Devalvace: Porovnání verzí

Odebráno 168 bajtů ,  před 4 měsíci
typo, wikify, drobnosti
(Jelikož bylo téma Devalvace nedostatečně zpracováno, popsali jsme historii devalvace v kontextu minulého století, její příčiny, výhody a důsledky. Due to the fact that the topic of Devaluation was not sufficiently covered we decided to describe its history, its pros and cons and outcomes.)
Značky: editace z Vizuálního editoru odkaz do cizojazyčné Wikipedie
(typo, wikify, drobnosti)
__BEZOBSAHU__
{{různé významy}}
 
 
'''Devalvace''' (z [[latina|lat.]] ''de-valuare'', znehodnocovat) znamená znehodnocení. V [[Ekonomie|ekonomii]] znehodnocení [[Měna|měny]]:
 
* Oslabení domácí měny vůči zahraničním měnám v systému fixních (úředně stanovených) kurzů. Protože [[měnový kurz]] určité měny znamená její cenu v jednotkách domácí měny, znamená devalvace úřední zvýšení kurzu cizích měn. Devalvací se zlevňuje [[Vývoz|vyvážené zboží]] na zahraničních trzích a naopak zdražuje [[Dovoz|dovážené zboží]]. Proto se devalvace používala pro podporu exportu a zlepšení [[Platební bilance|bilance zahraničního obchodu]], v zemích závislých například na dovozu energií může však také vyvolat tzv. "dováženou [[inflace|inflaci]]". Opakem je [[revalvace]]. V systému plovoucích směnných kurzů (''floating'') nemluvíme o devalvaci, nýbrž o růstu kurzu zahraniční měny<ref>M. Žák, ''Velká ekonomická encyklopedie'', Praha 2002, heslo Devalvace, str. 187</ref> čili o [[Depreciace|depreciaci]].
* Původně snížení zlatého obsahu (krytí) měnové jednotky.
 
 
== Historie ==
}}</ref>
 
Po skončení války již evropské měny neměly fixní směnný kurz a vyvinuly se kurzy bloudivé (probíhaly nepravidelné změny bez regulace a bez ohledu na příčiny změn parity). Nestabilita vnášející nejistotu do vývozních příjmů a do dovozních nákladů byla velkou překážkou při rozvíjení zahraniční měny. Na konferenci v Janově, která proběhla v roce 1922, byla prosazena dvě rozhodnutí: 1. obnovení částečné směnitelnosti na úrovni zlatého slitku, tzn. ukončení vnitřního oběhu zlata = úspora) a možnost zachování devizy vedle zlata jako krytí měny. Mnoho zemí bylo v tomto období nuceno změnit paritu své měny. Válka a následná krize vyvolaly těžké měnové potíže a zplodily cykly znehodnocování a ustálení na mnohem slabší úrovni.  
 
Na konferenci v Janově, která proběhla v roce 1922, byla prosazena dvě rozhodnutí: 1. obnovení částečné směnitelnosti na úrovni zlatého slitku, tzn. ukončení vnitřního oběhu zlata = úspora) a možnost zachování devizy vedle zlata jako krytí měny. Mnoho zemí bylo v tomto období nuceno změnit paritu své měny. Válka a následná krize vyvolaly těžké měnové potíže a zplodily cykly znehodnocování a ustálení na mnohem slabší úrovni.  
 
Kvůli nedostatku surovin a potravin se začalo do zemí dovážet, což mělo za následek převýšení dovozu nad vývozem. To vedlo k znehodnocování měn. Díky přílivu cizích kapitálů, způsobeného znehodnocením měny, byly dovozy zaplaceny. Když zmizel stimul pro znehodnocení, stalo se naléhavým obnovení důvěry v měnu. Až na některé privilegované měny (švýcarská, nizozemská a skandinávská) se všechny měny západní Evropy stabilizovaly (devalvovaly) na úrovni velmi nízké ve srovnání s úrovní předválečnou.<ref name=":0" />
 
