Smazaný obsah Přidaný obsah
vložení pododdílu === Židovští mučedníci v dějinách ===
m →‎Židovští mučedníci v dějinách: výmaz nadbytečného příslovce "též"
Řádek 21:
 
=== Židovští mučedníci v dějinách ===
O prvních potenciálních židovských mučednících jsou zmínky už v [[Tanach|Tanachu]]. Známý je příběh z [[Kniha Daniel|knihy Daniel]], v níž se píše o tom, jak byli [[Novobabylonská říše|babylónským]] králem [[Nebukadnesar II.|Nebúkadnesarem]] povoláni význační říští činitelé a úředníci na místo, kde nechal postavit zlatou sochu, před kterou měli všichni padnout a poklonit se jí. Mezi činiteli, kteří odmítli vzdát [[Modla|modle]] poctu i přes pohrůžku, že budou za svou neposlušnost vhozeni zaživa do rozpálené pece, byli tři židé, a sice Šadrak, Méšak a Abed-nego, kteří Nebúkadnesarovi odpověděli: ''„Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“''<ref>{{Citace bible|Da|3|17||18}}</ref> I když tito muži byli dle knihy Daniel zázračným způsobem zachráněni, pozdější [[Apokryf|apokryfní]] knihy [[1. kniha Makabejská|1.]] a [[2. kniha Makabejská|2. Makabejská]] již svědčí o skutečných židovských obětech za násilné [[Helénismus|helénizace]], která byla prováděna na [[Země izraelská|území Izraele]] syrskými [[Seleukovci]], zvláště pak [[Antiochos IV. Epifanés|Antiochem IV. Epifanem]]. Významné svědectví o židovských mučednících té a pozdější doby nacházíme též ve spisech [[Flavius Iosephus|Josefa Flavia]]. Z další židovské literatury je též známý příběh tzv. ''deseti mučedníků'' včetně rabiho [[Akiva|Akivy]], které Římané umučili za neuposlechnutí [[Římský císař|císařského]] výnosu, jenž zakazoval studium a vyučování [[Tóra|Tóry]].
 
V době tzv. [[První židovská válka|první židovské války]] vznikl navíc [[precedens]], podle něhož i spáchání hromadné [[Sebevražda|sebevraždy]], která je jinak zakázána, může být uznána za mučednictví. K tomuto způsobu posvěcení Božího jména došlo v roce 74 [[Náš letopočet|n. l.]] v pevnosti [[Masada]], kdy židovští obránci spáchali hromadnou sebevraždu těsně před dobytím [[Římská legie|římským vojskem]]. K podobné mučednické smrti docházelo v židovských sídlech podél [[Rýn|Rýna]] během [[Křížové výpravy|křižáckých výprav]]. Zvláštní kategorii mučednictví pak představují oběti [[Holokaust|holokaustu]], neboť těmito oběťmi nebyli jen ti židé, kteří chtěli zachovat svou víru, ale i ti, kdo byli vražděni jen pro svůj židovský původ. Současná židovská [[teologie]] a [[liturgie]] však i tyto nedobrovolné mučedníky zahrnuje mezi ty, kdo zemřeli, aby posvětili Boží jméno.