlavními zastánci byli [[Joseph de Maistre]] a [[Louis de Bonald]]. Ve 20. století [[Charles Maurras]] vycházel z této tradice při sestavení svého hnutí "Francouzská„Francouzská akce"akce“, které se projevovalo [[roajalismus|roajalismem]], [[nacionalismus|nacionalismem]] a [[antisemitismus|antisemitismem]].<ref name="Úvod Cabada" />

[[Neokonzervatismus]] se zrodil v [[Spojené60. státy americké|USA]]letech v 60. letechUSA jako reakce na vzestup [[Nová levice|Novounové levicilevice]]. Vedoucími představiteli byli [[Irving Kristol]] a [[Daniel Bell]], kteří se sdružili okolo časopisu ''[[The Public Interest]]''. Jde jim hlavně o obranu tradičních hodnot. Kritizují úpadek mravů a vlivu autority. Vycházejí z Burkeho. Mezi další zastánce patří [[Seymour Martin Lipset]], [[Samuel Huntington]] či [[James Q. Wilson]].<ref name="Úvod Cabada" />

[[Kulturní konzervatismus]] je směr snažící se uchovat kulturní dědictví [[národ]]a nebo sdílené kultury. V USA termín znamená konzervativní postoj vev "válcekulturních kultur"válkách, kdy takoví zastánci prosazují uchování svýchtradičních tradichodnot a kulturyuspořádání před importovanými[[Progresivismus|progresivními]] trendyzměnami. Toto druhé pojetí je spojeno i s nacionalismem.

[[Sociální konzervatismus]] v tradičním slova smyslu označuje směr, který prosazuje právo státu zachovávat společenské [[status quo]]. Skrze zákony se snaží uchovat tradiční společenské postojehodnoty. V druhém významu, který je typický pro kontinentální Evropu, se jedná o postoj současných liberálních konzervativců, kteří podporují rysy [[Sociální stát|sociálního státu]].

V [[Česko|České republice]] lze za významnou konzervativní stranu považovat [[KDU-ČSL]], která prosazuje tradiční hodnoty jako je morálka, vícegenerační rodina či [[Princip subsidiarity|subsidiarita]]. Nově se mezi české konzervativní resp. [[Liberální konzervatismus|liberálně konzervativní]] strany zařadila i [[TOP 09]], která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy [[Karel Schwarzenberg|Karla Schwarzenbergra]] při svém vzniku v červnu 2009. Částečně se k tomuto proudu (přesněji k [[Liberální konzervatismus|liberálnímu]] a [[Sociální konzervatismus|sociálnímu konzervatismu]]) hlásí i [[Občanská demokratická strana|ODS]].

* [[Laissezlaissez faire]]