<br />Roky před [[První světová válka|1. Světovousvětovou válkou]] byly obdobím největšího rozvoje mezinárodního zlatého standardu. Zlato volně obíhalo a bankovky byly směnitelné za tento kov. Vzhledem k tendenci zanikání stříbrného monometalismu, který ztrácel na hodnotě, se zvětšovala vnitřní role zlata. Volnost mezinárodního oběhu zlata omezovala rozsah fluktuací změn kurzů a v tomto období byla stabilita měnových kurzů vyhovující. Volná cirkulace zlata a krytí každé emise měny zlatem bránila vzniku problému konvertibility měny, který se vůbec nevyskytoval vzhledem k tomu, že platebními prostředky v té době bylo zejména zlato nebo bankovky využité jako „poukázky“ na zlato. Ve chvíli, kdy se velmi silně zvětšil počet bankovek v oběhu (1913), vstoupila na scénu konvertibilita. Depozita představovala 87 % masy oběživa oproti 66 % v r. 1885. 1. sv. v. pak přivodila zrušení vnitřní konvertibility bankovek za zlato, tzv. „zazvonila umíráčkem zlatému standardu“. <ref name=":0">{{Citace monografie
