Karel starší ze Žerotína: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
typo + kat.
→‎Doba pobělohorská: rozšíření textu
Řádek 60:
=== Doba pobělohorská ===
Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] ([[1620]]), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] si ponechal ve svém držení jen panství [[Brandýs nad Orlicí]] a [[Přerov]]. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Snažil se také podporovat [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]], ve snaze ji zajistit exil v [[Uhersko|Uhersku]] a zejména [[Polsko|Polsku]]. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] z jeho tvrze v [[Kralice nad Oslavou|Kralicích nad Oslavou]] do [[Lešno|Lešna]] (polsky ''Leszno'') a její knihovnu do [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Roku [[1629]] dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku [[1633]] žil v [[Přerov]]ě, kde také [[9. říjen|9. října]] [[1636]] zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí ve zdejším bratrském sboru, později byly ostatky přeneseny do krypty [[Žerotínové|Žerotínů]] umístěné v kostele v [[Bludov (okres Šumperk)|Bludově]].
 
Podle literárního historika [[Jan Blahoslav Čapek|J. B Čapka]] žádný ze soudobých šlechticů nezdůrazňoval své moravanství tak jako Žerotín, ačkoli jeho rod pocházel z Čech. Svůj úzký vztah k vlasti projevil i v následujícím zvolání (dochovaném v jednom z jeho dopisů, psaném v době, kdy na přelomu 16. a 17. století čelil obvinění z velezrady): „Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. V tom smyslu je má pře do té míry spjata s prospěchem vlasti, že kdybych svou věc vzdal, nutně ji zradím.“
 
== Dílo ==