Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi: Porovnání verzí

Narodil se jako nejstarší syn [[Gerhard ze Zbraslavi|Gerharda ze Zbraslavi]] zřejmě těsně před rokem [[1210]]. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1232. V roce 1233 se účastnil bojů mezi [[Václav I.|Václavem I.]] a babenberskými vojsky. Král Václav I. se mu odvděčil tím, že mu ještě téhož roku udělil titul [[Moravský maršálek|maršálka]]. V roce 1238 byl jmenován znojemským purkrabím. Své postavení zužitkoval při sňatku s [[Eufémie z Křižanova|Eufémií]], dcerou velmože [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava z Křižanova]], po němž později zdědil rozsáhlé statky. Roku 1252 Boček získal titul hraběte z [[Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneggu]]u. Téhož roku založil [[Žďár nad Sázavou (klášter)|cisterciácký klášter ve Žďáru]]. V roce 1254 se účastnil křížové výpravy do Pruska. Angažoval se ve vysoké politice a významnou měrou přispěl k proslulosti svého rodu. Ve starší literatuře byl dokonce považován za zakladatele rodu [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů z Kunštátu]]. Zemřel v prosinci roku [[1255]].

}}</ref> V červenci 1233 vpadlo na Moravu vojsko rakouského a štýrského vévody [[Fridrich II. Babenberský|Fridricha II. Bojovného]], kterého podpořil i markrabě Přemysl. Boček se v tento okamžik musel poprvé rozhodnout, na jakou stranu se přidá. Nakonec podpořil krále Václava. [[Přibík Pulkava z Radenína]] ve své kronice mluví o tom, jak dal Boček za svítání zvonit všemi zvony, které měli Češi k dispozici. Fridrichovo vojsko se intenzivního vyzvánění údajně tak zaleklo, že se vzápětí obrátilo na útěk.<ref>Páni z Kunštátu, s. 38−40.</ref><ref name=ČD651>{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný (historik) | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a2e77260-1008-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:9ebd9bb0-2efd-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | strany = 651 | počet stran = 1085 | isbn = | poznámka = [dále jen České dějiny]}}</ref> Podle [[Miroslav Plaček|Miroslava Plačka]] je však pravdivost tohoto vyprávění pochybná. Intenzivní vyzvánění v kraji s řídkou sítí kostelů je podle něj nemožné a ani vojska v poli nepoužívala zvony. Plaček však zároveň Bočkovy zásluhy na českém vítězství nevylučuje.<ref>Páni z Kunštátu, s. 40−41.</ref> Václav I. následně dobyl [[Brno]] a Přemysla donutil podřídit se jeho moci.<ref name="ČD651" /><ref>Páni z Kunštátu, s. 40</ref>

{{Citát|Rakouský vévoda Fridrich chtěl pomstít křivdy, které král Václav kdysi způsobil jeho otci, a spojil se proto proti témuž králi s moravským markrabím Přemyslem, vlastním bratrem Václava. … I táhli ke královskému hradu Bítov. … Když ho dobyli, předstírali, že je rakouský vévoda vážně nemocen, a vrátili se utíkajíce jenom za jediný den o vzdálenost, kterou pochodem šli tři dny. Zatím jakýsi urozený rytíř jménem Boček dal za svítání zvonit po horách a lesích blízko vojsk řečeného vévody a markrabího na mnoho zvonů, jako by vyzýval vojsko k boji. Vévoda a jeho lidé se polekali toho hluku a aby nebyli potom poraženi, utíkali rychlými kroky.|''Nová kronika česká''<ref>Páni z Kunštátu, s. 40.</ref>|200}}

Na počátku roku 1237 markrabě Přemysl znovu svedl odboj proti českému králi. Podle Přibíka Pulkavy z Radenína vsadil do hradů silné posádky a uchýlil se pod ochranu uherského krále. Boček v tomto konfliktu opět zůstal věrný Václavovi, který se nejprve pokoušel o likvidaci Přemyslových pevností, ale nakonec se v závěru téhož roku s bratrem prostřednictvím [[Béla IV.|Bély IV. Uherského]] smířil. Většina hodnostářů, včetně Bočka a Gerharda, se na Přemyslův dvůr nevrátila. K dalším rozbrojům mezi bratry již nedošlo, také kvůli Přemyslově brzké smrti.<ref>České dějiny, s. 668−671.</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 41−42.</ref>