V roce 1944 položila konference v Bretton-Woods základy nového standardu omezené směnitelnosti za zlato. Hlavními cíli bylo zavést systém fixních směnných kurzů a umožnit [[Konvertibilita měny|konvertibilitu měn]]. Pro tento účel byl vytvořen [[Mezinárodní měnový fond]] (MMF), jehož hlavní úlohou bylo půjčovat finanční zdroje členským zemím, aby se redukoval přílišný rozkmit dočasných nerovnováh, které postihovaly platební bilance. Maximální a minimální kurzy měn se neměly podle smlouvy odchylovat o více než 1 % od jejich oficiální parity. MMF nedisponoval žádnými dostatečnými zdroji na krytí enormních výdajů. Po konci války byly Evropa a Japonsko devastovány, to vedlo k potřebě rekonstrukce. Spojené státy jako jediné vlastnily materiální a finanční prostředky k zastavení takové nouze. Nezbytný kapitál pak poskytl především Marshallův plán.
 
V letech 1958-1960 vládl měnovému systému dolar, poté jeho suverenita zeslábla. Poptávka po americkém zboží se totiž zmenšovala současně s rozvojem evropského a japonského vývozu. Jeho příliv však nepřestával, neboť přímé americké investice byly prostředkem pomoci při rekonstrukci, což ve výsledku bylo právě oním základem pro problémy dolaru. Dolary se začaly shromažďovat v centrálních bankách, které za ně žádaly výměnu za zlato. Zlaté rezervy Spojených států se v letech 1958-1961 zmenšily o čtvrtinu, což vedlo k problému s mezinárodními směnami.<ref name=":0" />
Maximální a minimální kurzy měn se neměly podle smlouvy odchylovat o více než 1 % od jejich oficiální parity. MMF nedisponoval žádnými dostatečnými zdroji na krytí enormních výdajů. Po konci války byly Evropa a Japonsko devastovány, to vedlo k potřebě rekonstrukce. Spojené státy jako jediné vlastnily materiální a finanční prostředky k zastavení takové nouze. Nezbytný kapitál pak poskytl především Marshallův plán.
 
Od března 1973 se všeobecné výkyvy měn zredukovaly pouze na variace kolem kurzu dolaru, hlavní evropské měny se vyvíjejí ve stejném smyslu jako dolar. Méně silné měny, jako je francouzský frank, britská libra a italská lira, se zhodnocují méně než měny ostatní v obdobích kurzů vůči dolarů a opět se více znehodnocují, když se americký dolar v kurzu zvedá; celkově se tyto měny znehodnocují vůči změnám silným ([[německá marka]], [[Švýcarský frank|švýcarský frank,]] [[gulden]], [[Japonský jen|jen]]), všechny měny se však mění obdobně jako dolar. Japonský jen měl někdy jiný vývoj: od září 1978 do konce ledna 1980 oproti dolaru klesal, dolar stoupl ze 176 na 248 jenů v době, kdy ostatní měny stoupaly; od ledna do prosince 1980 se zhodnotil oproti dolaru, který klesl na 203 jenů, zatímco měny po určité stabilitě klesly. To vyjadřuje kontrolu japonské měnové autority nad japonskou měnou: úspěšně intervenují, aby utlumily výkyvy kurzu a sledovaly stále celkovou světovou tendenci. Mezi březnem 1973 a koncem roku 1976 byly míry změn kurzů vůči dolaru omezené – po období oscilací se ustálila nová rovnováha – tak, jak zastánci kolísání předpokládali. Od 2. pololetí 1976 se však variace rozkmitaly; na konci roku 1979 se dolar znehodnotil. Od začátku roku 1980 do 1/3 roku 1985 se zhodnotil o 100 %, pak se znovu znehodnotil a poklesl asi o 50 % (v období 1985 do 1987). Vzhledem k silným měnám byl dolar na počátku roku 1988 na nejnižší historické úrovni.
V letech 1958-1960 vládl měnovému systému dolar, poté jeho suverenita zeslábla. Poptávka po americkém zboží se totiž zmenšovala současně s rozvojem evropského a japonského vývozu. Jeho příliv však nepřestával, neboť přímé americké investice byly prostředkem pomoci při rekonstrukci, což ve výsledku bylo právě oním základem pro problémy dolaru.
 
