Třetí punská válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Hasdrubal - změna odkazu/ů na Hasdrubal (vojevůdce ve třetí punské válce) |
šablony vlajek, pořádek v článku, obrázky |
||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
| střetnutí = Třetí punská válka
|
| obrázek = Catapulta by Edward Poynter.jpg
| popisek = Římský katapult (''catapulta'') během obléhání [[Kartágo|Kartága]],<br />obraz anglického malíře [[Edward Poynter|Edwarda Poyntera]]
| trvání = [[149 př. n. l.]]–[[146 př. n. l.]]
| místo = Severní [[Afrika]] (dnešní [[Tunisko]])
| příčina =
| výsledek =
| strana1 =
| strana2 =
| velitel1 =
| velitel2 = {{vlajka|Kartágo}} [[Hasdrubal Boiotarch]]<br />{{vlajka|Kartágo}} Himilco Phameas<ref group="pozn.">Přešel roku 148 př. n. l. na stranu Římanů</ref><br />{{vlajka|Kartágo}} Bythias<ref group="pozn.">Přešel roku 148 př. n. l. na stranu Kartága od Numiďanů.</ref><br />{{vlajka|Kartágo}} Diogenes<br />{{vlajka|Kartágo}} Hasdrubal<ref group="pozn.">Velitelů jménem Hasdrubal bylo v Kartágu nejednou více a není jednoduché je rozlišit, neboť se zachovaly pouze prameny římské provenience. Může se jednat o Hasdrubala Boiotarcha.</ref><br />{{vlajka|Kartágo}} Hanno Bílý
| síla1 = {{vlajka|Římská republika}} 80 000 vojáků
| síla2 = {{vlajka|Kartágo}} cca 500 000 obyvatel<br />Kartága, cca 30 000 vojáků (147 př. n. l.)
| ztráty1 = cca 17 000 mrtvých
| ztráty2 = stovky tisíc mrtvých<br />55 000 zajtců
Řádek 18 ⟶ 19:
}}
'''Třetí punská válka''' (149-146 př. n. l.) je název pro poslední ze série válek mezi [[Řím]]em a [[Kartágo|Kartágem]]. Řím uplatňoval vůči Kartágu po skončení [[Druhá punská válka|druhé punské války]] takovou politiku, že výsledkem mohl být buď ozbrojený střet nebo mírové odsunutí Kartága na úroveň bezvýznamného periferního sídla. Kartágo zvolilo první možnost. Výsledkem tohoto střetu bylo úplné a definitivní zničení Kartága a završení snahy Říma o ovládnutí západního [[Středomoří]].
[[Soubor:Marcus Porcius Cato.jpeg|náhled|Marcus Portius Cato starší]]▼
[[Soubor:Karthago Scipio.JPG|náhled|Mapa Kartága v době obléhání římským vojskem]]▼
[[Soubor:Georg Pencz - The Capture of Carthage.jpg|náhled|Georg Pencz - Dobytí Kartága (rytina z roku 1539)]]▼
[[Soubor:Assaut final de Carthage en 146 av J.-C..jpeg|náhled|Závěrečný útok na Kartágo (představa z roku 1885)]]▼
[[Soubor:Scipion Emilien et Polybe devant les ruines de Carthage après la destruction de la ville.jpg|náhled|Scipio Aemilianus a Polybios v ruinách Kartága]]▼
[[Soubor:Scipio at the deathbed of Masinissa (C20).jpg|náhled|Scipio Aemilianus u smrtelné postele numidského krále Masinissy (148 př. n. l.)]]▼
[[Soubor:Tunisie Carthage Ruines 08.JPG|náhled|Současná podoba ruin Kartága]]▼
== Příčiny ==
=== Kartágo po druhé punské válce ===
