Halič: Porovnání verzí

[[Soubor:Galiz20.gif |right|thumb|Halič (stav v letech 1849–1918) na dnešní mapě Evropy]]

[[Soubor:Kingdom of Galicia.png|right|thumb|Územní vývoj rakouské Haliče v letech 1772–1918]]

Území Haliče bylo od konce [[5. století]] osídlováno [[Slované|Slovany]]. V [[10. století]] se západní část Červené Rusi stala součástí [[Dějiny Polska|Polského knížectví]], zatímco východní část připadla [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Po rozpadu jednotného kyjevského státu v polovině [[12. století]] vzniklo haličské knížectví pod vládou místní větve [[Rurikovci|rurikovské]] dynastie. Na přelomu 12. a 13. století se Halič dostala do centra zájmů [[Uherské království|uherských]] [[Arpádovci|Arpádovců]], kteří se zde neúspěšně snažili zřídit svoji [[sekundogenitura|sekundogenituru]]. Uherský král [[Ondřej II.]] sem podnikl sedmnáct válečných tažení. Roku [[1199]] došlo ke spojení Haliče a [[volyň]]ského knížectví pod vládou knížete [[Roman Mstislavič|Romana Mstislaviče]] (1199–1205). Obě knížectví byla v živém kontaktu se svými západními sousedy Polskem, Uhrami a [[Litva|Litvou]]. Jejich územím procházely významné obchodní stezky vedoucí ze střední Evropy na východ a především sem byly pod tlakem kočovných [[Polovci|Polovců]] přesunuty cesty spojující skandinávský sever s [[Byzantská říše|byzantským]] jihem. O významném postavení knížete svědčí skutečnost, že roku [[1203]] získal také [[Kyjev]] a že se ho papež [[Inocenc III.]] pokusil, ovšem marně, přesvědčit, aby konvertoval ke katolické víře. Po Romanově smrti prodělalo knížectví hlubokou vnitropolitickou krizi, které zneužili k prosazování svých zájmů uherští králové a polská knížata. Roku [[1238]] se Romanovu synovi [[Danylo Romanovyč|Danieli Romanovičovi]] (1238–1264) podařilo vleklou krizi ukončit. Přestože knížectví postihl vzápětí nato ničivý [[Tataři|tatarský]] vpád, byly jeho následky překonány a země se začala úspěšně rozvíjet jak po stránce hospodářské tak politické. Po roce [[1246]] se Daniel dokonce ve spolupráci s uherským králem [[Béla IV.|Bélou IV.]] pokusil získat pro svého syna [[Roman Haličský|Romana]] [[Babenberkové|babenberské]] dědictví. Současně se snažil zformovat koalici proti Tatarům, do které chtěl zapojit západní panovníky, a byl proto ochoten přistoupit na církevní unii. V tomto smyslu jednal s papežem [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]], na kterém požadoval vyhlášení [[křížové výpravy]]. Papež sice nechal Daniela roku [[1254]] korunovat haličským králem, ale slíbená vojenská pomoc se nedostavila. Kníže proto přerušil své styky s Římem a podřídil se [[chán]]ovi. Tatarská nadvláda nebyla na haličsko-volyňském území tak intenzívní, proto sem přicházelo mnoho uprchlíků z více postižených oblastí, což příznivě napomáhalo dalšímu rozvoji této oblasti.

[[Soubor:Galizien Israeliten 1910.svg|right|thumb|Procentní zastoupení židovského obyvatelstva roku 1910]]

