Hořčík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Výskyt v přírodě: typogr. |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 103:
Hořčík reaguje za normální teploty pomalu s [[kyslík]]em a s [[voda|vodou]]. Na suchém vzduchu se postupně pokryje vrstvou [[oxid hořečnatý|oxidu]], která jej chrání před další oxidací, a lze jej takto uchovávat i poměrně dlouhou dobu. Při hoření hořčíku na vzduchu vzniká velmi intenzivní bílé světlo. S vodou reaguje hořčík za normální teploty velmi pomalu za vzniku [[hydroxid hořečnatý|hydroxidu hořečnatého]]. Při vyšší teplotě se hořčík slučuje velmi ochotně téměř se všemi prvky a i s některými sloučeninami – např. při hoření hořčíku v [[dusík]]até atmosféře vznikne [[nitrid hořečnatý]], který se [[voda|vodou]] rozkládá za vzniku [[oxid hořečnatý|oxidu hořečnatého]] a [[amoniak]]u, a při hoření hořčíku v atmosféře [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] vznikne [[oxid hořečnatý]] a [[uhlík]].
Hořčík se velmi dobře rozpouští ve všech běžných kyselinách za vzniku hořečnatých solí. Při rozpouštění v koncentrované [[kyselina sírová|kyselině sírové]] uniká [[oxid siřičitý]]. Při rozpouštění v [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]] se podle koncentrace tvoří vedle hořečnatých solí i další látky. Při velmi nízké koncentraci vzniká [[dusičnan amonný]] (koncentrace méně než 5 %), při reakci s ředěnou kyselinou dusičnou vzniká [[oxid dusný]] (koncentrace 5 %–10 %), s
== Historický vývoj ==
| |||