V roce [[201 př. n. l.]] skončila druhá punská válka. Mírové podmínky, které Řím Kartágu nadiktoval, byly velmi tvrdé. Jeho loďstvo bylo omezeno na několik málo lodí, muselo Římu během 50 let zaplatit každoročně 200 [[Talent (jednotka)|talentů]] stříbra (celkem asi 300 tun), bylo donuceno vzdát se všech zámořských držav a přestalo vést nezávislou zahraniční a vojenskou politiku. Pokud chtělo podniknout jakékoliv válečné operace, muselo požádat o svolení římský [[senát]]. Kartágu se nicméně dlouhou dobu dařilo plnit všechny tyto podmínky a přesto prosperovat. Jelikož přišlo o všechny své kolonie, muselo se v zásobení potravinami spolehnout především na vlastní africké zdroje a na obchod. Podařilo se zavést nové zemědělské postupy, produkce potravin byla dostačující. Obchod opět začal vzkvétat. Splácení reparací taktéž probíhalo podle plánu. Hlavním problémem se ale ukázal západní soused [[Numídie]], jíž vládl král [[Masinissa]]. Jednalo se o spojence Říma z konce druhé punské války, který vůči Kartágu uplatňoval bezskrupulózní agresivní politiku, vědom si faktické nemožnosti svého souseda se bránit. Během zhruba 40 let podnikl Masinissa a jeho synové mnoho útoků, přepadů a záborů, na něž si úřady Kartága stěžovaly v Římě, a římský senát prakticky vždy rozhodl ve prospěch Numiďanů.
=== Řím ===
▲[[Soubor:Marcus Porcius Cato.jpeg|náhled|upright|vlevo|Marcus Portius Cato starší]]
V první polovině druhého století př. n. l. vedl Řím několik [[Makedonské války|válek s Makedonií]], musel potlačovat povstání Keltů, bojovat v Sýrii, Ilyrii a Hispánii. Byl tudíž zaměstnán na několika místech a problematika Kartága byla odsunuta na vedlejší kolej. V roce 168 př. n. l. byla moc Makedonie definitivně zlomena, ostatní války také zakončeny a Řím si uvolnil ruce. Mnohým Římanům neušlo, jak se jejich dlouholetý nepřítel opět vzmáhá. V roce 153 př. n. l. navštívil Kartágo senátor [[Marcus Porcius Cato starší|Marcus Porcius Cato]] (zvaný Cato starší, 234 - 149 př. n. l). Byl doslova šokován, jak je na tom dobře, jak prosperuje, jak je bohaté. Po návratu do Říma se stal hlavním mluvčím strany, která požadovala jeho vojenské podrobení. Každý svůj projev pak končil známými slovy ''„Ceterum censeo Carthaginem esse delendam“'' (Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno).
Řádek 37 ⟶ 34:
== Průběh ==
=== Řím si klade podmínky míru ===
V roce [[149 př. n. l.]] se Římu formálně poddalo město [[Utica]], které dosud patřilo Kartágu. Krátce poté Řím oficiálně deklaroval Kartágu válku a poslal oba konzuly s armádou přes [[Sicílie|Sicílii]] do Afriky. Kartáginci se však stále pokoušeli zachránit situaci. Poslali další delegaci do Říma. Když dorazili a zjistili, že již byla vyslána římská armáda, nabídli kapitulaci. Jednou z podmínek, aby jí vůbec přijal, senát požadoval, aby Kartaginci poslali 300 členů prominentních rodin jako rukojmí do sicilského města [[Lilybaeum]], kde právě pobývala římská invazní armáda. Ač neradi, souhlasili, a neprodleně to