Vladimir Iljič Lenin: Porovnání verzí

Lenin se narodil v&nbsp;[[Rusko|ruském]] [[SimbirskUljanovsk|Simbirsku]]u (dnešním Uljanovsku) jako syn [[Ilja Nikolajevič Uljanov|Ilji Nikolajeviče Uljanova]] ([[1831]]–[[1886]]), zámožného [[Gymnázium|gymnaziálního]] ředitele [[Čuvaši|čuvašského]] původu<ref>[http://www.istpravda.com.ua/blogs/2011/04/22/36859/ Origin of Lenin: Kalmyks, Chuvashi, Jews, Germans, Swedes... (''Походження Леніна: калмики, чуваші, євреї, німці, шведи...'')] [[Ukrayinska Pravda]], April&nbsp;22,&nbsp;2012</ref> a&nbsp;později státního rady (byl i&nbsp;povýšen na [[Šlechta|šlechtice]]), jenž usiloval o&nbsp;demokratizaci a&nbsp;vzdělání pro veškeré obyvatelstvo Ruska a&nbsp;vykonal mnohé pro vzdělání neruských etnik v&nbsp;oblasti Povolží, a&nbsp;jeho liberální ženy [[Maria Alexandrovna Blank|Marie Alexandrovny Blankové]] ([[1835]]–[[1916]]).

Lenin se stal vedoucí postavou extrémně levicového hnutí a byl aktivním členem [[SociálněRuská sociálně demokratická dělnická strana Ruska|Sociálně demokratické dělnické strany Ruska]] ('''SDRSR'''). Roku [[1903]] se po rozchodu s&nbsp;[[Menševici|menševiky]] stal vůdcem [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševické]] frakce.<ref name="pacner17" /> Roku 1906 byl zvolen do předsednictva SDRSR. Obecně lze říci, že Lenin vedl radikální frakci [[Ruská sociálně demokratická dělnická strana|SDRSR]] (kterou nazval bolševickou – většinovou) a i v&nbsp;jejím rámci představoval radikála prosazujícího extrémní postoje, pokud šlo o&nbsp;kázeň ve straně{{Doplňte zdroj}}. Již v&nbsp;této době (ač dosud v&nbsp;menšině) opakovaně ignoroval ta rozhodnutí strany, se kterými nesouhlasil. Proti svým odpůrcům bojoval tvrdě a nemilosrdně, většinou bez usmiřování{{Doplňte zdroj}}. [[Viktor Černov]] (vůdce [[eserStrana socialistů-revolucionářů|eserů]]ů) jej označil za člověka ''„s&nbsp;pravdou v&nbsp;kapse“'', s&nbsp;pravdou, kterou musí mít za všech okolností. Roku 1907 se z&nbsp;bezpečnostních důvodů přesunul do [[Finsko|Finska]]. Následně cestoval po Evropě a účastnil se mnoha levicových setkání a aktivit, včetně [[Zimmerwaldská konference|Zimmerwaldské konference]] roku [[1915]], která se konala během jeho pobytu ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] blízko [[Bern]]u. Po dlouhou dobu byl sledován carskou tajnou policií i&nbsp;soukromým detektivem, kterého si najali jeho političtí odpůrci.<ref name="pacner17">Pacner 2012, s. 17-20</ref>

Začátek války zastihl Lenina na tehdy [[Rakousko|rakouském]] území, v [[halič]]ském městečku [[Poronin]] mezi [[Krakov]]em a [[Zakopane|Zakopeném]]. Jako příslušník nepřátelského státu byl 8.&nbsp;srpna 1914 zatčen a&nbsp;11&nbsp;dní vězněn. Po intervenci významného sociálního demokrata [[ViktorVictor Adler|Viktora Adlera]] byl propuštěn a směl odjet do neutrálního Švýcarska, kam se dostal koncem srpna. V&nbsp;říjnu 1914 obdržel povolení k&nbsp;pobytu v&nbsp;této zemi.

Lenin se ve svém švýcarském exilu, zprvu v [[Bern]]u, později v [[Curych]]u, snažil získávat finanční podporu pro revoluční činnost svou i svých soudruhů, což se dařilo díky spolubojovníkovi – revolucionářovi [[Alexandr Izrail LazarevičParvus|Alexandru Lazarevičovi]] (zvanému též „Helphand“ či „Parvus“). Ten dokonce postupně od roku 1915 získával finanční částky i z&nbsp;[[Berlín]]a, od ministerstva financí [[Německá říše|Německé říše]]. Německo bojovalo na dvou frontách první světové války, na východě proti carskému Rusku a na západě proti státům [[Státy Dohody|Dohody]].<ref name="pacner14" /> Němci věřili, že pokud padne carský režim, nebudou muset s&nbsp;Ruskem dále válčit, a uvolněné vojáky budou moci přesunout z&nbsp;[[Východní fronta (první světová válka)|východní]] na [[Západní fronta (první světová válka)|západní frontu]].<ref name="pacner14">Pacner 2012, s. 14-16</ref>

