Iontová kapalina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odstranění šablony pracuje se - delší časová prodleva od poslední editace značka: editace z Vizuálního editoru |
pokračování |
||
Řádek 1:
{{Ve výstavbě}}
[[Soubor:Bmim.svg|thumb|right|Strukturní vzorec [[1-butyl-3-methylimidazoliumhexafluorofosfát]]u ([BMIM]PF<sub>6</sub>), jedné z běžnějších iontových kapalin]]
Řádek 16 ⟶ 18:
== Historie ==
Kdy byla objevena první iontová kapalina, není přesně známo, stejně jako jméno jejího objevitele. Roku 1888 oznámili S. Gabriel a J. Weiner přípravu dusičnanu [[ethanolamin|ethanolamonia]], který taje při 52 až 55 °C.<ref>{{Citace periodika | autor1 = S. Gabriel | autor2 = J. Weiner | titul = Ueber einige Abkömmlinge des Propylamins | periodikum = [[Chemische Berichte]] | rok vydání = 1888 | strany = 2669–2679 | url = https://zenodo.org/record/1425545 | DOI = 10.1002/cber.18880210288}}</ref> Jednou z prvních známých iontových sloučenin kapalných při pokojové teplotě se stal [[dusičnan ethylamonia|dusičnan ethylamonia]] (C<sub>2</sub>H<sub>5</sub>NH{{su|b=3|p=+}}·NO{{su|b=3|p=-}}, jehož teplota tání je 12 °C, který v roce 1914 popsal [[Paul Walden]].<ref>Paul Walden (1914), Bull. Acad. Sci. St. Petersburg, pages 405-422.</ref> V 70. a 80 letech 20. století byly vyvinuty iontové kapaliny tvořené alkylovanými soli [[imidazol]]iových a [[pyridinium|pyridiniových]] kationtů s [[halogenidy|halogenidovými]] a tetrahalogenhlinitanovými anionty, které by mohly být použity jako elektrolyty v [[galvanický článek|galvanických článcích]].<ref>{{Citace periodika | autor1 = H. L. Chum | autor2 = V. R. Koch | autor3 = L. L. Miller | autor4 = R. A. Osteryoung | titul = Electrochemical scrutiny of organometallic iron complexes and hexamethylbenzene in a room temperature molten salt | periodikum = [[Journal of the American Chemical Society]] | rok vydání = 1975 | strany = 3264–3265 | DOI = 10.1021/ja00844a081}}</ref><ref>{{Citace periodika | autor1 = J. S. Wilkes | autor2 = J. A. Levisky | autor3 = R. A. Wilson | autor4 = C. L. Hussey | titul = Dialkylimidazolium chloroaluminate melts: a new class of room-temperature ionic liquids for electrochemistry, spectroscopy and synthesis | periodikum = [[Inorganic Chemistry]] | rok vydání = 1982 | strany = 1263–1264 | DOI = 10.1021/ic00133a078}}</ref> Fyzikální vlastnosti, jako jsou [[viskozita]], [[teplota tání]] a [[pH|kyselost]] lze u halogenhlinitanů imidazolinia měnit výměnou [[alkyl]]ových substituentů úpravou a poměrů imidazolium/pyridinium a halogenid/halogenhlinitan.<ref>{{Citace periodika | autor1 = R. J. Gale | autor2 = R. A. Osteryoung | titul = Potentiometric investigation of dialuminium heptachloride formation in aluminum chloride-1-butylpyridinium chloride mixtures | periodikum = Inorganic Chemistry | rok vydání = 1979 | strany = 1603–1605 | DOI = 10.1021/ic50196a044}}</ref> Nevýhodami při některým použitích jsou kyselost nebo zásaditost a citlivost na vlhkost. Roku 1992 byly připraveny iontové kapaliny se slabě koordinujícími anionty, jako jsou [[hexafluorfosforečnany]] (PF{{su|p=-|b=6}}) a [[tetrafluorboritany]] (BF{{su|p=-|b=4}}), které mohou mít mnohem širší využití.<ref>{{Citace periodika | autor1 = J. S. Wilkes | autor2 = M. J. Zaworotko | titul = Air and water stable 1-ethyl-3-methylimidazolium based ionic liquids | periodikum = [[Chemical Communications]] | rok vydání = 1992 | strany = 965–967 | DOI = 10.1039/c39920000965}}</ref>
Většina běžných iontových kapalin jsou soli hexafluorfosforečnanového nebo tetrafluorboritanového aniontu, používají se však i [[bistriflimidy]] ([(CF<sub>3</sub>SO<sub>2</sub>)<sub>2</sub>N]<sup>−</sup>).
== Vlastnosti ==
[[Kategorie:Ionty]]
| |||