splnili. Římská armáda se přesto vylodila v Utice. Kartáginci opět zkusili vyjednávat. Konzul [[Lucius Marcius Censorinus]] jejich ambasadorům nařídil, aby Kartágo vydalo všechny své zbraně. Ti to učinili. Antičtí autoři ([[Polybios]] a [[Appiános]]) uvádějí, že šlo o 200 000 sad zbroje, velké množství šípů, oštěpů a obléhacích zbraní. Tyto údaje se zdají nadsazené, ale je jasné, že muselo jít o obrovskou zásobu zbraní a zbroje. Římané postupovali tradičně velmi chytře a nekompromisně. Až poté, co Kartaginci vydali své zbraně, nastolili další - údajně konečnou - podmínku. Kartaginci musejí opustit své město, přičemž si mohou založit nové kdekoliv jinde na svém území, avšak minimálně 10 mil od pobřeží. Kartágo mělo být následně zničeno s výjimkou chrámů a hřbitovů. Když byla tato podmínka oznámena ve městě, vypukly nepokoje. Lidé napadali vyjednavače a všechny, kteří prosazovali usmíření s Římany. Kartáginská [[Rada 104]] krátce nato vyhlásila Římu válku. Kartágo si vybralo cestu zoufalého boje před „mírovým“ dožitím kdesi v ústraní
=== Válka ===
[[Soubor:Vitrine 3e guerre punique.jpg|náhled|upright|vpravo|Pozůstatky zbraní z třetí punské války: hroty šípů, kamínky do praků a dýka, Kartágské národní muzeum]]
Kartágo okamžitě začalo přípravy na boj o přežití. Všichni otroci byli propuštěni, aby mohli bojovat, veškeré dostupné kovové nástroje byly přetaveny na zbraně, Hasdrubal
==== Římské neúspěchy ====
Řádek 46 ⟶ 44:
==== 148 př. n. l. ====
▲[[Soubor:Scipio at the deathbed of Masinissa (C20).jpg|náhled|upright|vlevo|Scipio Aemilianus u smrtelné postele numidského krále Masinissy (148 př. n. l.)]]
Začátkem roku [[148 př. n. l.]], krátce předtím než k němu dorazil pozvaný Scipio Aemilianus, zemřel Masinissa. Království rozdělil mezi své tři syny. Syn Gulussa byl Scipionem přesvědčen, ať se připojí se svou numidskou jízdou k římské armádě. Římanům se to hned vyplatilo. Numidská jízda eliminovala přepadové oddíly Himilca Phamease. Ten se následně rozhodl vzdát a přejít s částí svých oddílů na římskou stranu. V téže době přibyl do Afriky nový velitel římských jednotek [[Lucius Calpurnius Piso Caesoninus]]. Scipio a Himilco naopak odpluli do Říma. Většina vojáků si přála, aby se současný [[Tribun lidu|tribun]] Scipio vrátil jako konzul a velitel armády. Himilcova zrada byla římským senátem náležitě oceněna a Kartaginec se obratem vrátil do Afriky dále Římanům pomáhat. Velitel vojska Piso Caesoninus se mezitím rozhodl dobýt města [[Kelibia|Aspis]] a [[Banzart|Hippagreta]], ale ani jeden útok se nepovedl. Že zrada a dezerce byla v té době běžnou záležitostí, ukazuje fakt, že jeden z velitelů numidské jízdy Bythias přešel s asi 800 muži na stranu Kartága a naopak velitel městských kartaginských jednotek [[Hasdrubal (vojevůdce ve třetí punské válce)|Hasdrubal]] (synovec Gulussy, ne Boiotarch!) byl obviněn z plánování zrady a zlynčován.
