Jurij Brězan: Porovnání verzí

Postavení [[Lužičtí Srbové|Lužického Srba]] ve [[Německá demokratická republika|východoněmecké]] literatuře mělo svá neopominutelná specifika. Základní [[Institucionalizace|institucionální]] rámec poskytovala organizace Koło serbskich spisowaćelow a publikační orgán [[Domowina|Domowiny]] [[Domowina (nakladatelství)|VEB Domowina-Verlag]] (''Ludowe nakładnistwo Domowina''). Brězan, který byl od roku 1950 členem Východoněmeckého svazu spisovatelů, byl v témže roce pozván coby zástupce Srbů na II. Kongres svazu v [[Berlín|Berlíně]], tedy v době, kdy ještě v němčině nic nepublikoval. Jako člen této organizace se podílel na kampaních a politických rozhodnutích, což vedlo např. k situaci, kdy se musel distancovat od kroužku mladých lužickosrbských spisovatelů (''Kružk'') a v následné sebekritice je označit za ne[[Marxismus-leninismus|marxistické]] autory, kteří straně škodí. Východoněmecký svaz spisovatelů byl nedílnou součástí systému a Brězan to jako pozdější [[viceprezident]] svazu (1969–1989), člen východoněmeckého PEN-klubu (1964) a východoněmecké Akademie umění (1950), který mohl podnikat i cesty na [[Západní Evropa|Západ]], respektoval, neboť se až do 80. let s „cíli strany“ ztotožňoval. Nicméně byl jediným z pěti viceprezidentů svazu, který nebyl nikdy registrován jako spolupracovník [[Stasi]]. Jako jiní lužickosrbští spisovatelé byl toho názoru, že činnost [[Domowina|Domowiny]] musí být více zaměřena na [[Lužická srbština|lužickosrbský jazyk]], [[Kultura|kulturu]] a [[tradice]] a méně na [[Politika|politické]] nebo [[Ideologie|ideologické]] [[diskuse]]. Nelze se tedy divit, že na podzim roku [[1989]] byl politickými změnami přímo [[Existencialismus|existenciálně]] zasažen.<ref name="DDR" >{{Citace monografie | příjmení = Scholze | jméno = Dietrich | titul = Jurij Brězan : Leben und Werk | url = | vydavatel = Domowina-Verlag | místo = Bautzen | rok = 2016 | vydání = 1 | počet stran = 295 | kapitola = Erfolgsautor im "Leseland DDR" | strany = 126–204 | isbn = 978-3-7420-2371-1 | jazyk = de}}</ref><ref name="Beno" ></ref>

 

=== Psaní v tržní ekonomice ===

[[Soubor:Jurij Brězan Dźěłarnja.jpg|náhled|Pracovna Jurije Brězana v Hornim Hajnku]]

Rozhodující dny v září 1989 strávil Jurij Brězan se svou ženou Ludmilou v [[Švábsko|Horním Švábsku]], kde byl na dovolené u spřáteleného nakladatele. Dovedl pochopit lidi, kteří nechtěli žít za [[Berlínská zeď|zdí]] a prchali přes [[Maďarsko]] a [[Rakousko]] na Západ. Na čtení v [[Ravensburg|Ravensburgu]] 18. září 1989 ovšem odpověděl na otázku, zda je [[socialismus]] u konce takto: ''Pokud se to nepodaří, tento velký [[experiment]], pokud se nám to nezdaří, pak se do toho lidé za padesát nebo sto let pustí znovu, potom to bude lepší, jak doufám.''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brězan | jméno = Jurij | titul = Jurij Brězans Tagebuchaufzeichnungen, September 1989 | url = | vydavatel = | místo = | rok = | vydání = | počet stran = | kapitola = | strany = 3 | isbn = | jazyk = | poznámka = Deutsches Literaturarchiv (Mahrbach)}}</ref> Na druhou stranu zároveň kritizoval nejen [[Walter Ulbricht|Ulbrichta]], ale také politické špičky [[Německá demokratická republika|NDR]], které se etablovaly v 70. letech. Jako autor, jenž v období NDR prodal téměř tři miliony knih, byl pro mnohé [[Lužičtí Srbové|Lužické Srby]] příliš spjat s [[Komunistický režim|bývalým režimem]]. V [[Domowina|Domowině]], která byla za [[Erich Honecker|Honeckerovy]] éry oficiálně označována za „socialistickou národní organizaci Srbů“, došlo po převratu k názorové diferenciaci a Brězanův vztah k ní byl nadále [[Ambivalence|ambivalentní]]. V roce 1991 ve své řeči v [[Ralbice-Róžant|Ralbitz]] zdůraznil, že Lužičtí Srbové potřebují vlastní národní program, jehož cílem má být dvojí srbsko-německá identita. S rozpadem struktur [[Komunistický režim|komunistického režimu]] a nástupem [[Tržní ekonomika|tržní ekonomiky]] měl obavy o zachování této svébytné identity a varoval mimo jiné před rušením srbských škol zdůvodňované nedostatkem žáků.<ref name="nach 1990" >{{Citace monografie | příjmení = Scholze | jméno = Dietrich | titul = Jurij Brězan : Leben und Werk | url = | vydavatel = Domowina-Verlag | místo = Bautzen | rok = 2016 | vydání = 1 | počet stran = 295 | kapitola = Schreiben in der Marktwirtschaft | strany = 205–244 | isbn = 978-3-7420-2371-1 | jazyk = de}}</ref>

 

 

=== Poslední roky ===

V románu ''Obraz otce'' (něm. 1982 jako ''Bild des Vaters'', ls. 1982 jako ''Stary nan'') se pak Brězanovi podařilo vytvořit mnohem prostší a působivější [[mýtus]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Lebeda | jméno = Josef | titul = Odkaz vnukům | příjmení sestavitele = Brězan | jméno sestavitele = Jurij | sborník = Obraz otce | vydavatel = Odeon | odkaz na vydavatele = Odeon (nakladatelství) | místo = Praha | rok vydání = 1987 | strany = 215–221}}</ref> Zatímco Krabat je mýtem sám o sobě, je v ''Obraze otce'' odhalován [[archetyp]] konkrétní osoby – především [[Člověk moudrý|člověka]] a teprve poté [[Lužičtí Srbové|Lužického Srba]]. Hlavní postavou románu je starý lamač kamene Tobiáš Hawk, svědek celého [[20. století]], jehož fyzická smrt je představena jako přirozený proces, který k lidskému životu neodmyslitelně patří. Je sice [[Prototyp (návrhový vzor)|prototypem]] Lužického Srba, především však ztělesněním člověka jako částečky univerza, do kterého se po ukončení své fyzické [[existence]] znovu navrací.<ref name="Krabat" ></ref>

=== 90. léta 20. století ===

== Bibliografie prvních vydání ==

[[Soubor:Grabstein jurij brezan.JPG|náhled|Náhrobek Jurije Brězana v obci [[Crostwitz|Crostwitz/Chrósćicy]]]]