Nikolai Frederik Severin Grundtvig: Porovnání verzí

Přidáno 744 bajtů ,  před 1 měsícem
život - {{Pracuje se}}
({{Pracuje se}})
(život - {{Pracuje se}})
 
== Život ==
Pocházel z rodiny ortodoxního [[Luteránství|luteránského]] kněze z Udby v jihovýchodním [[Sjælland (region)|Sjællandu]]. Od roku 1798 studoval na latinské katedrální škole v [[Aarhus]]u a roku 1801 byl přijat ke studiu [[teologie]] na [[Kodaňská univerzita|Kodaňské univerzitě]]. Po vlivem přednášek [[Dánové|dánsko]]-[[Němci|německého]] [[filosof]]a [[Henrik Steffens|Henrika Steffense]] přijal za své myšlenky německého romatismuromantismu o původní jednotě a harmonii, k niž lidstvo opět zamíří po překonání soupečícíchsoupeřících sil. Teologickou zkoušku složil roku 1803, stal se domácím učitelem v rodině na ostrově [[Langeland]] a studoval [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovu]] a [[Friedrich Schiller|Schillerovu]] poesii, německou filosofii a [[island]]ské [[Sága|ságy]].<ref name="REF1"/><ref name="OTTA">''[[Ottův slovník naučný]]''. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 539.</ref>
 
Teologickou zkoušku složil roku 1803, duchovní služba jej ale nepřitahovala. Stal se domácím učitelem v rodině na ostrově [[Langeland]] a studoval [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovu]] a [[Friedrich Schiller|Schillerovu]] poesii, německou filosofii a [[island]]ské [[Sága|ságy]]. Zajínal se o [[Severská mytologie|severskou mytologii]], kterou vykládal jako boj mezi duchovní silou a surovo hmotou. Roku 1808 se vrátil do Kodaně. Postihla jej těžká duševní choroba ([[Bipolární afektivní porucha|maniodepresivní psychóza]]), po jejímž překonání se navrátil k ideám křes%anství. Roku 1811 byl vysvěcen na kněze a byl pak nějaký čas kaplanem u svého otce. Po jeho smrti roku 1813 se opět vrátil do Kodaně, kde ve svých přednáškách vystupoval proti tehdejšímu racionalistickému směru představovaném teologem a politikem [[Henrik Nicolai Clausen|Nenrikem Clausenem]] a svými luthersko-reformačními kázáními si znepřátelil církev.<ref name="OTTA">''[[Ottův slovník naučný]]''. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 539.</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===