Dvojhláska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Diftong a hiát: Oprava slovosledu značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
+monoftongizace, diftongizace, digram |
||
Řádek 1:
'''Dvojhláska'''
Dvojhlásky jsou obvykle tvořeny jedním vokálem ([[samohláska|samohláskou]]) a jedním polovokálem (polosamohláskou - vyznačuje se nižší mírou [[sonora (lingvistika)#sonorita|sonority]] než samohláska), přičemž polovokál může být buď na první (např. [[slovenština|slovenské]] /ô/ {{IPA|[u̯o]}}), nebo na druhé pozici (např. [[čeština|české]] /ou/ {{IPA|[oʊ̯]}}).
Často se liší názory [[lingvistika|lingvistů]] na to, zda považovat dvojhlásky za jednotné [[foném]]y s dvojím artikulačním cílem, nebo je chápat jako spojení dvou fonémů. Hodnocení je obvykle závislé na [[fonologie|fonologické]] funkci těchto hlásek v příslušném [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]]. České /ou/ je obvykle považováno za jediný foném, neboť jeho druhá část, neslabičné [[Zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ʊ̯]}}]], se v češtině samostatně nevyskytuje.
Vývojem výslovnosti v různých jazycích může dojít k takzvané '''monoftongizaci''', tedy ke [[Hlásková změna|hláskové změně]] konkrétní dvojhlásky na jednu hlásku. Pravopis v [[Abeceda|abecedním]] písmu může zachovat tradiční psaní hlásky jako '''digram''' (dvojice písmen) nebo se přizpůsobit nové výslovnosti. Příkladem kompromisu mezi oběma přístupy je české [[Ů]], které vzniklo ze starší dvojhlásky [uo].
Opakem monoftongizace je [[diftongizace]], kdy se (dlouhá) samohláska změní na dvojhlásku.
== Diftong a hiát ==
Řádek 14 ⟶ 18:
== Související články ==
* [[Diftongizace]]
* [[Samohláska]]
| |||