}}</ref> Svržení cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] během [[Únorová revoluce|únorové revoluce]] v&nbsp;roce 1917 exilové revolucionáře šokovalo, protože se odehrálo bez nich.<ref name="pacner13" /> Podle Lenina se tehdy moci v&nbsp;Rusku ujala [[Měšťanstvo|buržoazie]]. Rozhodl tedy na radu menševika [[Julij Osipovič Martov|Julije Martova]], že se on a další revolucionáři pobývající ve Švýcarsku zkusí vrátit do Ruska a vyvolat tam socialistickou revoluci.<ref name="pacner13" />

}}</ref> stal se zde vedoucím představitelem bolševického hnutí a publikoval ''[[Dubnové teze]]'' [http://www.marxists.org/archive/lenin/works/1917/apr/04.htm]. Později dorazil též další revolucionář [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]], stal se Leninovou pravou rukou, ale mezi oběma muži byly často spory ohledně metod boje.<ref name="pacner21" /> V&nbsp;květnu 1917 Lenin vytvořil čtyřčlenné užší vedení strany, známé jako politické byro, ve složení Lenin, [[Grigorij ZinověvZinovjev|ZinověvZinovjev]], [[Lev Borisovič Kameněv|Kameněv]] a Stalin, který se tak poprvé dostal k&nbsp;moci.<ref name="pacner23">Pacner 2012, s. 23-27</ref> Po neúspěšném červencovém dělnickém povstání byl na jeho vůdce vydán zatykač, Kameněv a&nbsp;Trocký byli zatčeni, Lenin uprchl do [[Finsko|Finska]].<ref name="pacner23" /> Vrátil se v&nbsp;říjnu [[1917]], využil slabé pozice vlády [[Alexandr Fjodorovič Kerenskij|Alexandra Kerenského]] a&nbsp;začal intenzivně připravovat revoluci, kterou nakonec pod heslem „Všechnu moc sovětům“ uskutečnil počátkem listopadu. Kvůli datování podle tehdy v&nbsp;Rusku ještě platného [[Juliánský kalendář|juliánského kalendáře]] je však tato skutečně převratná revoluce zvána ''[[Říjnová revoluce|Velká říjnová socialistická revoluce]]''. Revoluce dala vznik Sovětskému Rusku (později oficiálně [[Ruská sovětská federativní socialistická republika]], RSFSR). Své představy o&nbsp;vládě vyjádřil Lenin v&nbsp;eseji „[[Stát a revoluce]]“ z&nbsp;revolučního roku 1917.<ref>[http://www.marxists.org/archive/lenin/works/1917/staterev/index.htm The State and Revolution]</ref> V&nbsp;tomto díle se vyslovil pro novou formu vlády založenou na existenci dělnických rad neboli [[sovět]]ů.

Tváří v&nbsp;tvář hrozbě německé invaze usiloval Lenin o&nbsp;podepsání okamžité mírové smlouvy. Jiní bolševičtí vůdci, jako například [[Nikolaj Ivanovič Bucharin|Bucharin]], obhajovali pokračování války jako prostředku podněcujícího revoluci v&nbsp;[[Německo|Německu]]. [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]], jenž vedl vyjednávání, obhajoval kompromis v&nbsp;podobě mírové smlouvy pouze v&nbsp;případě nulových územních nároků obou stran.

Nyní konečně mohl začít organizovat to, bez čeho podle něj nemohla žádná revoluce dospět k&nbsp;pozitivnímu výsledku: teror jakobínského stylu. Za tímto účelem nechal již dříve zřídit [[ČEKAČeka|Čeku]], znovu zavedl krátce před tím{{Kdy?}} zrušený [[trest smrti]] a prosadil popravy „nepřátelských elementů“ bez [[soud]]u jako standard. Obhajoval to takto: ''„Jestliže nemůžeme zastřelit bělogvardějského sabotéra, jaká je to potom velká revoluce?“''<ref>[[Vladislav Moulis]]: ''Běsové ruské revoluce'', Dokořán 2002; ISBN 80-86569-07-1 (str. 44)</ref> Tímto způsobem bylo naloženo také s celou [[car]]skou rodinou – „popraven“ bez soudu byl car, jeho manželka a všech pět dětí, dále osobní lékař rodiny a služebnictvo, které jim zbylo. Neexistuje důkaz, že by se tak stalo na základě Leninova přímého rozkazu, ovšem jisté je, že toto řešení podporoval (opakovaně v&nbsp;minulosti navrhoval vyhlazení celého rodu Romanovců) a že bylo v&nbsp;souladu s&nbsp;jeho instrukcemi. Někteří historici{{Kdo?}} poukazují na to, že je nanejvýš nepravděpodobné, že by se někdo opovážil popravit cara a jeho rodinu bez jeho vědomí nebo alespoň předběžného souhlasu.

{{posloupnost|co titul = [[Seznam hlav vlád Ruska|předseda Rady lidových komisařů]]

| kdy = [[26. říjen]] [[1917]] – [[21. leden]] [[1924]]

| předchůdce =[[Alexandr Fjodorovič Kerenskij|Alexandr Kerenskij]]<br />jako předseda ruské prozatimní vlády