Všeobecná mobilizace v roce 1938: Porovnání verzí

Po vzniku Československa v roce 1918 byla zformována [[Československá armáda]], která byla budována za pomoci [[Francouzská vojenská mise v Československu|Francouzské vojenské mise]], která měla velký vliv na československý generální štáb. Po fázi konsolidace a silném přezbrojení ve dvacátých a třicátých letech 20. století byla Československá armáda jednou z nejlépe vybavených armád v tehdejší Evropě.<ref>''Květnová ostraha hranic a mobilizace v září 1938''STEHLÍK, in: Eduard Stehlík:. ''Srdce armády (Generální štáb 1919–2009)'',. Praha: AVIS, Praha 2009. (2. vyd.), ISBN 978-80-7278-515-5,. sS. 30 a, 32. ([Dostupné také z: http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/utvary-zarizeni/09-srdce-armady---2---rozrirene---ce.pdf#page=36</ref><ref>DUHAN, onlinePeter. Bojovat či nebojovat? 29. září 2008 [cit. 9. 1. 2020]). In: ''Český rozhlas.'' Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/499313</ref>

V době míru měla Československá armáda více než 200 000 vojáků v 17 [[Pěchota|pěších]] [[Divize (vojenství)|divizích]] a 4 [[Rychlá divize|rychlých divizích]]<ref group = "p">Složených z jedné [[Jezdectvo|jezdecké]] a jedné [[Mechanizované vojsko|motorizované]] [[Brigáda (jednotka)|brigády]].</ref> a 50 000 záložníků.<ref>STEHLÍK, Eduard. ''Srdce armády (Generální štáb 1919–2009)''. Praha: AVIS, 2009. 2. vyd. ISBN 978-80-7278-515-5. S. 32. Dostupné také z: http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/utvary-zarizeni/09-srdce-armady---2---rozrirene---ce.pdf#page=36</ref> Od poloviny 30. let bylo budováno [[Československé opevnění|československé pohraniční opevnění]], na jehož stavbě se podíleli také poradci, kteří pracovali na výstavbě [[Maginotova linie|Maginotovy linie]] ve Francii. NaDo podzim rokupodzimu 1938 bylose stavebněpodařilo dokončenonaplnit záměry přibližně z jedné čtvrtiny. Přesto i nedokončené pevnostní linie ažtvořené 263 objektůobjekty [[Těžké opevnění|těžkého opevnění]] a asizhruba 10 000 objektůobjekty [[Lehké opevnění|lehkého opevnění]] představovaly výrazné posílení obrany v hrozící válce a několiktéměř dokončené úseky na Ostravsku, Opavsku a Králicku tvořily pro nepřítele jen obtížně zdolatelnou pevnostípřekážku. Vedením výstavby opevnění byl pověřen generál [[Karel Husárek]].<ref>ŠRÁMEK, Pavel. Šrámek: ''Čs. opevnění do roku '39'',. inIn: ''Armády, technika,Československé militariavojenství'', Jg[online]. 2. 3, 12/2005, s. 70–72,2006 [cit. podle:9. ''Čs1. opevnění2020]. doDostupné roku '39'', onlinez: [http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/opevneni/1.htm armada.vojenstvi.cz/.../1.htm]</ref>{{není ve zdroji}} Vedením výstavby opevnění byl pověřen [[Karel Husárek]].<ref>MÁČE, Jan. Máče: ''Rok 1938: Přípravy na konflikt'',. inIn: ''atm'' (''Armádní technický magazín''). 9/2008, online:č. 9. Dostupné také z [https://legacy.blisty.cz/files/2008/10/11/atm_200809_90-vyroci_8.pdf legacy.blisty.cz/...]</ref>

V roce 1936 byl vypracován mobilizační plán, který stanovil svolání více než 972 tisíc000 vojáků, z nichž mělo být dislokováno 60 procent% na Moravě, 25 procent% v Čechách a 15 procent% na Slovensku, převážně na hranicích s Německem, Rakouskem a Maďarskem, stejně jako s Polskem. Mezi nimi mělo být více než 192 000 vojáků německého a více než 61 000 vojáků maďarského původu; bylo plánováno, že budou umístěni na Slovensku nebo [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], nikoli v příhraničních oblastech s Německem.<ref>Oswald KostrbaKOSTRBA-Skalicky:SKALICKY, Oswald. ''Bewaffnete Ohnmacht. Die tschechoslowakische Armee 1918–1938''. In: BOSL, Karl, Bosl (Hrsged.): ''Die Erste Tschechoslowakische Republik als multinationaler Parteienstaat: Vorträge der Tagungen des Collegium Carolinum in Bad Wiessee vom 24. bis 27. November 1977 und vom 20. bis 23. April 1978.''. München: Oldenbourg, München 1979, s. 439–527; s. 520. ISBN 3-486-49181-4, s. 439–527,Dostupné s.také 520. onlinez: [http://ostdok.de/id/BV003299465/ft/bsb00049459?page=520&c=solrSearchOstdok vifaost.de/...]</ref><ref>KOSTRBA-SKALICKY, Oswald. Kostrba-Skalicky: ''Bewaffnete Ohnmacht. Die tschechoslowakische Armee 1918–1938''. In: BOSL, Karl, Bosl (Hrsged.): ''Die Erste Tschechoslowakische Republik als multinationaler Parteienstaat: Vorträge der Tagungen des Collegium Carolinum in Bad Wiessee vom 24. bis 27. November 1977 und vom 20. bis 23. April 1978.''. München: Oldenbourg, München 1979, s. 439–527; s. 514. ISBN 3-486-49181-4, s. 439–527,Dostupné s. 514. onlinez: [http://ostdok.de/id/BV003299465/ft/bsb00049459?page=514&c=solrSearchOstdok vifaost.de/...]</ref>