Dolary se začaly shromažďovat v centrálních bankách, které za ně žádaly výměnu za zlato. Zlaté rezervy Spojených států se v letech 1958-1961 zmenšily o čtvrtinu, což vedlo k problému s mezinárodními směnami.<ref name=":0" />
 
Od března 1973 se všeobecné výkyvy měn zredukovaly pouze na variace kolem kurzu dolaru, hlavní evropské měny se vyvíjejí ve stejném smyslu jako dolar. Méně silné měny, jako je francouzský frank, britská libra a italská lira, se zhodnocují méně než měny ostatní v obdobích kurzů vůči dolarů a opět se více znehodnocují, když se americký dolar v kurzu zvedá; celkově se tyto měny znehodnocují vůči změnám silným ([[německá marka]], [[Švýcarský frank|švýcarský frank,]] [[gulden]], [[Japonský jen|jen]]), všechny měny se však mění obdobně jako dolar. Japonský jen měl někdy jiný vývoj: od září 1978 do konce ledna 1980 oproti dolaru klesal, dolar stoupl ze 176 na 248 jenů v době, kdy ostatní měny stoupaly; od ledna do prosince 1980 se zhodnotil oproti dolaru, který klesl na 203 jenů, zatímco měny po určité stabilitě klesly. To vyjadřuje kontrolu japonské měnové autority nad japonskou měnou: úspěšně intervenují, aby utlumily výkyvy kurzu a sledovaly stále celkovou světovou tendenci. Mezi březnem 1973 a koncem roku 1976 byly míry změn kurzů vůči dolaru omezené – po období oscilací se ustálila nová rovnováha – tak, jak zastánci kolísání předpokládali.
 
Od 2. pololetí 1976 se však variace rozkmitaly; na konci roku 1979 se dolar znehodnotil. Od začátku roku 1980 do 1/3 roku 1985 se zhodnotil o 100 %, pak se znovu znehodnotil a poklesl asi o 50 % (v období 1985 do 1987). Vzhledem k silným měnám je dolar na počátku roku 1988 na nejnižší historické úrovni.
 
Faktické zavedení režimu proměnlivých kurzů provizorně uzavřelo éru devalvací a revalvací ''[[stricto sensu]]'' hlavních měn. Ale praxe tohoto režimu ukázala, že je nemožné uchránit měnové kurzy před působením škodlivých účinků spekulace. Stabilizace měn zůstává žádaným cílem. Devalvací se tudíž nepřestalo využívat; projevují se jen v méně rigidní formě. Úpravy uvnitř [[Evropské hospodářské společenství|EHS]] mohou být přirovnávány k devalvaci a revalvaci právě z důvodu redukce fluktuací svých měn vůči dolaru a mezi sebou. Ve světě ještě zůstává mnoho měn, které používají fixní parity, přinejmenším vůči některým ostatním měnám, a které se mohou opět obrátit k devalvaci jako měnovému nástroji.<ref name=":0" />
 
== Příčiny a důvody devalvace v historii ==
aneb pochopením historie ke schopnosti vysvětlení dneška.
 
Aby mohla určitá země zaplatit své dovozy, potřebuje devizy: tyto zdroje si může obstarat tím, že prodává své zboží na export. Exportovaný produkt může být doplněn investicemi dlouhodobého či krátkodobého kapitálu nerezidentů. Mimo to je třeba vzít v úvahu také zahraniční investice rezidentů. Soubor těchto pohybů je zachycen v dokumentu [[Platební bilance|''platební'' ''bilance'']]. Zatímco tato bilance rekapituluje dodatečně pohyby zboží a služeb na jedné straně a pohyby kapitálové na straně druhé, nabídka a poptávka po devizách se projevují ze dne na den. Veškeré tyto nabídky a poptávky po devizách se konfrontují navzájem na finančním trhu směnných kurzů. Je-li směnný kurz fixní, k rovnováze nedojde, pokud se poptávka a nabídka nevyrovnají právě na této ceně fixního kurzu. Když poptávka převyšuje nabídku, centrální autority intervenují na trhu, aby udržely kurz. Ale toto předání deviz k prodeji zmenšuje úhrn rezerv a jejich vyčerpání by znamenalo bankrot a zastavení plateb. Devalvace se pak v tomto okamžiku jeví jako jediný a poslední prostředek, jak obnovit důvěru tím, že odřízne část hodnoty národní měnové jednotky.
 
