Wikipedie

Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
názvy v jazycích, rozloha, počet obyvatel, státy nástupnické, úpravy
m pryč zbytečné slovo
Řádek 45:
| zánik = [[1795]] – [[trojí dělení Polska]]
}}
Polsko-litevské soustátí oficiálně se nazývající '''Království polské a Velkoknížectví litevské''' ({{Vjazyce2|pl|''Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie''}}, {{Vjazyce2|lt|''Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė''}}, {{Vjazyce2|la|''Regnum Poloniae Magnusque Ducatus Lithuaniae''}}, {{Vjazyce2|be|Каралеўства Польскае і Вялікае Княства Літоўскае}}), běžně označované jako '''[[Polsko-litevská unie]]''', od roku [[1791]] nazýváno jako '''„Republika obou národů“''' ({{Vjazyce|pl}} {{Cizojazyčně|pl|''Rzeczpospolita Obojga Narodów''}}, {{Vjazyce|lt}} {{Cizojazyčně|lt|''Abiejų tautų respublika''}}, {{Cizojazyčně|la|''Res Publica Utriusque Nationis''}}), byl [[státní útvar]] ve [[Střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropě]] existující mezi lety [[1569]]–[[1795]]. Oficiálně vznikl uzavřením smlouvy mezi [[Koruna království polského|Polskou korunou]] a [[Litevské velkoknížectví|Litevským velkoknížectvím]] [[12. srpen|12. srpna]] [[1569]] v [[Lublin]]u (tzv. [[Lublinská unie]]).
 
V Polsku je nazývána také První republikou ({{Cizojazyčně|pl|''I. Rzeczpospolita''}}) nebo též „šlechtickou republikou“ ({{Cizojazyčně|pl|''Rzeczpospolita szlachecka''}}). První republika byla stavovskou monarchií, v níž měla politická práva (např. možnost volit a být volen do sněmíků a Sejmu, právo na řádný soudní proces atd.) pouze šlechta (tj. cca 10 % obyvatel soustátí), navíc jen mužského pohlaví. V Polsku samotném si však aristokracie vymohla rozhodující podíl na moci už roku [[1505]], kdy byl král [[Alexandr Jagellonský]] donucen vydat slavnostní prohlášení ''[[Nihil novi]] nisi commune consensu'' („Nic nového bez obecného souhlasu“), kterým se panovník zavazoval vydávání zákonů pouze pod kontrolou a se souhlasem magnátstva a nižší šlechty. To byl počátek šlechtické ''zlaté svobody'' (tou se velmi brzy inspirovali i litevští bojaři a v [[Druhý litevský statut|druhém Statutu Velkoknížectví litevského]] ([[1566]]) si na velkoknížeti vynutili postavení, podobné tomu, co měla šlechta v Polsku) která ve svém důsledku stát osudově oslabila a vydala všanc okolním velmocem. Třetí dělení Polska [[1795]] je koncem této éry.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-litevská_unie_(1569–1795)“