| titul = Stráž obrany státu: 1936-19391936–1939

| vydavatel = Československá obec legionářská -– Jednota Mladá Boleslav a Ing. Jan Škoda-FORTprint

| poznámka = [dále jen Beneš]

| isbn = 978-80-86011-34-9}}</ref> Povoláno bylo 180&nbsp;000 vojáků v záloze na nedostatečně obsazené posty. Armáda se tak nakrátko zvětšila na 380 000 osob. Analýza francouzského generálního štábu například uváděla, že v Německu jde jen o přesuny jednotek do nových výcvikových prostorů u Grafenwöhru v Bavorsku a Königsbrücku v Sasku.<ref>STRAKA, Karel. Straka: ''Částečná mobilizace v květnu 1938: od domněnek k faktům. In: '',Vojenský příspěvekhistorický naústav portáluPraha'' Vojenského[online]. historického[B. ústavu Praha,r.] [cit. 9. 1. 2020]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/castecna-mobilizace-v-kvetnu-1938-od-domnenek-k-faktum/ online]</ref><ref>DUROSELLE, Jean-Baptiste Duroselle:. ''La décadence (1932–1939).'', Paris: Imprimerie nationale, Paris 1979,. S. 338; .</ref><ref>[[Klaus Hildebrand|HILDEBRAND, Klaus]]:. ''Das Dritte Reich.'' (=&nbsp;''Oldenbourg Grundriss der Geschichte'', Bd4. 17)Aufl. München: Oldenbourg, München 1991, s. 33. ISBN 3-486-48924-0.</ref>

Po částečné mobilizaci získala [[Sudetoněmecká strana]] (SdP), která mezitím dosáhla počtu 1,3 milionu členů, přibližně 90 procent hlasů německých voličů v [[Komunální volby 1938 (Československo)|komunálních volbách]]. Tisk v Československu prezentoval tuto částečnou mobilizaci jako triumf a porážku Německa.<ref>HOENSCH, Jörg K. Hoensch: ''Geschichte der Tschechoslowakei.'' 3., verbesserte und erweiterte Auflage. Stuttgart: 1992Kohlhammer, 1992. 253 s. ISBN 3-17-011725-4,. S. 83&nbsp;ff a násl.</ref>

Po uklidnění situace byla [[13. červen|13. června]] 1938 ostraha hranic zrušena, jednotky SOS se začaly stahovat zpět a armádní záložníci byli propouštěni domů. To však mělo za následek další nárůst aktivity příslušníků sudetoněmeckého hnutí: ve velkém množství se z [[Nacistické Německo|Německa]] do Československa pašovalypašovali zbraně a propagandistický materiál a provádělaprováděli se výzvědnávýzvědnou činnost. Pohraniční služba nebyla schopna tento nával zvládat, protože se tak dělo na území s velkou převahou sudetoněmeckého obyvatelstva, které z velké většiny tuto činnost vnímalo jako pomoc své „pravé vlasti” sudetským Němcům.

Dne [[3. srpen|3. srpna]] zahájila1938 svouzahájila činnost [[Runcimanova komisemise]], která byla završením snahy [[Spojené království|Velké Británie]] a [[Francie]] o diplomatické řešení sudetoněmeckého problému. KomiseMise byla do ČSR vyslána s úmyslem získat obecný přehled o krizové situaci.<ref>HeydeckerHEYDECKER, LeebJoe J. a LEEB, strJohannes. ''Norimberský proces.'' V Praze: Ikar, 2007, s. 256. ISBN 978-80-249-0940-0.</ref> Mise však počátkem září selhala.

Mobilizace povolala 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů. Celkem bylo povoláno 1&nbsp;250&nbsp;000 mužů do zbraně včetně těch, kteří byli povoláni již před začátkem mobilizace. Dále bylo k dispozici 350 tanků, 5 0005000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů.{{doplňte zdroj}}