* Devalvace má tedy za svůj normální cíl autoritativní manipulaci se směnným kurzem, jejímž účelem je vyrovnání cen národních statků s cenami statků zahraničních.
 
* Výsledky této operace jsou různé podle stavu mezinárodní konjunktury. Devalvace je aktem ekonomické politiky, a proto analýza jejích příčin a motivací nemůže byt chápána jinak než ve vztahu k jejím cílům, které se však nutně mění podle mezinárodní konjunktury.
 
* Je tedy nezbytné rozlišovat příčiny a motivace určité devalvace za nízké konjunktury a její příčiny a motivace za vysoké konjunktury.
 
* Jistěže obvyklou příčinou devalvace je vnější nerovnováha doprovázená či nedoprovázená nerovnováhou vnitřní, ale takováto nerovnováha nemá stejný význam za vysoké a nízké konjunktury a zahraniční deficit pak nemůže sám o sobě vysvětlit příčiny devalvace.<ref name=":0" />
 
=== Devalvace jako politika, která má vést ke zlepšení zaměstnanosti ===
Nejvýznamnější devalvace v historii byly tyto:
 
* devalvace libry šterlinků v roce 1931
* devalvace dolaru v roce 1933
* devalvace belgickéhofrankubelgického franku v roce 1933
 
Všechny tyto tři devalvace probíhaly v období nízké konjunktury, všechny tři byly diktovány podzaměstnaností.
<br />
 
==== Britská devalvace roku 1931 ====
Viděli jsme, že [[revalvace]] libry v roce 1925 byla operací určenou k obnově mezinárodní úlohy britské měny. Měla za následek velmi silnou ztrátu konkurenceschopnosti průmyslu, která šla dokonce až neschopnosti života u některých sektorů. Řádila [[nezaměstnanost]], ale slabá ekonomická aktivita stlačovala úroveň dovozu, takže obchodní bilance byla kladná. Devalvace se jevila jako nutná. Důležitost obchodní sítě Velké Británie umožňovala zlepšit touto operací konkurenční schopnost vývozních odvětví. Nicméně vývoz zůstal na nízké úrovni roku 1930, protože mezinárodní konjunktura byla slabá. V takovéto situaci bylo iluzorní doufat v obnovu, která by přišla zvenčí.
 
Devalvace se jevila jako nutná. Důležitost obchodní sítě Velké Británie umožňovala zlepšit touto operací konkurenční schopnost vývozních odvětví. Nicméně vývoz zůstal na nízké úrovni roku 1930, protože mezinárodní konjunktura byla slabá. V takovéto situaci bylo iluzorní doufat v obnovu, která by přišla zvenčí.
 
Skutečné motivy této devalvace byly vnitřní povahy. Počítalo se s obnovením aktivity, které mělo zastavit pokles cen. Doufalo se také, že dojde k přílivu cizích kapitálů, přitahovaných enormním rozdílem mezi cenami reálných aktiv a britskými obligacemi (30 %).
 
U tohoto přílivu kapitálu mělo být dovoleno, aby byl zdrojem oživení.
 
Skutečné motivy této devalvace byly vnitřní povahy. Počítalo se s obnovením aktivity, které mělo zastavit pokles cen. Doufalo se také, že dojde k přílivu cizích kapitálů, přitahovaných enormním rozdílem mezi cenami reálných aktiv a britskými obligacemi (30 %). U tohoto přílivu kapitálu mělo být dovoleno, aby byl zdrojem oživení. K oživení skutečně došlo, tím spíše, že země patřící k tomu, co se začalo nazývat [[šterlinkový blok]], následovaly Velkou Británii v její devalvaci, čímž vykopaly příkop mezi sebou a zbytkem světa.<ref name=":0" /><br />
 