Řádek 53 ⟶ 52:
==== Scipio Aemilianus a obrat ve válce ====
▲[[Soubor:Karthago Scipio.JPG|náhled|upright|vlevo|Mapa Kartága v době obléhání římským vojskem]]
▲[[Soubor:Georg Pencz - The Capture of Carthage.jpg|náhled|upright|vpravo|Georg Pencz
Začátkem roku 147 př. n. l. dorazil nový konzul a tedy i velitel armády Scipio Aemilianus do Uticy. Velitelem loďstva jmenoval Atilia Serrana. Scipio byl rozladěn z rozložené morálky římské armády - vojáci si do tábora zvali z okolí různé muže a ženy a užívali si luxusu. Okamžitě se snažil sjednat nápravu. Záhy nařídil útok na Megaru, což bylo zemědělské předměstí Kartága plné jídla a vody. Přepad sice uspěl, ale Římané se nakonec stáhli. Hasdrubal Boiotarch se rovněž rozhodl upevnit morálku Kartaginců - dal veřejně umučit zajaté římské vojáky, aby ukázal, že není cesty zpět, že musí Římany porazit. S tímto postupem ale nesouhlasil kartaginský senát. Hasdrubal dal některé jeho členy pozatýkat a začal jednat víc jako [[Tyrannis|tyran]] než generál.
Řádek 60 ⟶ 62:
=== Dobytí Kartága ===
▲[[Soubor:Assaut final de Carthage en 146 av J.-C..jpeg|náhled|upright|vlevo|Závěrečný útok na Kartágo (představa z roku 1885)]]
▲[[Soubor:Scipion Emilien et Polybe devant les ruines de Carthage après la destruction de la ville.jpg|náhled|upright|vpravo|Scipio Aemilianus a Polybios v ruinách Kartága]]
Na jaře [[146 př. n. l.]] začal konečný útok na město. Římané nejprve pronikli skrze již částečně dobytý přístav, následně prorazili zeď a začali pronikat do města. 6 dní a nocí trvala krutá řež. Obyvatelstvo města, z velké části již na pokraji smrti hladem, svedlo svůj poslední zoufalý boj. Hasdrubal Boiotarch se vzdal Římanům. Když to zjistila jeho žena, vrhla se i s dětmi do plamenů hořícího chrámu. Mnozí další Kartaginci zvolili podobný osud. Římané nakonec zajali asi 50 000 lidí, což byla zhruba desetina původního počtu obyvatel. Zřejmě jen naprosto nepatrné části se podařilo uniknout. Stovky tisíc zahynuly, větší část spíše vyhladověním než z rukou římských vojáků. Scipio Aemilianus obdržel od senátu rozkaz srovnat město se zemí, což se mu sice nezamlouvalo, ale učinil tak. Demolice trvala 10 dní. Zajatci byli prodáni do otroctví. Podle jedné pověsti bylo město dokonce posoleno, čímž se mělo znemožnit jeho dalšímu obnovení.
== Důsledky ==
▲[[Soubor:Tunisie Carthage Ruines 08.JPG|náhled|upright|Současná podoba ruin Kartága]]
Dobytím Kartága dokončila Římská říše ovládnutí západního Středomoří. Kartágo a jeho okolí bylo přeměněno na římskou [[provincie Afrika|provincii Afrika]]. Ač se Numidie podílela na válce jako spojenec Římanů, čekal jí nakonec osud podobný Kartágu - v 1. stol. př. n. l. byla z větší části podrobena a začleněna do Římské říše jako [[Africa Nova]]. Ve stejném roce jako Kartágo bylo definitivně dobyto Řecko - poslední odpor města [[Korint]] byl zlomen, město srovnáno se zemí a obyvatelstvo bylo zmasakrováno.
Za vlády [[Julius Caesar|Julia Caesara]] a [[Octavianus Augustus|Octaviana Augusta]] došlo k obnovení města. Jeho význam postupně rostl a nakonec patřilo mezi nejvýznamnější sídla [[Západořímská říše|Západořímské říše]]. Za Arabů jeho vliv ale následně upadl a v současnosti se jedná o předměstí [[Tunis]]u.
==
=== Poznámky ===
<references />▼
<references group="pozn." />
=== Zdroje ===
▲<references />
* [http://www.livius.org/ap-ark/appian/appian_punic_00.html Appian's History of Rome: The Punic Wars]
* [http://www.fordham.edu/halsall/ancient/polybius-punic3.asp Polybius (c.200-after 118 BCE): The Third Punic War, 149-146 BCE]
| |||