Justinián I.: Porovnání verzí

Justinián vyslal vojsko do [[Dalmácie (provincie)|Dalmácie]], zatímco Belisar se vylodil na Sicílii, kde narazil na zanedbatelný odpor.<ref>Bury (2008), s. 389</ref> Theodahad pak papeži [[Agapetus I.|Agapetovi]] přikázal, aby se odebral do Konstantinopole a požádal císaře o mír. Ostrogótský král byl dokonce ochotný kapitulovat, avšak upustil od toho, když Ostrogóti vytlačili Římany z Dalmácie.<ref>Heather (2002), s. 267</ref> V roce 536 Belisar vytáhl na jih [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] a po rychlém postupu oblehl a dobyl [[Neapol]].<ref>Treadgold (1997), s. 188</ref> Theodahadova pasivita popouzela Ostrogóty, kteří se vzbouřili, krále zabili a novým panovníkem učinili schopného vojevůdce [[Vitigis]]e.<ref>Heather (2002), s. 268</ref> Mezitím Belisar v prosinci 536 s pouhými 5000 muži obsadil [[Řím]].<ref>Meier (2009), s. 83</ref> Celý další rok byl vyplněn Vitigisovými neúspěšnými pokusy o znovuzískání kontroly nad „věčným městem“.<ref>Evans (2000), s. 141</ref> Roku 538 Ostrogóti zanechali marného obléhání, neboť Římané se zmocnili A[[rimini|Ariminia]]a, nalézajícího se jižně od [[Ravenna|Ravenny]], Vitigisovy rezidence.<ref>Heather (2002), s. 269</ref> Justinián vypravil do Itálie posily, s jejichž pomocí Římané postupně opanovali [[Milán]], [[Janov (Itálie)|Janov]] a jiná sídla. Namáhavé a obtížné válčení spojené s četnými krutostmi mělo značně nepříznivý dopad na místní obyvatelstvo, zápasící ještě s hladomorem.<ref>Evans (2000), s. 148</ref> Justinián poslal do Itálie rovněž jednoho ze svých nejbližších rádců [[eunuch]]a [[Narses|Narsa]], Belisarova soupeře. Kompetenčních sporů a vzájemné animozity mezi římskými veliteli využili Ostrogóti k dobytí Milána a toto město vzápětí strašlivě zpustošili. Nato Justinián povolal Narsa zpět do Konstantinopole.<ref>Meier (2009), s. 85</ref>