==== Americká devalvace roku 1933 ====
 
== Měnová válka ==
Termín měnová válka, nebo také konkurenční devalvace, je termínembyl poprvé formulovanýmformulován [[:en:Guido_Mantega|Guido Mantegem]], bývalým brazilským ministrem financí v roce 2010. Válkou nazval fenomén „manipulace měny“, kdy je měna uměle držena nízko z důvodu snah dané země o tržní výhodu, respektive o nárůst exportu<ref>{{Citace elektronické monografie
 
 
 
 
Termín měnová válka, nebo také konkurenční devalvace, je termínem poprvé formulovaným [[:en:Guido_Mantega|Guido Mantegem]], bývalým brazilským ministrem financí v roce 2010. Válkou nazval fenomén „manipulace měny“, kdy je měna uměle držena nízko z důvodu snah dané země o tržní výhodu, respektive o nárůst exportu<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = CLINE
| jméno = R. Wiliam
| isbn = 0-8014-8840-0
}}</ref>
 
 
 
Konkurenční devalvace je nicméně považována za nepatřičný způsob intervence vzhledem ke svým dopadům na samotné obyvatele a dále pak na ostatní země<ref>{{Citace monografie
| strany =
| isbn =
}}</ref>. Občané v důsledku umělého snížení tržní ceny měny ztrácejí kupní sílu, okolní země na druhé straně „doplácí na férové jednání“. Plošnou adaptacíaplikací tohoto opatření může dojít až k celosvětovému poklesu trhu, ohrožujícícož světovou ekonomiku z důvodupři rozsáhlé provázanosti ekonomických vztahů může ohrozit světovou ekonomiku. Pokud dojde ke snížení hodnoty jedné měny, automaticky musí dojít ke zvýšení hodnoty měny či měn jiných. Problém se pak může objevit v případě, kdy se světová ekonomika nachází v recesi, a k devalvaci domácí měny chce přistoupit více zemí současně. Ty mohou ve snaze chránit vlastní zájmy podniknout řadu intervencí ovlivňujícíovlivňujících světový trh<ref>{{Citace periodika
| příjmení = KEATING
| jméno = E. Joshua
}}</ref>.
 
V 80. letech nicméně [[Mezinárodní měnový fond]] poukázal na výhody devalvace ve spojitosti s ekonomikami rozvojových zemí, které se potýkají například právě s vysokou nezaměstnaností nebo je klíčem jejich ekonomického růstu export. Ideou je nastartování domácí produkce a zvýšení zaměstnanosti v důsledku zvýhodnění cen dovozu, repsresp. vývozu<ref>{{Citace monografie
 
 
V 80. letech nicméně [[Mezinárodní měnový fond]] poukázal na výhody devalvace ve spojitosti s ekonomikami rozvojových zemí, které se potýkají například právě s vysokou nezaměstnaností nebo je klíčem jejich ekonomického růstu export. Ideou je nastartování domácí produkce a zvýšení zaměstnanosti v důsledku zvýhodnění cen dovozu, reps. vývozu<ref>{{Citace monografie
| příjmení = OWEN
| jméno = R. James
| strany =
| isbn = 0-7546-3963-0
}}</ref>. Pokud tedy země z různých důvodů nemohou volit alternativní řešení, pak je devalvace i přes hrozbu možného neuspokojivého výsledkůvýsledku intervence (viz. Marschall-Lernerův stav) MMF navrhována. Primární volbou rozvojových zemí se stává díky možnosti vytvářet devizové rezervy potřebné pro případ finanční krize<ref>{{Citace monografie
| příjmení = WOLF
| jméno = Martin
| isbn = 0-300-14277-3
}}</ref>.
 
 
 
 
== Odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Wikislovník|heslo=devalvace}}
=== {{en}}* [httphttps://www.economist.com/researcheconomics-a-to-z/Economics/alphabetic.cfm?LETTER=D#DEVALUATIONd Economics A-Z, heslo Devaluation] ===.
 
=== {{en}} [http://www.economist.com/research/Economics/alphabetic.cfm?LETTER=D#DEVALUATION Economics A-Z, heslo Devaluation] ===
{{Portály|Ekonomie}}
{{Autoritní data}}