}}</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 42.</ref> Boček se následně oženil s [[Eufémie z Křižanova|Eufémií z Křižanova]],{{#tag:ref|V některé literatuře se objevuje varianta jejího jména Ofka.<ref name=B182>Boček, s. 182.</ref>|group="pozn."}} dcerou moravského velmože [[Přibyslav z Křižanova|Přibyslava z Křižanova]]. Tento sňatek je důkazem pozice, jakou Boček v tehdejší hierarchii zaujímal. Svazkem s Eufémií se ocitl ve vybrané společnosti. Jeho tchyně [[Sibyla z Křižanova|Sibyla]] byla vysoce urozená dáma z daleké [[Sicílie (ostrov)|Sicílie]] a oba Bočkovi švagři, [[Havel z Lemberka]] (manžel svaté [[Zdislava z Lemberka|Zdislavy z Lemberka]]) a [[Smil z Lichtenburka]], patřili mezi nejmocnější muže v Čechách. Někdy po roce 1240 zemřel Bočkův otec Gerhard. Odmlku ve zprávách o Bočkovi v letech 1241 a 1242 si lze podle Miroslava Plačka vysvětlit bouřlivou dobou. Plaček uvádí, že Boček v roce 1241 zřejmě působil jako vojenský velitel moravských oddílů, které měly bránit mongolským nájezdníkům proniknout do nitra země. Na jaře následujícího roku Boček hájil jižní Moravu před opětovným vpádem Fridricha II. Bojovného. V roce 1243 vydal král Václav I. listinu práv a svobod určenou pro město Brno, kterou osvědčil i Boček. Brzy poté byl spolu s purkrabím na [[Děvičky|Děvičkách]] [[Crha z Ceblovic|Crhou z Ceblovic]] a s [[Markvard z Týnce|Markvardem z Týnce]] jedním z delegátů orodujících na [[Křivoklát]]ě u krále Václava za [[Maltézský řád|johanity]] z [[Mailberg]]u, aby dostali mlýn u [[Hrádek nad Dyjí|Hrádku nad Dyjí]].<ref>Páni z Kunštátu, s. 43−46 a 566</ref>

Když Přemysl Otakar II. roku 1251 nastoupil na rakouský vévodský stolec, Boček jej následoval. Co v Rakousích vykonával, se přesně neví, ale nejspíše plnil natolik podstatné vojenské a správní úkoly, že se brzy dočkal odměny. V roce 1252 na zakládací listině žďárského kláštera Přemysl poprvé Bočka nazval hrabětem z [[Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneggu]]u. Tento titul nový rakouský vévoda Bočkovi propůjčil společně s hradem Perneggem a přilehlým územím.{{#tag:ref|Podle zjištění německého historika [[Max Weltin|Maxe Weltina]] se nejednalo o klasické říšské hrabství, nýbrž o jednu z provincií rakouského vévodství.<ref>{{Citace monografie

