'''David Starbrook''' (* [[9. srpen|9. srpna]] [[1945]], [[Croydon (londýnský obvod)|Croydon]], [[Spojené království]]) je bývalý reprezentant Velké Británie v [[judo|judu]], bojující v kategorii polotěžkých vah. Je dvojnásobným olympijským medailistou.
V roce 1971 získal bronzovou medaili na mistrovství světa v střední váhové kategorii a původně v ní chtěl startovat i na olympijských hrách, ale v roce 1972 se mu nedařilo váhu shazovat. Starbrook měl atletickou, svalnatou postavu a na tom zakládal i své judo. Výborná obrana a útok kontratechnikami. Mezi novináři měl přezdívku "Iron-man" pro svou tvrdost. Profesí instalatér začal s judem na začátku 60. let v tehdy známém londýnském klubu Renshuden Club. Klub byl znám především výbornou školou v ne-waza (boj na zem), ze které Britové stále čerpají. V rozvoji jeho talentu rovněž pomohlipomohly časté návštěvy Japonska, které v 60. letech byly nutností pro výkonnostní růst.<ref>Časopis Black Belt (October 1972) str. 71</ref><ref>Časopis Black Belt (October 1973) str. 47</ref><ref>Časopis Black Belt (October 1974) str. 65</ref>
V roce 1972 měl problémy s váhou a proto zápasil v kategorii o váhu výše. Na mistrovství Evropy ještě neuspěl, ale začátkem podzimu startoval na [[Letní olympijské hry 1972|olympijských hrách v Mnichově]], na které se výborně připravil. V prvním kole si počkal na nástup švýcarského judisty a technikou tai-otoshi ho poslal na lopatky. Ve druhé kole se utkal s francouzemFrancouzem [[Pierre Albertini|Albertinim]], kterého párkrát technikou poslal na zem. Nedostal však body a tak zápas museli rozsoudit rozhodčí. Albertini v zápase nic nepředvedl a dál postupoval Starbrook. Ve čtvrtfinále ho čekal Sovět [[Šota Čočišvili|Čočišvili]], který překvapivě vyřadil japonského judistu. Brit se držel v zápase svého juda (taktiky) a všechny nástupy Sověta si pohlídal a dokonce i sám jednou, dvakrát zaútočil. Zápas museli rozhodnout rozhodčí a ti poslali dál Brita v poměru 2:1. V semifinále se utkal s Američanem Wooleyem. ZápaseV zápase se nestalo skoro nic. Zápasníci se drželi jeden druhého a verdikt měli opět v rukou rozhodčí. Ti poslal dál Brita. Ve finálovém kole se utkal s naturalizovaným japoncemJaponcem v Brazilskýchbrazilských službách [[Chiaki Ishii|Ishiim]]. Brazilec se snažil po celý zápas, ale Brit ho pokaždé kontroval a nakonec v 5páté minutě zápasu ho poslal technikou uchi-mata na lopatky. Ve finále se opět utkal se Sovětem Čočišvilim. První polovina zápasu byla plná akce, kdy Starbrook kontroval hlavně technikou nohou deashi-harai a dokonce jednou se mu podařilo Čočišviliho poslat k zemi. Jenže oba byli za vymezeným územím. Zápas rozhodl v závěru moment, kdy Starbrook ztratil svůj pověstný balanc při jednom z útoků a Čočišvili mu i pomocí rukou pomohl k zemi. Ne však tolik aby dostal body, ale tento výpad asi rozhodčí přesvědčil koho určit vítězem. Jasným poměrem 0:3 zvolili Čočišviliho a on tak vybojoval stříbrnou medaili.<ref>Judo Times (October 1972) - str. 9-14</ref>
V dalších letech patřil ke špičce evropské judistické scény, ale nikdy se mu nepodařilo dosáhnout na zlatou medaili. V kariéře pokračoval až do [[Letní olympijské hry 1976|olympijských her v Montrealu 1976]]. V prvních dvou kolech vyřadil čistou technikou v té době exotické judisty Maročana a Argentince. Ve čtvrtfinále se utkal s Francouzem [[Jean-Luc Rougé|Rougem]] (čti Ružem). Výborný Francouz se na předchozí hry nedostal do nabitého týmu Francie a svojí první účast na olympijských hrálhrách pojal ve velkém duchu. Oba dva se velmi dobře znali z předchozích turnajů a šlo o prestižní zápas. Starbrook potvrzoval svojísvoji tvrdost a v polovině zápasu dokonce Rouge zranil. Ten se zbytek zápasu už jen Brita držel.<ref>Zranění v textu nespecifikováno.</ref> Vítěze museli určit rozhodčí a ti zvolili za vítěze Brita. V semifinále se utkal se Sovětem [[Ramaz Charšiladze|Charšiladzem]]. Brit věděl, že v postoji nemá na silově a technicky disponovaného judistu ze svazové republiky Gruzie šanci a celý zápas se ho snažil dostat na zem. Jinak vyrovnaný zápas museli rozhodnout rozhodčí a těm se více líbilo judo Sověta. V boji o třetí místo ho čekal Jihokorejec [[Čo Če-ki|Čo]], který v úvodu dostal Brita na zem. Ten však ukázal, že defenzivní newaza je jeho silnou stránkou. Vzápětí po přerušení hodil Jihokorejce technikou tai-otoshi na ippon a mohl slavit bronzovou medaili.<ref>Časopis britské asociace juda "Judo" (October 1976) - str. 9</ref>
Po skončení aktivní kariéry se věnoval judu jako trenér. V polovině 80. let využil možnosti trénovat judo v [[Hongkong|Hong Kongu]], kterékterý v těch časech patřilo podpatřil Británii. Vydal řadu zajímavých publikací o judu. V současnosti jezdí po seminářích po celém světě. Je držitelem 9. danu.<ref>http://membersearch.britishjudo.org.uk/dan-register.php?grade=9th%20Dan</ref>
