Hunové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dopl. |
dopl. |
||
Řádek 62:
Attila v roce 447 napadl [[Balkán]] a [[Thrákie|Thrákii]]. Válka skončila v roce 449 dohodou, v níž Římané souhlasili s tím, že zaplatí Attilovi roční tribut 2100 liber zlata. Během nájezdů na východořímskou říši si Hunové udržovali dobré vztahy se [[Západořímská říše|západní říší]]. Nicméně [[Justa Grata Honoria|Honoria]], sestra západořímského císaře [[Valentinianus III.|Valentiniana III.]], poslala Attilovi prsten a požádala o pomoc, aby unikla sňatku se snoubencem senátorem. Attila ji prohlásil za svou nevěstu a jako věno žádal polovinu západořímské říše.{{sfn|Halsall|2007|pp=251–252}} Kromě toho vznikl spor o právoplatném dědici krále [[Sálští Frankové|sálských Franků]]. V roce 451 vstoupila Atillova vojska do [[Galie]], kde nejprve zaútočila na [[Mety]]. Jeho armády pak pokračovaly na západ a prošly [[Paříž]]í i [[Troyes]], aby obléhaly [[Orléans]]. [[Flavius Aetius]] dostal od císaře Valentiana III pověření zbavit Orléans Hunů. Kombinovaná armáda Římanů a [[Vizigóti|Vizigótů]] pak porazila Huny v [[Bitva na Katalaunských polích|bitvě na Katalaunských polích]].
Následující rok Attila obnovil požadavky na Honorii a území v západořímské Říši. Vedl armádu přes [[Alpy]] do severní Itálie, kde napadl a zpustošil několik měst. Císař Valentinian III doufal, že se vyhne Římu a poslal tři vyslance, nejvyšší civilní důstojníky Gennadie Avienuse a Trigetia, jakož i papeže [[Lev I. Veliký|Lva I.]], který se s Attilou setkal na řece [[Mincio]] v blízkosti [[Mantova|Mantovy]], a získal od něj slib, že by se stáhl z Itálie a vyjednal s císařem mír. Nový východořímský císař [[Marcianus]] poté přestal platit tribut, což vedlo k tomu, že Attila plánoval útok na Konstantinopol. V roce 453 však během své svatební noci zemřel na krvácení.{{sfn|Maenchen-Helfen|1973|p=364}}
=== Po Attilovi ===
[[Soubor:Hunnish - Shoe Buckle - Walters 57449.jpg|thumb|Hunská spona, 4. století]]
Po Attilově smrti v roce 453 čelila Hunská říše vnitřnímu mocenskému boji mezi vazalskými germánskými národy a vládnoucími Huny. Hunové v čele s Attilovým synem [[Ellak]]em vládcem kmene Akatzirů čelili během [[Bitva u Nedao|bitvy na řece Nedao]] [[Gepidové|gepidskému]] králi [[Ardarich]]ovi, který vedl koalici germánských národů, aby hunskou nadvládu svrhl. [[Amalové|Amalští]] [[Gótové]] se ve stejný rok vzbouřili pod vedením [[Valamir]]a a Huny údajně porázil v odděleném střetnutí.{{sfn|Heather|1996|p=124}} K úplnému kolapsu hunské moci v karpatské oblasti to však nestačilo, jen ke ztrátě mnoha jejich germánských vazalů. Ve stejné době Hunové také čelili příchodum dalších [[turkické národy|turkických]] obyvatel z východu, včetně Oghurů, Saragurů, Onogurů a [[Suaři|Suarů]]. V roce 463 Saragurové porazil Akatziri nebo Akatirské Huny a začali vládnout v pontské oblasti.{{sfn|Kim|2013|p=123}}
Západní Hunové pod vedením Dengizicha měli potíže v roce 461, když je Valamir porazil ve válce proti Sadagům, spojenců Hunů.{{sfn|Heather|1996|p=125}} Jeho tažení se také setkalo s nelibostí Ernaka, vládce Akatzirů, který se chtěl zaměřit na příchozí Oghury.{{sfn|Kim|2013|p=123}} Dengzich na Římany zaútočil v roce 467 bez Ernakovy pomoci. Byl Římany obklíčen a dospěl k dohodě, že se vzdají, pokud jim bude dána půda a jeho hladovějícím silám budou poskytnuty potraviny. Během vyjednávání Hun ve službě Římanů jménem Chelchel přesvědčil nepřátelské Góty, aby na Hunské vládce zaútočili. Římané pod velením generála [[Aspar]]a a pomocí Bucellariů poté napadli znesvářené Góty a Huny a porazili je.{{sfn|Maenchen-Helfen|1973|pp=165–168}} Dengizich byl v roce 469 poražen a zabit v [[Thrákie|Thrákii]].{{sfn|Maenchen-Helfen|1973|p=168}}
Po Dengizichově smrti se zdá, že byli Hunové pohlceni jinými etnickými skupinami, jako např. [[Protobulhaři|Protobulhary]].{{sfn|Maenchen-Helfen|1973|p=168}} Kim nicméně tvrdí, že Hunové pokračovali pod Ernakovým vedením a stali se později kutrigurskými a utigurskými Huno-Bulhary.{{sfn|Kim|2013|p=123}} Tento závěr je stále předmětem debat. Někteří učenci také tvrdí, že další skupina identifikovaná ve starověkých zdrojích jako Hunové - severokavkazští Hunové, byli skutečnými Huny.{{sfnm|1a1=Kim|1y=2015|1p=136|2a1=Sinor|2y=2005|2p=4228}} Je známo, že vládci různých posthunských stepních národů si nárokují původ od Attily, aby legitimizovali své právo na moc. Od 4. století byli různé stepní národy západními a byzantskými zdroji označovány také jako „Hunové“.{{sfn|Róna-Tas|1999|p=309}}
== Povaha Hunů ==
| |||