Ještě před udělením perneckého hrabství zemřel v roce 1251 Bočkův tchán Přibyslav z Křižanova. Boček se následně ujal větší části z jeho rozsáhlého majetku. Mimo jiné tak získal [[Obřany (hrad, okres Brno-venkov)|Obřany]], [[Křižanov (okres Žďár nad Sázavou)|Křižanov]], vrcholovou moravskou část [[Kraj Vysočina|Vysočiny]] s městem [[Žďár nad Sázavou|Žďárem nad Sázavou]] a okolím dnešního [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]], které Boček zřejmě založil pod názvem Bočkonov, dále statky mezi [[Hustopeče]]mi a [[Nosislav]]í, jako například [[Starovičky]], [[Moravecké Pavlovice|Pavlovice]], [[Pouzdřany]], [[Zaječí]], [[Kobylí]], [[Hrušovany]] či [[Novošice]]. Od Přibyslava možná získal také [[Velká Bíteš|Velkou Bíteš]]. Otázkou zůstává, zda [[Moravský Krumlov]] držel již Přibyslav a po něm Boček, nebo jej získal až Bočkův syn [[Gerhard ze Zbraslavi a Obřan]] po smrti Přemysla Otakara II.<ref>Páni z Kunštátu, s. 51.</ref> Brzy poté v roce 1252 Boček završil práci svého zesnulého tchána založením cisterciáckého [[Žďár nad Sázavou (klášter)|žďárského kláštera]].<ref>Boček, skterý obdaroval mnoha vesnicemi, jež zdědil po Přibyslavovi. 180−182Prvním opatem kláštera se stal jistý Fridrich.</ref><ref>Páni z KunštátuBoček, s. 51−52180−182.</ref>

Roku 1251 Boček vedl moravské oddíly při Přemyslově vpádu do Bavor. Roku 1253 spoluorganizoval obranu Moravy před útokem Kumánů a asistoval Přemyslovi při státních aktech v [[Linec|Linci]] a [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Brzy poté zemřel král Václav a Přemysl nastoupil na český trůn. Do rukou papežského legáta Velasca Přemysl téhož roku odpřisáhl věrnost kurii. Přísahu potvrdil Boček, [[Jaroš ze Slivna]] a Smil z Lichtenburka. I nadále se Boček pohyboval v nejužším okolí českého krále.<ref>Páni z Kunštátu, s. 52−53.</ref> Na přelomu let 1254 a 1255 se zúčastnil Přemyslovy křížové výpravy proti pohanským Prusům a Litevcům.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250−1310 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 760 | strany = 64−71 | isbn = 80-7185-433-6}}</ref> Po návratu do Čech však nevyvíjel žádné aktivity.<ref>Páni z Kunštátu, s. 54.</ref> Zřejmě totiž těžce onemocněl. Dne 17. prosince 1255 sepsal ve Znojmě svoji závěť, kterou na Nový rok 1256 v Brně za přítomnosti pozůstalých Bočkových bratrů potvrdil Přemysl Otakar II. Svůj majetek Boček rozdělil mezi žďárský klášter a své dva syny [[Smil ze Zbraslavi a Obřan|Smila]] a Gerharda. Některé majetky Boček odkázal také [[Opatství Geras|geraskému klášteru]] v Rakousku.<ref name=B182 /> Bočkův skon v pouhých přibližně 45 letech pozastavil vzestup jeho rodové linie. Smil i Gerhard byli v době otcovy smrti ještě v chlapeckých letech.<ref>Znojemský kastelán, s. 85.</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 53−5555.</ref> Boček byl zřejmě pohřben v klášterním kostele ve Žďáru nad Sázavou.<ref name=B182 /><ref>Páni z Kunštátu, s. 55</ref>

V literatuře bývá Boček uváděn s různými predikáty, nejčastěji mu je přisuzován predikát „z Obřan”. Boček [[Obřany (hrad, okres Brno-venkov)|Obřany]] sice držel, ale nikdy se po nich nepsal. Tento predikát poprvé užil až jeho druhorozený syn Gerhard po vystavění stejnojmenného hradu. Boček sám se tituloval pouze funkcí, kterou vykonával − podkomoří, maršálek či znojemský purkrabí − a na začátku kariéry také jako ''filius Gerardi'' (syn Gerhardův). Jediný přídomek, se kterým je před rokem 1252 zmíněn, pochází z podezřelé listiny hlásící se k roku 1240. Zde je uveden jako Boček z Jaroslavic. [[Jaroslavice]] Boček jistě vlastnil a zřejmě se jednalo i o centrum jeho dominia. Když v roce 1252 získal titul hraběte z Perneggu, používal jej až do smrti. Nikdy se však nepsal po rodné [[Zbraslav]]i.<ref>Znojemský kastelán, s. 82.</ref><ref>Páni z Kunštátu, s. 42−43.</ref>