Území Malopolska bylo od [[6. století]] osídlováno [[Slované|Slovany]]. V [[9. století]] na území Malopolska existovalo Vislanské knížectví, které se na krátko stalo součástí [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] a později [[České knížectví|Českého knížectví]]. V [[10. století]] Malopolsko získali Piastové a stalo se tímto součástí [[Dějiny Polska|polského knížectví]]. Během času se těžiště polského státu přesunulo z Velkopolska do Malopolska a hlavním městem se stal malopolský [[Krakov]]. V roce 1138 kníže [[Boleslav III. Křivoústý]] rozdělil Polsko mezi své syny, což dalo počátek feudálnímu rozdrobení Polska. Nejstarší představitel Piastovské dynastie byl tzv. seniorem (tedy hlavním knížetem Polska) a bezprostředně vládl v Malopolsku, které se stalo tzv. seniorální provincií, která vždy náležela seniorálnímu (hlavnímu) polskému knížeti. Ostatní části Polska (Slezsko, Velkopolsko, Mazovsko, Pomoří) byly rozděleny mezi ostatní syny Boleslava III., kteří podléhali seniorovi a během času tam docházelo k dalšímu dělení území mezi syny zesnulých polských knížat (největší rozdrobení postihlo [[Slezsko]] a [[Mazovsko]]). V roce [[1320]] původně kujavský kníže [[Vladislav Lokýtek]] sjednotil část rozdrobeného Polska ([[Malopolsko]], [[Velkopolsko (historické území)|Velkopolsko]], [[Kujavsko]]), korunoval se králem a na území, které ovládal, vyhlásil vznik polského království s hlavním městem v malopolském Krakově. Své dominantní postavení Malopolsko ztratilo po uzavření polsko-litevské unie v roce 1569 – hlavním městem se stala Varšava a těžiště státu se přesunulo do Mazovska, i když část hlavních institucí zůstala v Krakově (korunovace) a v Hnězně ve Velkopolsku (arcibiskupství). Polská část Polsko-Litevské republiky se dělila na 2dvě hlavní provincie: Velkopolsko a Malopolsko. Malopolská provincie se skládala z 11 vojvodství a byla největší v Polsko-Litevské republice (452 000 km²). Zahrnovala kromě historického Malopolska celou jihovýchodní část Polska a také celou Ukrajinu patřící v té době k Polsku (správním střediskem provincie byl Krakov). Během 1.prvního dělení Polska v roce 1772 Habsburkové zabrali jihozápadní část Malopolské provincie a nazvali ho Halič (část krakovského vojvodství, sandoměřského vojvodství a celé ruské a belžské vojvodství).

Během 2.druhého dělení Polska v roce 1793 východní část Malopolské provincie zabrali Rusové a Prusko zabralo kousek západního Malopolska (Čenstochová). Během 3.třetího dělení Polska v roce 1795 zbytek Malopolské provincie mezi sebe rozdělili Rusové a Habsburkové. Téměř celé historické Malopolsko (to, které bylo součástí Polska před připojením Ukrajiny a které bylo obydleno pouze Poláky) se dostalo pod Habsburskou nadvládu (pouze malý kousek získalo také Prusko). V roce [[1807]] [[Napoleon Bonaparte]] vytvořil polské [[Varšavské vévodství]], ke kterému v roce 1809 připojil severní Malopolsko po jeho odtržení od Rakouska. V roce [[1815]] bylo Varšavské vévodství zlikvidováno a místo něj vytvořena Krakovská republika a Polské Království spojené personální unií s Ruskem. V letech [[1815]]–[[1846]] bylo historické Malopolsko rozděleno mezi 4 státy: [[Prusko]], [[Rakousko]], [[Kongresové Polsko|Polské království]] spojené s [[Ruské impérium|Ruskem]] a [[Krakovská republika|Krakovskou republiku]] (v případě dvou posledních šlo o polonezávislé polské státy). V roce [[1831]] po poraženém polském povstání bylo Polské království fakticky připojeno k Rusku (formálně v roce [[1864]]) a v roce [[1846]] po prohraném polském povstání v Haliči Habsburkové zabrali Krakovskou republiku. V roce [[1860]] po demokratických reformách se rakouský zábor stal centrem polského národního života (Krakov, Lvov), který udržoval polské národní hnutí v ruském a německém záboru. V roce [[1918]] Malopolsko spoluvytvořilo [[Polsko]]. Během 2.druhé světové války bylo krátkodobě okupováno [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] ([[1939]]–[[1945]]). V současné21. doběstoletí na území historického Malopolska existuje několik vojvodství (vojvodství Malopolské, Svatokříské, Mazovské, Slezské, Lubelské a Podkarpatské).

* {{Commonscat|Galicia (Central Europe)}}