První republika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Politika nového státu: nesouhlasí se zbytkem textu značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 18122424 uživatele 2A00:1028:8B42:6C6:352B:F811:9A74:982B (diskuse) zrušena: bylo správně, mírné rozšíření; -px značka: vrácení zpět |
||
Řádek 31:
| počet obyvatel poznámka =
| jazyky = [[čeština]], [[slovenština]], menšinové: [[maďarština]], [[němčina]], [[polština]], [[rusínština]], [[romština]], [[ruština]]
| národnostní složení = [[Čechoslovakismus|Čechoslováci]]<ref>[http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html Ústava 1920
| náboženství = bez státního náboženství, [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] převažující
| měna = [[koruna československá]]
Řádek 54:
[[Pařížská mírová konference (1919)|Mírová konference v Paříži]] v roce 1919 uzavřela většinu územních sporů. Československou delegaci vedli Karel Kramář a Edvard Beneš. Konference schválila vyhlášení Československé republiky, rozprostírající se na území historických [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] ([[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]] a malé části [[České Slezsko|Slezska]]) a části [[Horní Uhry|Horních Uher]] ([[Slovensko]] a [[Podkarpatská Rus]]). Území [[Lužice]], které Beneš nárokoval na základě příslušnosti k Českému království do [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] a [[Kladské hrabství]], ztracené spolu se Slezskem za [[války o rakouské dědictví]], zůstaly Německu. Dohoda stvrzující výsledky konference byla s německými delegáty podepsána [[10. září]] [[1919]] a v mezinárodní platnost měla vstoupit [[10. leden|10. ledna]] [[1920]]. Podobně nezískalo Československo ani širší území v okolí [[Bratislava|Bratislavy]] (dnes patřící [[Rakousko|Rakousku]], jemuž byly mírové podmínky předloženy [[2. červen|2. června]] [[1919]]), ani rozsáhlejší oblasti v okolí pohoří [[Mátra]] a [[Bük]] spolu s městem [[Miskolc]], které si zachovalo [[Maďarsko]]. Po menších změnách v podmínkách týkajících se hospodářství a financí byla mírová smlouva s Rakouskem a Maďarskem podepsána v [[Saint-Germain-en Laye]] rovněž dne [[10. září]] [[1919]]. Do nové republiky tak bylo začleněno šest etnických skupin obyvatelstva s rozdílnými historickými, politickými a ekonomickými tradicemi. V článku 86 Versailleské smlouvy se však Československo zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, na kterých by se vítězné mocnosti usnesly k ochraně menšin na československém území.<ref>[https://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86]</ref>
[[Soubor:První Československá republika do 1928.jpg|náhled
[[Soubor:První Československá republika.SVG|náhled
Problémem byly samotné hranice státu. S Německem a Rakouskem se větší část průběhu hranic vyřešila na základě historického vývoje, tedy aplikací historického práva. Saint-germainská konference Československu z důvodu obrany navíc přidělila i severní svahy Krkonoš (což se nakonec nezrealizovalo). S Maďarskem však žádné historické hranice neexistovaly – ty proto určila zmiňovaná konference v Paříži na základě Benešových 7 memorand. I přes potvrzení [[Trianonská smlouva|Trianonské smlouvy]] z roku 1920 musela na území zasáhnout [[Československá armáda|československá]] a [[rumunská armáda]]. Území Slovenska bylo tisíc let součástí koruny uherské a zde se, v rozporu s postupem v Čechách, na Moravě a ve Slezkem, uplatnilo přirozené právo.<ref>[https://www.e15.cz/rozhovory/vznik-ceskoslovenska-zatezuji-stale-zive-lzi-o-utrpeni-pod-rakouskem-rika-historik-jiri-rak-1352831 Vznik Československa zatěžují stále živé lži o utrpení pod Rakouskem, říká historik Jiří Rak]</ref> Metropolí Slovenska se stala [[Bratislava]] (původním jménem Prešpurk), přestože etnicky byla z 80 procent německá a maďarská. Tomáš Garrigue Masaryk ale tvrdil, že Československo potřebuje Dunaj a velmoci se připojily k jeho nárokům.<ref>[https://tv.idnes.cz/technika/bratislava-masaryk-prespurk.V190103_114440_idnestv_vov Potřebujeme Dunaj, tvrdil TGM a obsadil Bratislavu]</ref> Vznikl i spor o území [[Těšínsko|Těšínska]]. Z pohledu historického práva náleželo celé Těšínsko k [[Země Koruny české|zemím Koruny české]], nárok si na něj z etnických důvodů ale činilo i nově vzniklé [[Polsko]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 86:
== Politika nového státu ==
[[Soubor:Greater coat of arms of Czechoslovakia (1918-1938 and 1945-1961).svg|vlevo|náhled|
[[Ústavní listina Československé republiky|Nová ústava]] z 29. února 1920 nahradila onu [[Prozatímní ústava|provizorní]] z roku [[1918]]. Československo bylo ustanoveno jako parlamentní [[demokracie]], řízená [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|parlamentem]], který se skládal ze [[Senát Národního shromáždění ČSR|Senátu]] a [[Poslanecká sněmovna Národního shromáždění|Poslanecké sněmovny]]. Členové parlamentu byli voleni na základě poměrného systému ve všeobecných volbách. Parlament měl jak výkonnou tak zákonodárnou moc. Až později přešla výkonná moc na vládu a prezidenta.{{Doplňte zdroj}} Ten byl volen parlamentem na 7 let a jmenován vládou. Ústava umožňovala vládě poměrně velké pravomoci, zejména ohledně lokálních problémů. Podle ústavy bylo Československo [[unitární stát|unitárním státem]] s širokou autonomií pro Podkarpatskou Rus. V letech [[1918]]–[[1928]] bylo Československo administrativně rozděleno na pět [[samospráva|samosprávných zemí]] ([[Čechy|zemi Českou]], [[Morava|zemi Moravskou]], [[České Slezsko|zemi Slezskou]], [[Slovensko|zemi Slovenskou]] a [[Podkarpatská Rus|zemi Podkarpatoruskou]]. Centry jednotlivých zemí byla zemská města: [[Praha]], [[Brno]] (s částečným uznáním tradičního druhého hlavního města Moravy, jímž byla [[Olomouc]]), [[Opava]], [[Bratislava]] a [[Užhorod]]. S výjimkou Slovenska a Podkarpatské Rusi tak ostatní země navazovaly na předchozí správní model existující s jistými menšími úpravami již od [[středověk]]u. V roce 1928 byla země Slezská spojená s Moravskou, aby se oslabil vliv německého obyvatelstva. V letech 1928-[[1939]] se tak ČSR dělila na čtyři samosprávné země: zemi Českou, [[Země Moravskoslezská|zemi Moravskoslezskou]], zemi Slovenskou a zemi Podkarpatoruskou. Lokální problémy si jednotlivé země řešily samy.{{Fakt/dne|20100923100442}} Slovensko a Podkarpatská Rus měly přislíbenou [[autonomie|autonomii]], které se však v době tzv. první republiky nedočkaly, požadavkům sudetských Němců byla vláda ochotná ustoupit až v roce 1938.
[[Soubor:Mazaryk à Prague Sokols 1920.jpg|náhled|
Obyvatelé byli podle ústavy považováni za příslušníky „československého národa“ a oficiálním jazykem byl „jazyk československý“.<ref>[http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/historie/tauchen.pdf Tauchen, J.: K některým otázkám právní úpravy jazykového práva v první ČSR z německého pohledu], text ze sborníku Dny práva 2008, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.</ref> Vytvořit pojem [[Čechoslovakismus|československý národ]] a spojit tak Čechy a Slováky v Čechoslováky bylo nutné zejména pro potřeby zahraniční politiky, jelikož stát měl daleko více obyvatel hlásících se k [[Němci|národnosti německé]], než bylo Slováků. Ústava zajišťovala menšinám, které však tvořily více jak 20 % populace, naprostou rovnoprávnost (užívání svého jazyka ve školách, úřední jednání…). Tato rovnoprávnost byla však do jisté míry narušována, například tvorbou takových volebního obvodů, kde měli převahu Češi, či přijímáním pouze Čechů a Slováků do některých vojenských útvarů apod. Němci i přesto měli ve státní správě vysoký počet volených zástupců, existovalo velké množství německých základních, středních i vysokých škol či vydavatelství, a tím i knih v německém jazyce. Národnostní menšiny mohly svobodně zakládat organizace a různé spolky, nicméně jejich požadavky na autonomii byla česká vláda ochotná splnit až pod tlakem v krizovém roce 1938. Vztah státu a občanů se nezakládal na národnostním, ale na občanském principu, podobně jako ve Švýcarsku.
Řádek 375:
== Území ==
[[Soubor:Czechoslovakia1920-38.jpg
Za první republiky pod ČSR patřila následující území:
| |||